Smrt Alexeje Navalného v ruské trestanecké kolonii šokovala demokratický svět. Naplno odhalila, Rusko se vrátilo k systému nejtvrdšího potírání opozice: žádný kritik Kremlu si nemůže být jist životem. Ve vězení, kde za něj „stát přebírá odpovědnost“, už vůbec ne.
Přepisování historie ze strany Sovětského svazu i současného Ruska pocítilo Česko opakovaně. Cílem jsou především dvě historické události: mnichovská dohoda v roce 1938 a invaze vojsk Varšavské smlouvy z roku 1968, jejíž 55. výročí jsme si letos připomněli.
Zjištění, že se na poli šíření propagandy a dezinformací z Ruska do EU „něco děje“, přicházelo do Bruselu pomalu. Až v roce 2015 vznikl speciální tým EU StratCom Task Force, do něhož svého zástupce vysílá i české MZV – aktuálně je jím Jan Látal.
Historik Alexej Makarov otevřeně popisuje Rusko a vysvětluje, proč navzdory osobnímu riziku nechce vlast opustit. Rozhovor se spolupracovníkem organizace Memorial vznikl před nehodou letounu šéfa Wagnerovy skupiny. Ta podle Makarova je hrozbou pro Putinův režim.
Alexandr Muratov na Ukrajině přežil hladomor i nacistické bombardování. Jako voják pochodoval na Rudém náměstí v Moskvě. Z armády zamířil na lékařský institut v Kyjevě, udělal zde kariéru. Za perestrojky platil i samohonkou. U nás teď odkrývá své české kořeny.
POZNÁMKA. 9. května se před pražskou ruskou ambasádou v Bubenči, v dnešní ulici Ukrajinských hrdinů, tvořívala fronta hostů. Nechyběl exprezident Klaus či úřadující Zeman, pár expremiérů, (ex)poslanci, komunisté či zasloužilí umělci jako Vondráčková.
„Putin je druhý Hitler.“ „Je to stejné jako v roce 1968.“ „Měli jsme se bránit jako Ukrajinci.“ Lidé, kteří svěřují své vzpomínky Paměti národa, se na válku na Ukrajině dívají optikou svých životních příběhů.
V Rusku hrozí likvidace významné paměťové instituce Memorial ze strany tamní státně-represivní mašinérie. Tento krok vnímáme jako cílený útok na historickou paměť.