Milan Dobeš

* 1929

  • „Článek Kazakovej, to bylo moje druhé přijetí do Svazu, když jsem byl vyhozenej. A potom tato žena, to je kunsthistorička na Akademii věd v Moskvě, velmi vysoce postavená, ještě aj s tou druhou, pak mi řekli, že to byla fízl (ta druhá), ona měla na mně adresu z Ruska. A tam tí kinetisti ji dali asi moji adresu. Ona byla tady s výstavou „Umělecký průmysl se Sovětskýho svazu“. A když přišla sem, byla ůplně vykulená a v Rusku napsala o mně článek, že já jsem tu vyhozenej, a toto jim Rusi udělali, těm našim komoušům. Toto je celostátní časopis, to je známa věc, to je „Dekorativni Iskustvo“ (Úžitkové umenie). Ona tady uveřejnila o mně velkej článek a já byl vyhozenej ze Svazu, kvůli těmto věcem. A oni to potom museli uveřejnit v Pravde, museli uveřejnit, že to vyšlo, a s nadpisom „Prehlbovanie záujmov sovietskej a našej výtvarnej kultúry“. Podpísanej Bachratý. Teď to vyšlo v Pravde a co udělat. Tak pozvali Dobeša zpátky do Svazu. A tak mně znova vzali do Svazu výtvarníků.“

  • „No ano, jsme měli manifestaci, nás vzali profesori a jsme proti komunismu manifestovali, to nebylo nějak spontánně, jich pak ty chudáky vyhodili ze školy. Nasadili tam novýho ředitele, bývalý španělák, jak oni říkali, bojoval ve Španělsku, príma chlap. Ale byl první, kdo emigroval potom.“

  • „Mezibienále disidentu. Načež ja vůbec nemel šajnu, přece bych – posílat to tam – to bych se mohl nechal rovnou zavřít. Poslali to tam, a vím kto, Mládková z Ameriky, Méda, padesát roku nebo víc jsem ji poznal. S tou jsem zažil věcí... No ale sběratelka a Škót, ta smlouvala, ale udělala velký dílo, úžasnou sbírku. Ona tam poslala moje veci, asi v dobrým úmyslu, ale šak to tu musela znát. Já byl najednou vyhozenej ze Svazu. Volá mi ze Svazu předseda: ‚Milane, ty vystavuješ na bienále disidentů.‘ Ja nerozuměl, říkam ‚Dizajnu? No a? A co mě tam dali?‘ ‚Dizajnu? Disidentů, ty vole!‘ Ten byl rozklepanej. ‚Co ty s tým máš ? Já nejsem tvůj člen, co ty s tým máš?‘ ‚To sem došlo, to vyšetřuje policie.‘ Tak jsem dostal předvoláni, to víte, člověk není šťastný, sotva výjimečně jsem měl možnost dělat do té architektury, přecházel jsem s odřenýma ušima, přes tu ideologickou komisi, pravda, jsem musel na všechno jim kývat, pak jsem si to udělal stejně... Tak se to jako byl a říkam, za to já nemúžu, já jsem prodal věci a ten, když si to pověsí na záchod nebo do nóbl jizby, já nemůžu za to. Já jsem to tam neposlal. To jistě vy taky víte. Potom mi to ukazoval, měli to na černobílých fotografiích, to je moje, říkám, ale nevím, kto to mal, nemáte to v barvě? On se tak naštval. Já říkam, abych vám mohl povědet, kdo to tam poslal.

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bratislava, 26.09.2019

    (audio)
    délka: 33:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Príbehy 20. storočia
  • 2

    Bratislava, 26.09.2019

    (audio)
    délka: 02:12:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Príbehy 20. storočia
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

I was jangling the keys, but the changes came too late in my life

Milan Dobeš in front of his painting
Milan Dobeš in front of his painting
zdroj: archív pamätníka

Milan Dobeš was born in 1929 in Přerov. He graduated from the VŠMU (Academy of Performing Arts, Slovak: Vysoká škola muzických umení, VŠMU) in Bratislava and he belongs to an extremely talented generation of artists who emerged in Slovakia in the late 1950s and early 1960s. He participated in numerous world exhibitions: Documenta 4 in Kassel, ARS ´69, the Constructivist Biennial in Nuremberg, Salon de Mai (the May Salon) in Paris, EXPO ´70 in Osaka, and many more. In 1971, he toured the United States with his “lumino-dynamic projects” in collaboration with the American Wind Symphony Orchestra. His artistic manifesto is called Dynamic Constructivism. Milan Dobeš was a member of the Geometria group in Prague and in 1991, he joined the Q group in Brno. His artwork has been featured in numerous prominent museums and galleries around the world. In 2001 the Milan Dobeš Museum was founded in Bratislava. Since 2016 Milan Dobeš has been living in Ostrava-Vítkovice. He was awarded the Slovak Culture Minister’s Prize in 2012.