Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

MUDr. Tomáš Petrák (* 1947)

Lidé jsou dobří

  • narozen 12. února 1947 v Praze-Bubenči

  • dětství prožil se svou mladší sestrou a rodiči ve Všenorech u Prahy

  • po maturitě na gymnáziu nastoupil na lékařskou fakultu v Praze

  • v létě roku 1968 podnikl cestu po západní Evropě

  • ve Skotsku ho 22. srpna zastihla zpráva o invazi Varšavské smlouvy

  • v říjnu 1968 se vrátil do Československa

  • po promoci působil v na gynekologicko-porodnickém oddělením v Jablonci nad Nisou, Litoměřicích a Roudnici nad Labem

  • během sametové revoluce se v Roudnici nad Labem angažoval při vzniku místního Občanského fóra

Tomáš Petrák se narodil 12. února 1947 v Praze-Bubenči do rodiny státního úředníka a kadeřnice. Tomášův otec však brzy po komunistickém převratu musel ve své funkci skončit. Následující roky pracoval jako pomocný dělník.

Sokolská rodina

Tomáš dětství prožil se svou mladší sestrou a rodiči ve Všenorech u Prahy, odkud pocházel jeho otec. Rodiče Tomáše od malička vedli ke sportu. Ačkoliv komunistický režim nedlouho po Tomášově narození Sokol zrušil, jak sám říká, rodiče i prarodiče se ho snažili vychovávat v sokolském duchu. Zimu trávil často na lyžích v Albrechticích v Jizerských horách, kde měli Petrákovi chalupu.

Tam se včera něco stalo

Základní školu Tomáš navštěvoval v Dobřichovicích. Po maturitě na gymnáziu nastoupil na lékařskou fakultu v Praze. V létě roku 1968 po ukončení druhého ročníku vysoké školy se Tomáš s kamarádem vydal na výlet po západní Evropě. Za ušetřené peníze z brigád podnikli společně cestu do Holandska, Belgie a Velké Británie. Ve Skotsku Tomáše zastihla 22. srpna zpráva o invazi Varšavské smlouvy do Československa. „Šli jsme sbírat houby, protože v Anglii se bojí, že jsou jedovaté... Zpátky nás vzala paní stopem. Hovořili jsme o tom, kdo jsme, a řekli jsme, že jsme z Československa. A ona řekla: ‚Tam se včera něco stalo. To snad není možný.‘“ Hned následující den odjel Tomáš se svým kamarádem do Londýna. Tam se před sovětskou ambasádou zúčastnili protestu proti okupaci. „Byla to obrovská manifestace. Měli jsme k dispozici i nějaké rajské na házení,“ vypráví.

Rodiče náš potřebovali

Tomáš vzpomíná, že už druhý den po invazi vzniklo v Londýně centrum pro československé občany, kam se Tomáš i jeho přítel uchýlili. Byla jim přidělena dvojice Angličanů, kteří se o ně měli během jejich pobytu v Londýně starat. „Byli neskutečně chytrý, fenomenální lidi. Dodneška si na Vánoce píšeme,“ vzpomíná Tomáš. Po týdnu stráveném v hlavním městě odjel do Kentu za svými známými. Tehdy začal přemýšlet, jestli zůstane v zahraničí, nebo se vrátí do okupovaného Československa. Nakonec rozhodla starost o rodiče, a tak se na přelomu září a října vrátil zpátky domů. „Řekl jsem si, že nejsem na to, abych žil v cizině. Rodiče nás potřebovali,“ vzpomíná.

Dopadlo to dobře

Po zdárném dokončení vysokoškolského studia se Tomáš odstěhoval do Jablonce nad Nisou, kde pracoval na gynekologicko-porodnickém oddělení v tamní nemocnici. Kvůli neshodám s vedením nakonec odešel do Litoměřic. Později žil v Roudnici nad Labem a pracoval v tamní nemocnici. V tomto městě také přivítal sametovou revoluci. Během následujících týdnů se v Roudnici angažoval při vzniku místního Občanského fóra.

V devadesátých letech si v Roudnici otevřel soukromou gynekologickou ordinaci. V ní pracoval až do důchodu do roku 2017. V roce 2022 byl členem roudnického zastupitelstva a věnoval se Sokolu. Je ženatý a má dvě dcery.

 

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy našich sousedů

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy našich sousedů (Justýna Jirásková)