Nikita (Никита)

* 1987

  • „Jeden verš z modlitby Otče náš se mi nyní zdá být neobyčejně aktuální: ,Pane, zbav nás od zlého.‘ Chtivost a záliba v moci – to je od zlého, od pokušitele. V moci, k níž člověk kráčí po hlavách druhých.“

  • „Odvedli mě do prvního poschodí obvodní služebny milice, hodili ke zdi a já jsem se sesunul na zem. Z kanceláře zakřičeli: ,Předvést!‘ U stolu seděl muž bez masky. Hodili mě na podlahu a nejméně tři lidé mě začali mlátit obušky, především do nohou. Když toho nechali, zvedli mě a zeptali se, jestli budu chodit na demonstrace. Natočili si mé jméno a příjmení na kameru. Odvedli mě do jednacího sálu, kde visely portréty zasloužilých milicionářů. Bylo tam hodně takových ,brášků‘ jako já a na podlaze byly hnědé skvrny od krve.“

  • „'Omonovcům' nebylo víc než dvacet pět let. Nijak se nekrotili ani ve svých výrazech, ani v agresivitě. Do antonu k nám hodili osmnáctiletého mladíka, kterému v tašce našli Molotovův koktejl. 'Omonovci' začali po tom klukovi skákat. A když se ho zeptali na něco ohledně změn, on… se prostě pomočil. To byla jeho odpověď. Když se unavili a přestali s bitím, rozhodli se být upřímní: začali nám vytýkat, že kvůli nám půl roku nebyli doma, stěžovali si, že nás tu mají mlátit místo toho, aby byli doma se ženou. Bylo divné slyšet, jak nás oslovují ,bráško‘. Když vás člověk oslovuje jako bratra, copak tě začne surově bít?“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 20.11.2021

    (audio)
    délka: 00:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Rozvoj historické paměti Běloruska
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Bráškové“ na kolenou nejsou bratři

Nikita
Nikita
zdroj: Post Bellum

Nikita se narodil v roce 1987 v Minsku v Běloruské republice, tehdejší Běloruské sovětské socialistické republice. Matka pochází z rusko-ukrajinské rodiny, otec je Bělorus. „Koluje ve mně krev sovětských socialistických republik. Vždycky jsem byl rád, že jsem se narodil v Sovětském svazu, kde jsme žili jako jedna velká rodina.“ Nikita chodil do 127. školy ve Frunzenském obvodu v Minsku. V roce 2003 absolvoval 1. lyceum strojního inženýrství v oboru mechanické zpracování kovů na obráběcích strojích a linkách. Neustále hledal a měnil práci. Pracoval ve skladu, na trhu, jako tester v IT společnosti, v Rusku byl správcem počítačového klubu v Krasnodaru a dělníkem na stavbě v Moskvě. V roce 2020 pracoval jako správce trampolínového centra. Politika ho nikdy nezajímala. Desátého srpna 2020, když se vracel domů z práce, dostal dva zásahy gumovým projektilem do hrudi a do čela. Byl zadržen a odvezen na obvodní služebnu milice. V antonu i na služebně ho mučili, bili a ponižovali. Od 11. do 14. srpna 2020 ho drželi ve vazební věznici v Žodzině. Do České republiky přijel na léčení v rámci vládního zdravotně humanitárního programu MEDEVAC.