Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Josef Přelouček (* 1962)

• narozen 20. března 1962 v Eibentále

• otec zemřel na silikózu plic ve 44 letech

• ministroval v kostele sv. Jana Nepomuckého

• absolvoval přípravný kněžský seminář v Alba Iulia

• v roce 1988 absolvoval teologickou fakultu

• primiční mše svatá se konala 26. června 1988 v Eibentále

• 14 let působil jako římskokatolický kněz v Nové Moldavě

• od roku 2018 celebruje v gernické farnosti

„Ať místní odchází, kam chtějí, jen ať nezapomínají, odkud odešli. Protože strom, kterému uřízneme kořeny, uschne a neplodí ovoce,“ říká římskokatolický kněz z banátského Gerníku Josef Přelouček.

Josef Přelouček se narodil 20. března 1962 v Eibentále, české vesnici v rumunském Banátu. Otec František se živil jako havíř ve zdejších antracitových dolech, a to do té doby, než vážně onemocněl. Na silikózu plic zemřel ve stáří 44 let, kdy Josefovi byly pouhé čtyři roky. Vyrůstal po boku svého o tři roky staršího bratra Václava a spolu s matkou Kateřinou. Žili ve skrovném hospodářství v horní části vesnice, odkud docházeli čtyři kilometry obdělávat hektarové políčko.

Člověk si musel vybrat, stál na vahách

V září 1969 nastoupil Josef Přelouček do prvního ročníku zdejší školy. Vychodil celých osm tříd, kdy výuka po celá léta probíhala pouze v rumunském jazyce. Čeština se tak držela především v rodinách nebo o nedělních bohoslužbách. Už od útlých let si Josef přál stát se farářem a jako dítě si často na duchovního hrál, když si doma chystal stůl s bílým ubrusem pro právě zinscenovanou mši. Jak bývalo zvykem, každou neděli navštěvoval místní kostel zasvěcený sv. Janu Nepomuckému a se svými vrstevníky ze třídy se předháněli, kdo bude o nedělní mši ministrovat.

Před kostelem už je vyhlížel jejich rumunský učitel a přesvědčený komunista. „Stál venku a pozoroval, kdo jde do kostela. Věděli jsme, že hned na druhý den budeme zkoušeni. Byly to takové naschvály a obtěžování, abychom do kostela přestali chodit. Škola nás vedla k ateistické výchově a pořádala všelijaké akce, jen aby nám zabránila nedělní bohoslužby. Ve škole se říkalo něco a v kostele zase něco opačného. Člověk si musel vybrat, byl postaven na vahách,“ vzpomíná na rodný Eibentál římskokatolický kněz Josef Přelouček.

Když půjdeš do kněžského semináře, staneš se jakýmsi sloupem pro Čechy

Před dokončením povinné školní docházky si své budoucí povolání rozmyslel a rozhodl se pro profesi kantora. Následující rok 1977 si zajistil všechny potřebné dokumenty a odjel vlakem do Caransebes, banátského města mezi Temešvárem a Oršavou, kde pedagogická škola sídlila. Jenomže během jízdy usnul, a když se probudil, zjistil, že mu ve vlaku ukradli tašku i s veškerými dokumenty.

Krádež se stala v jeho životě osudovou a napomohla k duchovnímu povolání. Josef se na další dva roky zapsal v Oršavě, více toužil po teoretické střední škole, ale přáním komunistického režimu bylo vychovávat především dělníky. Několik týdnů v měsíci sice probírali teorii, ale součástí výuky byla i praktická část věnovaná tesařské práci. V Oršavě měl čas přemýšlet o své další budoucnosti a důležitou roli sehrál i tamní německý farář, kterému Josef o nedělích ministroval. Znali se spolu už z předchozích let, jelikož duchovní dojížděl sloužit do Eibentálu. Mladému ministrantovi pomáhal jak s financemi, tak s teoretickou přípravou pro kněžský seminář. “Říkal mi: ‚Když půjdeš do kněžského semináře, staneš se jakýmsi sloupem pro Čechy.‘ Divil jsem se tomu. I dnes je mi to směšné, protože jsem malým a obyčejným člověkem jako každý jiný.“

Naučit se oba dva jazyky naráz

Před nástupem na teologickou fakultu ještě Josef Přelouček absolvoval přípravný dvouletý seminář, jednalo se o dvouleté studium ve městě Alba Iulia. Nastal tu ale vážný problém. „Říkali tomu škola pro kantory. Ale to byl jen název před státními úřady. Všechna výuka probíhala v maďarštině. Vyjma jednoho Bulhara, Němce a mě jako jediného Čecha byla většina budoucích kněží maďarské národnosti. My tři jsme ale nerozuměli maďarsky ani slovo. Abychom se mohli učit, dostali jsme knížku, jenže i ta byla v německém jazyce, kterému jsme také nerozuměli. Náš učitel nám tak řekl: ‚Teď máte jedinečnou příležitost naučit se naráz dva jazyky.‘ Existovaly tedy jen dvě varianty: naučit se maďarsky, anebo z mého učení sejde,“ vypráví Josef Přelouček. Studia naštěstí po dvou letech skutečně dokončil, odmaturoval a pokračoval na teologickou fakultu, kterou absolvoval v roce 1988.

Komunistickému režimu odzvonilo

V Eibentále se pak 26. června 1988 konala slavnostní primiční mše svatá. Děkan Václav Mašek, který tehdy celebroval na Gerníku, nově vysvěcenému knězi Josefu Přeloučkovi navrhl, aby sloužil mše svaté i v dalších českých vesnicích, neboť ho místní obyvatelé tak lépe poznají. Po skončení svaté mše v Bígru byl Josef jednou z místních rodin přizván k obědu. „Muž z té rodiny – a to mi přišlo později nápadné – se mě opakovaně vyptával na mnoho věcí, které si zapisoval do sešitu. Přišlo mi to zvláštní, a tak jsem mu toho příliš nepověděl. Po roce 1989 jsem se dozvěděl, že jako informátor spolupracoval s tajnou policií,“ vypráví svou zkušenost Josef Přelouček.

O rok a půl později, v prosinci 1989, komunistickému režimu v Rumunsku doslova odzvonilo. V té době působil římskokatolický kněz Josef Přelouček ve farnosti v Nové Moldavě, kde setrval až do roku 2003. „Samozřejmě jsem revoluční události sledoval v televizi. Přišli za mnou mladíci a řekli mi, že diktátor Ceausescu utekl, že musíme jít a zazvonit do kostela, že jsme se ho konečně zbavili.“

Po 14 letech strávených ve farnosti v Nové Moldavě, pod niž spadala i Svatá Helena, Zlatice a Eibentál, nastalo pro Josefa Přeloučka nepříliš radostné období. V Gerníku tehdy sloužil český kněz Josef Altman, který byl odsud za neobjasněných okolností odvolán (viz Transnacionální sociální péče krajanů z rumunského Banátu, Lukáš Hanus) a jehož měl zastoupit právě Josef Přelouček. „Ptal jsem se biskupa, jaký je důvod jeho odvolání, abych věděl, na co se mohu připravit a co mě čeká. Neobdržel jsem ale žádnou odpověď ani vysvětlení. Jen do poštovní schránky mi přišlo jmenování.“

Za takové situace odmítl na gernickou faru nastoupit a za své jednání byl na krátkou dobu suspendován. Rok tak přebýval po svých známých v Nové Moldavě a následně byl přeložen na farnost do oblasti u maďarských hranic. Český lid, tradice i jazyk mu po čase scházel více a více, proto roku 2018, po výměně diecézního biskupa přijal nabídku vrátit se na místo do Gerníku a svého rozhodnutí nelituje ani po třech letech. V současné době žije Josef Přelouček na faře spolu se svou matkou Kateřinou a dojíždí celebrovat do okolních vsí – Rovenska, Berzsáky, Lubkové nebo i do Bígru, které spadají pod správu gernické farnosti.