Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

MUDr. Jiří Motáň , CSc. (* 1942)

• narozen 4. září 1942 v Březnici na Příbramsku

• osvobození prožil ve sklepě, kde se skrýval se svou rodinou před posledními boji

• po komunistickém převratu rodině nový režim znárodnil jejich dům i lékárnu, kterou otec provozoval

• jakožto syn živnostníka měl problém s přijetím na vysokou školu

• rok musel pracovat v brusírně, aby se sžil s dělnickou třídou

• absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni

• v srpnu 1968 nastoupil na I. interní kliniku v Plzni, během své první služby zažil invazi vojsk Varšavské smlouvy

• v roce 1990 byl jmenován docentem vnitřního lékařství

• v roce 2024 žil v Plzni a stále pracoval na částečný úvazek

Narodil jsem se do zlé doby

Jiří Motáň se narodil 4. září 1942 v obci Březnice, která leží nedaleko Příbrami. Na svět přišel uprostřed druhé světové války. Kvůli tehdejší vyostřené situaci v protektorátu, jen několik měsíců po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, se narodil v domácích podmínkách. „Rodiče měli strach jezdit někam do nemocnice, a tak jsem přišel na svět doma pod dozorem pana doktora,“ vysvětluje. Během války jeho otec, který působil jako farmaceut, pomáhal příbuzným osob, které skončily v nacistických lágrech. „Bylo zakázáno posílat potraviny, ale směly se tam posílat léky. Tak chodili za tatínkem ti příbuzní, aby jim do tub natlačil místo masti sádlo, což tatínek dělal. Ale měl strach, jestli na to přijdou, že to je podvod, ale možná, že pomohl přežít některým lidem, protože tam byl velkej hlad,“ říká Jiří Motáň. Jestli se však skutečně tuby dostaly do rukou uvězněných, není jisté. 

První vzpomínky Jiřího Motáně sahají do období osvobození Československa. „Rok 1945, kdy končila válka, to si pamatuju, že mě tatínek nesl do sklepa. Moji sourozenci tam taky byli, protože se střílelo u Březnice. Tam se sbíhají dvě silnice, po jedné se stahovali Němci od Milína, po druhé vlasovci od Příbrami. Nad Březnicí se to spojilo a teď tam po sobě stříleli,“ vybavuje si pamětník. 

Po komunistickém převratu rodině nový režim znárodnil jejich dům i lékárnu, kterou otec provozoval. Jakožto syn obchodníka měl Jiří Motáň problém s přijetím na vysokou školu. Ačkoliv absolvoval základní i střední školu s výbornými výsledky, nedostal doporučení k dalšímu studiu. Namísto toho mu bylo sděleno, že se má sžít s dělnickou třídou manuální prací v průmyslu nebo zemědělství. Jiří Motáň, který chtěl pokračovat ve šlépějích svého otce a věnovat se farmacii, byl nešťastný, ale nemohl s tím nic dělat. Rok tedy pracoval v brusírně. Poté se mu podařilo dostat se na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Ačkoliv studium medicíny se mu nezamlouvalo, protože nesnesl pohled na krev, bylo mu to doporučeno z toho důvodu, aby komunisty neprovokoval tím, že bude pokračovat v práci, kterou jeho otec prováděl jako živnostník. Vysokou školu absolvoval s vyznamenáním v červnu 1966.

Pravověrnému komunistovi tekly slzy

Po promoci pracoval v okresní nemocnici v Písku. Tam absolvoval jednoroční povinnou vojenskou službu, která proběhla bez větších potíží. V srpnu 1968 přestoupil na I. interní kliniku v Plzni, kde prožil také invazi vojsk Varšavské smlouvy. „První službu jsem měl z 20. na 21. srpna 1968. V půl druhý v noci na mě volala sestra, abych si pustil rozhlas po drátě. Tam bylo o tom vstupu vojsk. Tak jsme se všichni sešli, ještě tam byl starší pan asistent Janek, pravověrnej komunista. Takhle mu tekly slzy, když se dozvěděl, že jsme okupovaný sovětskou armádou,“ vypráví pamětník.

V Písku pracoval nejprve jako sekundární lékař, poté jako odborný asistent. Posléze se stal zástupcem přednosty pro výuku a postupně se vypracoval na primáře kliniky. Do komunistické strany nevstoupil. Získal tři odborné atestace, dosáhl vědecko-pedagogického titulu CSc. a v roce 1990 byl jmenován docentem vnitřního lékařství.  Mimo jiné studoval na jazykové škole v Plzni a postupně získal státní zkoušku ze čtyř světových jazyků. Po pádu komunismu v roce 1989 Jiří Motáň získával odborné zkušenosti na stážích v Německu, Velké Británii či Spojených státech amerických. Podílel se také na vědecké práci a vystupoval na odborných zasedáních a publikoval v lékařských časopisech. V roce 2024 stále pracoval na částečný úvazek jako konziliární lékař I. interní kliniky a pedagog lékařské fakulty v Plzni. Jiří Motáň je ženatý a vychoval tři děti. V roce 2024 žil v Plzni.