Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Osmel Ramírez Álvarez (* 1975)

“Me siento muy útil haciendo Cuba un lugar mejor”.

  • Nació en el año 1975 en Mayarí, provincia Holguín en la República de Cuba

  • Es periodista independiente en Cuba

  • En el año 2016 empezó colaborar con el noticiero digital opositor “Havana Times”

  • En el año 2017 comenzó a escribir para el periódico “Diario de Cuba”

  • Desde el noviembre 2017 está “regulado” por las autoridades cubanas y no puede viajar al extranjero

  • Está bajo la vigilancia del régimen comunista y ha sido detenido varias veces

  • Tiene dos hijas y un hijastro, reside con su esposa en Mayarí

Česká verze textu následuje po španělské verzi:

“Nunca se me ocurrió irme, porque me parecía que había que hacer cosas para que Cuba mejorara aquí en Cuba”, comenta Osmel Ramírez Álvarez su coraje de seguir como periodista independiente a pesar de las constantes amenazas por parte del régimen comunista en Cuba.

El biólogo genético

Osmel Ramírez Álvarez viene de la provincia suburbana rural de Holguín y nació en la misma provincia en el año 1975. Su padre pertenecía a los obedientes del sistema comunista de Cuba. Osmel estudió escuela vocacional en Holguín, siempre le han fascinado las ciencias sociales y naturales. Al final decidió estudiar biología en Santiago, la cual logró acabar en el año 1998, aunque era según Osmel un año difícil por la situación socioeconómica en Cuba[1]. Después de la universidad trabajó en el Centro de investigación de caña de azúcar. La industria de caña de azúcar era muy importante para la región de Holguín, pero pronto se destrozó por la situación económica en Cuba y Osmel entró a un proyecto dedicado a la citogenética, apoyado por Fidel Castro. Con el comienzo de las enfermedades de Fidel por su edad avanzada el proyecto salió de control y se cerró en la primera década del nuevo milenio. Osmel regresó a la vivienda rural y al cultivo del tabaco en un terreno que le prestó su padre. Teniendo su primera hija, las ganancias no le alcanzaban para mantener económicamente a su familia y como siempre le ha interesado la sociología y política, decidió dedicarse al periodismo.

Los medios digitales

Cuando en el año 2015 Osmel quiso aplicar para ser el presidente de la cooperación de los tabaqueros en su región, el régimen no se lo permitió: “No sabía todavía qué era porque escribí sobre el socialismo democrático. Me he vuelto en una especie de reportero, de cronista de mi territorio y en eso me ha servido mucho leer mucho la historia, aprender mucho sobre las cosas que me rodean y escuchar mucho a la gente mayor”.  En el año 2016 le presentó un amigo la revista independiente “Havana Times”[2], donde apareció el correo electrónico para los interesados en cooperar. Osmel no tardó en contactar a Circles Robinson[3] de la redacción de la revista y pronto empezó a contribuir con sus artículos. Un año después, en el año 2017, comenzó a colaborar con el otro medio digital de la oposición, con el “Diario de Cuba”[4] y explica: “Quiero tener voz, quiero participar en el debate público que debe existir para que este país mejore. Yo he solicitado ser colaborador de estos medios digitales”. La experiencia con la vida en el campo ha influenciado la temática del periodismo de Osmel. En sus artículos acerca los problemas reales de los tabaqueros, los cuales son por ejemplo los precios del tabaco, el endeudamiento, la burocracia, los créditos bancarios que no llegan a tiempo y afectan la producción. La reacción del régimen a sus publicaciones comenta Osmel con decepción: “El objetivo del régimen es presionar para que dejara de escribir. Pero yo solo describo la realidad en Cuba”.

Regulado por los 700 días

Osmel ha sido etiquetado como el opositor del Gobierno cubano, lo cual le ha traído restricciones en su vida profesional y personal. “Me quitaron mi derecho de libre movimiento,” comenta Osmel el hecho de que está regulado por la Seguridad del Estado desde el noviembre 2017, cuando intentó salir de Cuba para participar en un taller de los periodistas en Perú. La Seguridad del Estado avisó que la prohibición de viajar de Osmel pudiera ser indefinida y le ofreció la devolución del derecho de libre movimiento si deja de escribir sus artículos y afirmarlo por escrito, lo cual Osmel negó sin duda alguna. Desde aquel entonces ya pasaron 700 días, los cuales comenta Osmel con enojo: “Creo que es porque soy el único periodista independiente en la región. Mis compañeros de la Habana están regulados solo por dos o tres meses, eso me da valor [el hecho de que esté regulado ya casi dos años], no sabía que yo era tan importante”. No puede participar en las juntas editoriales del “Havana Times” en España, cursos o en los talleres internacionales que influyen su profesión y su desarrollo periodístico: “No pude viajar Praga a hacer un primer curso sobre audiovisuales que tan bueno sería para el trabajo periodístico.” La policía estatal revisó la casa de Osmel varias veces, llevándose libros, discos duros o computadoras. Osmel también vivió varias detenciones: cuando lo encarcelaron tres días con los presos más peligrosos de la prisión o cuando en el año 2018 publicó su artículo sobre el juicio con un productor porcino. También ha sido citado por la Seguridad del Estado incontables veces, aunque no existe ningún proceso penal pendiente contra él.

Representante de los Cubanos

La realidad de la vida campesina y las violaciones de los derechos humanos denuncia Osmel en las redes sociales y en el internet. Los diarios independientes sobre Cuba, como “Cuba Lex”[5], pero también los foros internacionales, como “Comisión Interamericana de Derechos Humanos[6] siguen publicando el testimonio de Osmel: “Tengo mucho apoyo de los diarios, de los otros periodistas”. No solo posee el apoyo de los compañeros redactores, sino que también cuenta con una gran admiración por la sociedad civil: “Gozo de un excelente prestigio social, las personas incluso quieren que les represente, no han logrado sembrar imagen negativa [el sistema comunista en Cuba] sobre mí como periodista ni sobre mí como persona”. Osmel participa en muchos debates, por ejemplo, el debate sobre la nueva Constitución cubana y publica sobre ellos, sin importar que después vienen persecuciones hacia su persona.  Osmel recuerda que por representar al pueblo en las discusiones lo aprecian más cada día: “Vienen y me lo dicen en privado. He tenido experiencia maravillosa con respeto al cariño de la gente, el agradecimiento que tiene la gente, porque yo hago lo que ellos tienen miedo hacer”. Osmel está feliz por el reconocimiento público y menciona que la sociedad quiere proponer a Osmel como el presidente de la corporativa [campesina en la región Holguín], como el delegado o un candidato de los puestos públicos. Según Osmel, el 70 % de la población cubana ya no está a favor del Gobierno comunista, pero el régimen no lo ve como el problema: “Lo único que le importa es que la gente tenga miedo y no se atrevan accionar contra el Gobierno, usan la represión psicológica, que es peor que la física”.

Abriendo nuevo camino

La familia de Osmel es unida y Osmel menciona que está muy apegado a sus dos hijas e hijastro, pero también a sus padres y hermanos. Por eso el sistema represivo de Cuba intenta intimidar y amenazar también a su familia, lo que hace la lucha contra el Gobierno cubano un poco más difícil: “Es muy doloroso cuando uno ha decidido ser sincero y útil para la sociedad. Valdrá la pena si yo me sacrifique, pero estoy sacrificando a más personas, a personas que quiero mucho a personas que tienen un significado muy grande en la vida de uno y no sabemos si mañana vamos a estar juntos aquí”. Incluso con las amenazas Osmel sigue en pie y adelante como el periodista apoyando los derechos humanos. Está convencido que el cambio en Cuba son los periodistas, representan un camino pacífico, movimiento de ideas y aumentan la coincidencia ciudadana: “Todos tenemos que participar en el cambio” y cierra con una gran esperanza para el futuro de Cuba: “El periodismo independiente es un papel muy importante para Cuba democrática, para todos. No podemos fallar, porque estamos abriendo nuevo camino”.

 

[1] Los años 1990 se conocen también como el “período especial”, una época de crisis económica en Cuba. Más información: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/.

[2] Havana Times es un periódico digital independiente, establecido en el año 2008. Página oficial: https://havanatimes.org/

[3] Circles Robinson era el redactor de Havana Times. Su blog en inglés: https://circlesonline.blogspot.com/

[4] Diario de Cuba es un portal noticiero en internet. Página oficial: https://diariodecuba.com

[5] Periódico digital establecido en los Estados Unidos en el año 2010 con el final de apoyar los derechos humanos en Cuba. Página oficial: https://cubalex.org/lex/

[6] Comisión Interamericana de Derechos Humanos tiene el objetivo de asegurar los derechos humanos para más gente en toda América Latina. Página oficial: http://www.oas.org/es/cidh/

 

Česká verze:

„Nikdy mě nenapadlo sebrat se a odejít, vždy jsem věděl, že pro zlepšení situace na Kubě, je potřeba konat věci přímo tady,“ popisuje Osmel svou odhodlanost i přes neustálé výhružky a zastrašování ze strany komunistickému režimu působit jako nezávislý novinář.

Biolog v oblasti genetiky

Osmel Ramírez Álvarez se narodil v roce 1975 ve městě Mayarí v provincii Holguín, v poměrně venkovském regionu. Osmelův otec patřil mezi zastánce komunistického systému na Kubě. Osmel vystudoval odborné učiliště v Holguínu, vždy ho ale velmi zajímaly sociální a přírodní vědy. Nakonec se rozhodl pro studium biologie na Univerzitě v Santiagu de Cuba [Universidad de Santiago de Cuba], které dokončil v roce 1998, v období, které Osmel označuje za komplikované vzhledem k probíhající ekonomické krizi na Kubě[1]. Po dokončení univerzity začal pracovat ve Výzkumném ústavu pro cukrovou třtinu. Odvětví cukrové třtiny patřilo v regionu Holguín k jednomu z nejdůležitějších, ale kvůli špatné ekonomické situaci cukrový průmysl brzy zkrachoval. Osmel se následně připojil k projektu zaměřeném na cytogenetiku, podporovanému samotným Fidelem Castrem. Po vypuknutí častých onemocnění vzhledem k pokročilému věku Fidela byl ale projekt na konci první dekády nového tisíciletí ukončen. Osmel se rozhodl zkusit pěstovat tabák na vypůjčeném pozemku od svého otce. Výdělky ale nestačily na zaopatření jeho zrovna narozené dcery, a tak se brzy začal věnovat ještě navíc žurnalistice: „Rozhodl jsem se pro novinařinu, odjakživa mě totiž nejvíce zajímala sociologie.“

Internetová média

Když se chtěl Osmel v roce 2015 stát předsedou zemědělského družstva pěstitelů tabáku, bylo mu to režimem výslovně zakázáno: „V té době jsem ještě netušil, že je to kvůli mým článkům o demokratickém socialismu. Stal jsem se reportérem – kronikářem mého regionu. Dost mi v tom pomohlo čtení o historii, snažit se pochopit události, které se dějí kolem mě a poslouchat vyprávění starších.“ V roce 2016 mu jeden známý představil deník „Havanský zpravodaj“ [Havana Times][2], kde se na zadní stránce nacházely emailové adresy pro zájemce o spolupráci. Osmel neváhal a kontaktoval redakci časopisu, konkrétně Circlese Robinsona[3], a brzy začal přispívat svými články. O rok později, v roce 2017, začal spolupracovat s dalším protirežimním internetovým periodikem, s „Deníkem Kuby“ [Diario de Cuba][4]. „Chtěl jsem, aby byl můj hlas slyšet. Chtěl jsem podněcovat veřejné debaty, které by bezesporu měly probíhat, aby se situace v této zemi zlepšila. Proto jsem kontaktoval tato nezávislá média,“ vysvětluje Osmel své rozhodnutí stát se nezávislým novinářem. Zkušenost s venkovským stylem života a pěstování tabáku se dodnes silně odrážejí v Osmelových tématech článků. Věnuje se v nich hlavně problémům pěstitelů tabáku, kterými jsou například: cenová politika státu se zemědělskými komoditami, zadlužování, nadměrná administrativa, bankovní půjčky, které nejsou schvalovány včas a negativně tak ovlivňují celý proces pěstování. Reakci režimu na svou novinářskou činnost komentuje Osmel se zklamáním: „Cílem režimu je zatlačit na mě, abych přestal psát. Já ale jen popisuji realitu Kuby!“   

700 dní dlouhý zákaz cestovat

Osmel vystupuje jako odpůrce kubánské vlády, což mu způsobuje nemalá úskalí jak v profesním, tak v osobním životě. „Porušují mé právo volného pohybu,“ komentuje Osmel zákaz opustit Kubánskou republiku od listopadu 2017. Tehdy se Osmel chystal odletět na seminář pro novináře do Peru. Statní bezpečnost Kuby Osmela upozornila, že zákaz cestování může trvat nekonečně dlouhou dobu a nabídli mu tento zákaz zrušit za podmínky, že přestane psát své články. To ale Osmel bez rozmýšlení odmítl.  Od tohoto incidentu již uplynulo více než 700 dní, Osmel k tomu dodává: „Myslím si, že je to kvůli tomu, že jsem jediným nezávislým novinářem v oblasti [ve městě Mayarí odkud pochází]. Kolegové z Havany jsou regulováni [omezeni při cestování] nejvýše na dva až tři měsíce, to mi lichotí, nevěděl jsem, že já jsem tak důležitý.“ Osmel se nemůže účastnit pravidelných schůzek editorů „Havanského zpravodaje“ ve Španělsku ani kurzů a seminářů jinde v zahraničí: „Nemohl jsem vycestovat do Prahy na první kurz o audiovizuální technice, který by býval byl skvělý pro mou kariéru a můj rozvoj,“ uvádí. Osmel také několikrát zažil domovní prohlídky, během kterých mu byly odcizeny knihy, pevné disky nebo počítače. Byl taktéž několikrát uvězněn: strávil několik dní v cele s nejnebezpečnějšími kriminálníky, aby ho režim dostatečně zastrašil. V roce 2018 byl uvězněn kvůli zveřejnění článku o, dle Osmela, nespravedlivém soudním procesu s chovatelem vepřů. Byl nespočetněkrát vyslýchán Státní policí, i když není oficiálně stíhán ani proti němu není veden žádný soudní spor.

Představitel Kubánců

Články o skutečném životě zemědělců a o porušování jejich základních lidských práv zveřejňuje Osmel na internetu a sociálních sítích. Nezávislá kubánská média, jako například Cuba Lex[5], ale i mezinárodní periodika, jako Meziamerická komise pro lidská práva [Comisión Interamericana de Derechos Humanos][6], publikují Osmelovo svědectví o situaci na Kubě: „Mám velikou oporu u různých deníků i redaktorů.“ Osmela nepodporují pouze protirežimní novináři, ale patří k uznávaným osobnostem mnohých Kubánců: „Jsem vděčný, že jsem dosáhl určitého postavení ve společnosti, lidé dokonce chtějí, abych je zastupoval; nepodařilo se jim [komunistickému systému] vybudovat negativní představu o mé novinářské práci ani o mé osobě.“ Osmel se účastní různých debat, například diskuse o nové Ústavě Kubánské republiky, nehledě na to, že veřejné rozpravy vždy následují postihy ze strany Státní bezpečnosti. Osmel si uvědomuje, že díky zastupování obyvatel v těchto veřejných diskusích si ho váží každým dnem více: „Lidé za mnou chodí a otevřeně mi to říkají. Mám opravdu úžasné zkušenosti s nákloností ostatních lidí, jsou mi vděční, protože já dělám to, k čemu se oni nemůžou odvážit.“ Osmel je velmi rád, že dosáhl takové úrovně veřejného uznání u zmiňuje, že ho dokonce chtějí navrhnout na post předsedy zemědělského družstva za region Holguín, nebo jako radního zastupitele či do dalších veřejných funkcí. Podle Osmela už 70 % kubánské společnosti nesouhlasí s aktuálním kubánským systémem, ale vládní strana to nevidí jako překážku: „Jediné, co ji zajímá, je to, aby obyvatelé měli strach, aby se neodvážili vystupovat pro Vládě. Vláda používá psychický útisk a násilí, které jsou ale horší než fyzická represe.“

Otevíráme novou cestu

Osmelova rodina je velmi jednotná, se svými dcerami a nevlastním synem má velmi blízký vztah, stejně tak i se svými sourozenci a rodiči. To je také důvodem, proč režim často útočí a zastrašuje i jeho blízké a vytváří tak obtížné situace pro Osmela: „Je velmi bolestivé, když se někdo rozhodne být upřímným a užitečným pro společnost. Stojí za to, obětovat sebe sama, já tím ale obětuji i ostatní, osoby, které mám moc rád a zaujímají v mém životě důležité místo a vlastně nevíme, zda zítra budeme zase všichni spolu.“ I přes výhružky je ale Osmel odhodlán pokračovat v boji za lidská práva. Je přesvědčen, že nadějí na Kubě jsou právě nezávislí novináři, kteří představují mírový způsob změny, šíří kolem sebe nápady a zvyšují povědomí a vzdělání občanské společnosti. „Všichni se musíme podílet na změně,“ dodává přesvědčeně Osmel a uzavírá rozhovor s nadějí pro budoucnost Kuby: „Nezávislá žurnalistika má velmi důležitou roli v demokratizačním procesu Kuby, pro všechny. Nemůžeme selhat, protože právě teď pro Kubu otevíráme novou cestu.“

 

[1] „Speciální období“ [el periodo especial] je označení pro ekonomickou a sociální krizi na Kubě v průběhu 90. let 20. století. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[2] Havanský zpravodaj [Havana Times] je nezávislé opoziční periodikum vydávané od roku 2008. Oficiální stránka zde: https://havanatimes.org/

[3] Circles Robinson byl redaktorem Havanského zpravodaje. Jeho blog v anglickém jazyce zde: https://circlesonline.blogspot.com/

[4] Deník Kuby [Diario de Cuba] je zpravodajský internetový portál. Oficiální stránka zde: https://diariodecuba.com

[5] Cuba Lex je internetový deník, založený za účelem podporovat lidská práva na Kubě. Byl spuštěn v roce 2010 ve Spojených státech amerických. Oficiální stránka zde: https://cubalex.org/lex/

[6] Meziamerická komise pro lidská práva [Comisión Interamericana de Derechos Humanos] má za cíl zajistit základní lidská práva pro co nejvíce obyvatel Latinské Ameriky. Oficiální stránka zde: http://www.oas.org/es/cidh/

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Paměť kubánského národa – nástroj pro transformaci kubánské společnosti ke skutečné svobodě

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Paměť kubánského národa – nástroj pro transformaci kubánské společnosti ke skutečné svobodě (Iva Fričová)