Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Osmel Ramírez Álvarez (* 1975)

„Cítím se být užitečný, i díky mně je Kuba lepším místem.“

  • Narodil se v roce 1975 ve městě Mayarí, provincie Holguín, Kubánská republika

  • Je nezávislým novinářem na Kubě

  • V roce 2016 začal psát články pro protirežimní internetový portál „Havanský zpravodaj“ [Havana Times]

  • V roce 2017 navázal spolupráci s dalším opozičním internetovým periodikem, s „Deníkem Kuby“ [Diario de Cuba]

  • Od listopadu 2017 je tzv. „regulován“ kubánskými autoritami, je omezen jeho volný pohyb a právo vycestovat z Kuby

  • Komunistický režim Osmela neustále sleduje a opakovaně ho zadržuje k výslechu

  • Má dvě dcery a vyženěného syna, žije se svou manželkou v Mayarí

„Nikdy mě nenapadlo sebrat se a odejít, vždy jsem věděl, že pro zlepšení situace na Kubě, je potřeba konat věci přímo tady,“ popisuje Osmel svou odhodlanost i přes neustálé výhružky a zastrašování ze strany komunistickému režimu působit jako nezávislý novinář.

Biolog v oblasti genetiky

Osmel Ramírez Álvarez se narodil v roce 1975 ve městě Mayarí v provincii Holguín, v poměrně venkovském regionu. Osmelův otec patřil mezi zastánce komunistického systému na Kubě. Osmel vystudoval odborné učiliště v Holguínu, vždy ho ale velmi zajímaly sociální a přírodní vědy. Nakonec se rozhodl pro studium biologie na Univerzitě v Santiagu de Cuba [Universidad de Santiago de Cuba], které dokončil v roce 1998, v období, které Osmel označuje za komplikované vzhledem k probíhající ekonomické krizi na Kubě[1]. Po dokončení univerzity začal pracovat ve Výzkumném ústavu pro cukrovou třtinu. Odvětví cukrové třtiny patřilo v regionu Holguín k jednomu z nejdůležitějších, ale kvůli špatné ekonomické situaci cukrový průmysl brzy zkrachoval. Osmel se následně připojil k projektu zaměřeném na cytogenetiku, podporovanému samotným Fidelem Castrem. Po vypuknutí častých onemocnění vzhledem k pokročilému věku Fidela byl ale projekt na konci první dekády nového tisíciletí ukončen. Osmel se rozhodl zkusit pěstovat tabák na vypůjčeném pozemku od svého otce. Výdělky ale nestačily na zaopatření jeho zrovna narozené dcery, a tak se brzy začal věnovat ještě navíc žurnalistice: „Rozhodl jsem se pro novinařinu, odjakživa mě totiž nejvíce zajímala sociologie.“

Internetová média

Když se chtěl Osmel v roce 2015 stát předsedou zemědělského družstva pěstitelů tabáku, bylo mu to režimem výslovně zakázáno: „V té době jsem ještě netušil, že je to kvůli mým článkům o demokratickém socialismu. Stal jsem se reportérem – kronikářem mého regionu. Dost mi v tom pomohlo čtení o historii, snažit se pochopit události, které se dějí kolem mě a poslouchat vyprávění starších.“ V roce 2016 mu jeden známý představil deník „Havanský zpravodaj“ [Havana Times][2], kde se na zadní stránce nacházely emailové adresy pro zájemce o spolupráci. Osmel neváhal a kontaktoval redakci časopisu, konkrétně Circlese Robinsona[3], a brzy začal přispívat svými články. O rok později, v roce 2017, začal spolupracovat s dalším protirežimním internetovým periodikem, s „Deníkem Kuby“ [Diario de Cuba][4]. „Chtěl jsem, aby byl můj hlas slyšet. Chtěl jsem podněcovat veřejné debaty, které by bezesporu měly probíhat, aby se situace v této zemi zlepšila. Proto jsem kontaktoval tato nezávislá média,“ vysvětluje Osmel své rozhodnutí stát se nezávislým novinářem. Zkušenost s venkovským stylem života a pěstování tabáku se dodnes silně odrážejí v Osmelových tématech článků. Věnuje se v nich hlavně problémům pěstitelů tabáku, kterými jsou například: cenová politika státu se zemědělskými komoditami, zadlužování, nadměrná administrativa, bankovní půjčky, které nejsou schvalovány včas a negativně tak ovlivňují celý proces pěstování. Reakci režimu na svou novinářskou činnost komentuje Osmel se zklamáním: „Cílem režimu je zatlačit na mě, abych přestal psát. Já ale jen popisuji realitu Kuby!“   

700 dní dlouhý zákaz cestovat

Osmel vystupuje jako odpůrce kubánské vlády, což mu způsobuje nemalá úskalí jak v profesním, tak v osobním životě. „Porušují mé právo volného pohybu,“ komentuje Osmel zákaz opustit Kubánskou republiku od listopadu 2017. Tehdy se Osmel chystal odletět na seminář pro novináře do Peru. Statní bezpečnost Kuby Osmela upozornila, že zákaz cestování může trvat nekonečně dlouhou dobu a nabídli mu tento zákaz zrušit za podmínky, že přestane psát své články. To ale Osmel bez rozmýšlení odmítl.  Od tohoto incidentu již uplynulo více než 700 dní, Osmel k tomu dodává: „Myslím si, že je to kvůli tomu, že jsem jediným nezávislým novinářem v oblasti [ve městě Mayarí odkud pochází]. Kolegové z Havany jsou regulováni [omezeni při cestování] nejvýše na dva až tři měsíce, to mi lichotí, nevěděl jsem, že já jsem tak důležitý.“ Osmel se nemůže účastnit pravidelných schůzek editorů „Havanského zpravodaje“ ve Španělsku ani kurzů a seminářů jinde v zahraničí: „Nemohl jsem vycestovat do Prahy na první kurz o audiovizuální technice, který by býval byl skvělý pro mou kariéru a můj rozvoj,“ uvádí. Osmel také několikrát zažil domovní prohlídky, během kterých mu byly odcizeny knihy, pevné disky nebo počítače. Byl taktéž několikrát uvězněn: strávil několik dní v cele s nejnebezpečnějšími kriminálníky, aby ho režim dostatečně zastrašil. V roce 2018 byl uvězněn kvůli zveřejnění článku o, dle Osmela, nespravedlivém soudním procesu s chovatelem vepřů. Byl nespočetněkrát vyslýchán Státní policí, i když není oficiálně stíhán ani proti němu není veden žádný soudní spor.

Představitel Kubánců

Články o skutečném životě zemědělců a o porušování jejich základních lidských práv zveřejňuje Osmel na internetu a sociálních sítích. Nezávislá kubánská média, jako například Cuba Lex[5], ale i mezinárodní periodika, jako Meziamerická komise pro lidská práva [Comisión Interamericana de Derechos Humanos][6], publikují Osmelovo svědectví o situaci na Kubě: „Mám velikou oporu u různých deníků i redaktorů.“ Osmela nepodporují pouze protirežimní novináři, ale patří k uznávaným osobnostem mnohých Kubánců: „Jsem vděčný, že jsem dosáhl určitého postavení ve společnosti, lidé dokonce chtějí, abych je zastupoval; nepodařilo se jim [komunistickému systému] vybudovat negativní představu o mé novinářské práci ani o mé osobě.“ Osmel se účastní různých debat, například diskuse o nové Ústavě Kubánské republiky, nehledě na to, že veřejné rozpravy vždy následují postihy ze strany Státní bezpečnosti. Osmel si uvědomuje, že díky zastupování obyvatel v těchto veřejných diskusích si ho váží každým dnem více: „Lidé za mnou chodí a otevřeně mi to říkají. Mám opravdu úžasné zkušenosti s nákloností ostatních lidí, jsou mi vděční, protože já dělám to, k čemu se oni nemůžou odvážit.“ Osmel je velmi rád, že dosáhl takové úrovně veřejného uznání u zmiňuje, že ho dokonce chtějí navrhnout na post předsedy zemědělského družstva za region Holguín, nebo jako radního zastupitele či do dalších veřejných funkcí. Podle Osmela už 70 % kubánské společnosti nesouhlasí s aktuálním kubánským systémem, ale vládní strana to nevidí jako překážku: „Jediné, co ji zajímá, je to, aby obyvatelé měli strach, aby se neodvážili vystupovat pro Vládě. Vláda používá psychický útisk a násilí, které jsou ale horší než fyzická represe.“

Otevíráme novou cestu

Osmelova rodina je velmi jednotná, se svými dcerami a nevlastním synem má velmi blízký vztah, stejně tak i se svými sourozenci a rodiči. To je také důvodem, proč režim často útočí a zastrašuje i jeho blízké a vytváří tak obtížné situace pro Osmela: „Je velmi bolestivé, když se někdo rozhodne být upřímným a užitečným pro společnost. Stojí za to, obětovat sebe sama, já tím ale obětuji i ostatní, osoby, které mám moc rád a zaujímají v mém životě důležité místo a vlastně nevíme, zda zítra budeme zase všichni spolu.“ I přes výhružky je ale Osmel odhodlán pokračovat v boji za lidská práva. Je přesvědčen, že nadějí na Kubě jsou právě nezávislí novináři, kteří představují mírový způsob změny, šíří kolem sebe nápady a zvyšují povědomí a vzdělání občanské společnosti. „Všichni se musíme podílet na změně,“ dodává přesvědčeně Osmel a uzavírá rozhovor s nadějí pro budoucnost Kuby: „Nezávislá žurnalistika má velmi důležitou roli v demokratizačním procesu Kuby, pro všechny. Nemůžeme selhat, protože právě teď pro Kubu otevíráme novou cestu.“

 

[1] „Speciální období“ [el periodo especial] je označení pro ekonomickou a sociální krizi na Kubě v průběhu 90. let 20. století. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[2] Havanský zpravodaj [Havana Times] je nezávislé opoziční periodikum vydávané od roku 2008. Oficiální stránka zde: https://havanatimes.org/

[3] Circles Robinson byl redaktorem Havanského zpravodaje. Jeho blog v anglickém jazyce zde: https://circlesonline.blogspot.com/

[4] Deník Kuby [Diario de Cuba] je zpravodajský internetový portál. Oficiální stránka zde: https://diariodecuba.com

[5] Cuba Lex je internetový deník, založený za účelem podporovat lidská práva na Kubě. Byl spuštěn v roce 2010 ve Spojených státech amerických. Oficiální stránka zde: https://cubalex.org/lex/

[6] Meziamerická komise pro lidská práva [Comisión Interamericana de Derechos Humanos] má za cíl zajistit základní lidská práva pro co nejvíce obyvatel Latinské Ameriky. Oficiální stránka zde: http://www.oas.org/es/cidh/

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Paměť kubánského národa – nástroj pro transformaci kubánské společnosti ke skutečné svobodě