Chana Malka

* 1923

  • “V hamburských kasárnách byly spousty lidí. Čekali tam, až je zavolají a potom tam byla taková brána, kudy se šlo ven, tam stáli lidi, každý měl na krku cedulku a podle té cedulky ho posílali, aby šel ven. Copak bylo venku, už nevím. Já si to pamatuju, protože když byla moje maminka v transportu, tak já jsem si takovou cedulku udělala, ale oni přišli na to, že to není pravá cedulka, tak mě potom nenechali jít s ní a šla sama. Ale neviděli jsme to. Přestože jsem pracovala blízko těch kolejí. Když byly transporty, tak jsme museli mít zavřená okna, a tak jsme je přímo neviděli, když jely.”

  • “Když jsme přišli do Auschwitzu, tak otevřeli dveře a říkali: ‘Nechte všechno ležet, vyskočte, vyskočte a běžte napřed.’ Byly jsme v posledním vagonu, kde nás bylo 1650 lidí, a protože ty přítelkyně měly rodiče v prvních vagonech, tak říkaly: ‘Pojď, poběžíme napřed a snad ty naše rodiče najdeme.’ Tak jsme všechny tři běžely napřed a Němci potřebovali jenom dvě stě mladých děvčat na práci, tak jsme šly na levou stranu a všichni ostatní na druhou. Takže mi to vlastně zachránilo život, že ony jely.”

  • “Všechno, co bylo tady, jsme dělali proto, abychom měli lepší život, zatímco v Evropě jsme věděli, že tam nás čeká smrt. Nevěděli jsme, jestli ještě zítra budeme žít. I když už jsme byly evakuvané z Oederanu, protože dokud jsme nepřišly zpátky do Terezína, tak jsme si myslely, že nás zabijou, protože nechtějí, aby svět věděl, co se s námi děje. To bylo něco úplně jiného. Tam jste vždycky měl strach, co bude. Tady sice byla válka, ale každý doufal, že to přežije a že začne nový život.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 13.12.2016

    (audio)
    délka: 56:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 2

    Haifa, Izrael, 13.12.2016

    (audio)
    délka: 02:04:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Cokoli o holokaustu řeknete, nikdy to nevyjádří to, čím byl

malka.jpg (historic)
Chana Malka
zdroj: ED

Chana Malka se narodila jako Hana Fialová 21. února 1923 ve Strakonicích do manželství Karla a Irmy Fialových. O mladší sestru Renu přišla, když jí bylo deset let a následkem její smrti nevydržel svazek rodičů. Vyrůstala poté s maminkou u prarodičů a tety. Židovský původ rodiny z maminčiny strany byl po roce 1939 příčinou pronásledování všech jejích členů. Babička zemřela ještě ve Strakonicích, když onemocněla zápalem plic a dlouho k ní nesměli zavolat lékaře. Dědeček postižený mrtvicí zahynul po dvou měsících internace v Terezíně. Strýce nacisté zastřelili v koncentračním táboře Mauthausen a smrti neunikla v osvětimské plynové komoře ani Hanina maminka. Hana prošla Terezínem, Osvětimí a Oederanem, koncentračním táborem v blízkosti československých hranic. Po konci války si dodělala maturitu a přihlásila se v Praze na vysokou školu. Půl roku poté se ale rozhodla odstěhovat do Palestiny, kde bydlela u svého strýce a našla si práci. Brzy se provdala za Meira Malku, se kterým se jí narodily dvě děti. Meir byl v té době na vojně, Haně se vojenská služba díky dětem vyhnula. Arabsko-izraelské války rodinu osobně nezasáhly, ale přítomná hrozba znamenala život v permanentním strachu. Hana se od šedesátých let vracela s rodinou do Československa, navštěvovala otce s jeho novou rodinou, ale nikdy svého přesídlení do Palestiny nelitovala. Dodneška se věnuje Feldenkraisově metodě a přednáškám pro německou mládež.