Zemřel Stalin, všichni museli truchlit a kondolovat

/ /
Sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin a prezident Klement Gottwald, který vykonával Stalinovu vůli v Československu.
Sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin a prezident Klement Gottwald, který vykonával Stalinovu vůli v Československu.
zdroj: Moderní dějiny

Po celé zemi, na všech budovách musely být vyvěšeny na půl žerdi československé a sovětské vlajky a smuteční černé prapory. Ve výkladních skříních nesmělo být nic jiného než portrét J. V. Stalina ve smuteční úpravě, Stalinova busta a odkazy na jeho dílo.

Když 5. března 1953 zemřel nečekaně sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin odpovědný za smrt až 27 milionů lidí, vyhlásilo vedení KSČ po vzoru Moskvy celostátní smutek.

Stalin na obálce mimořádného vydání časopisu pro ženy Vlasta. Foto: Moderní dějiny
Stalin na obálce mimořádného vydání časopisu pro ženy Vlasta. Foto: Moderní dějiny

Všichni obyvatelé včetně školou povinných dětí museli vyjádřit soustrast nad úmrtím Stalina podepsáním kondolenčních archů. Mladý dirigent a skladatel Jan Kasal sloužil v té době povinnou vojenskou službu a kondolenci odmítl podepsat:

„Byli jsme svoláni do velkého sálu. Každý se osobně musel dostavit ke stolu, kde seděla komise, a podepsat. Když jsem tam přišel, řekl jsem: ‚Já to podepíšu za podmínky, že v kondolenčním listu bude také jmenován Sergej Prokofjev, světový skladatel a klavírista…‘“

Zavládlo zděšení. Sergej Prokofjev zemřel ve stejný den jako Stalin, od roku 1948 byl ale v nemilosti komunistů jako dekadentní skladatel a mnohá jeho díla se v SSSR nesměla hrát. Jan Kasal popsal, jak zareagovali přítomní soudruzi: „Co si to dovolujete? Vy jste urazil armádu! Vy jste urazil Sovětský svaz! Vy jste urazil dělnickou třídu! Varujeme vás, okamžitě to podepíšete, nebo bude zle.“

Prohlášení ÚV KSČ a československé vlády ke smrti Stalina. Zdroj: Moderní dějiny
Prohlášení ÚV KSČ a československé vlády ke smrti Stalina. Zdroj: Moderní dějiny

Odmítnutí podpisu v kondolenční knize stačilo na vznesení obvinění z rozvracení armády, Jan Kasal musel před soud. „Nakonec mě ale osvobodili, v okamžiku vynesení rozsudku mi totiž přišel telegram o narození syna. Asi to soudce dojalo, nevím.“ Po návratu z vojny nemohl sehnat práci v oboru, dělal stavebního dělníka-bourače ve Vokovicích a přivydělával si hraním na varhany ve strašnickém krematoriu.

A za devět dní znovu

Vyhlášení celostátního smutku vešlo v platnost vládním prohlášením ze dne 6. března 1953 a platilo do 14. března. V ten den ale zemřel československý prezident Klement Gottwald, takže byl celostátní smutek prodloužen do 19. března.

Vzpomínky pamětníků v článku pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje nezisková organizace Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!

Smuteční úprava výloh a veřejných míst zůstala, jen se vyměnil portrét zemřelého státníka. Na úřad vlády a ÚV KSČ opět začaly proudit telegramy a dopisy s projevy soustrastí a kondolenční knihy s podpisy všech obyvatel.

Jana Pikousová chodila v té době do druhé třídy v Liberci a nikdy nezapomene, jak těžké bylo se podepisovat  násadkovými pery se zkřivenými nožičkami. „Podepisovat se takovými pery, když se psát teprve učíte, bylo příšerné. A za devět dnů zemřel Gottwald a znovu jsme museli těmi rozskřípanými pery podepisovat kondolenční listiny.“

Stalinova éra teroru

Stalin se stal neomezeným vládcem Sovětského svazu po smrti Vladimíra Iljiče Lenina, kdy nemilosrdně zlikvidoval konkurenty v komunistické straně a potenciální nepřátele. Rozšířil pravomoci tajné komunistické policie a systém koncentračních a pracovních táborů pro nepohodlné občany, tvz. gulagů, který začal být budován už za Lenina. 

Ukázka Stalinské propagandy – plakát Milovaný Stalin štěstí národa. Foto: Moderní dějiny
Ukázka Stalinské propagandy – plakát Milovaný Stalin štěstí národa. Foto: Moderní dějiny

Před Stalinovou smrtí existovalo přibližně 200 gulagů, umístěných zejména na Sibiři, Dálném východě a v Arktidě, ve kterých otrocky pracovalo téměř 13 milionů lidí. V době 2. světové války do nich byli zavírání i desetitisíce československých občanů, kteří uprchli před nacistickou okupací do Polska, jehož východní část připadla po uzavření paktu Molotov-Ribbentrop Sovětskému svazu.

Ve třicátých letech nechal popravovat i členy komunistické strany s cílem odstranit zbývající oponenty a získat neomezenou moc. V době vrcholu tzv. Velké čistky (1936-1938), někdy nazývané i jako Velký teror, vyslechl rozsudek smrti v inscenovaných procesech minimálně milión lidí, včetně 1200 Čechoslováků.

Miliony obětí si vyžádala násilná kolektivizace sovětského zemědělství, a to zejména na Ukrajině, kde Moskva přikázala v roce 1931 vybrat stejné množství zrna jako v předchozím roce, i když byla úroda o 20 procent nižší. Stalin poslal do vesnic vojsko a policii, které zabraly i zásoby osení na následující rok, což mělo za následek nedozírnou katastrofu. Na jaře a v létě roku 1933 hlady umíraly celé vesnice, hladomor na Ukrajině si vyžádal od 3,3 do 7,5 milionu obětí.

Stalin kolem sebe zároveň budoval kult osobnosti. Změnil si jméno z gruzínského Džugašvili na Stalin, což rusky znamená “Muž z oceli”. Města byla přejmenována na jeho počest, sovětské historické knihy přepisovány, aby mu přiřkly významnější roli v bolševické revoluci. Sovětští umělci ho lichotivě zobrazovali v literatuře, výtvarném umění a hudbě. 

S věkem se Stalin neměnil. Dál krvavě potlačoval veškerý nesouhlas a vyžadoval stejný postup i v zemích, které po válce spadaly do sféry vlivu SSSR, včetně Československa, kde museli komunisté popravovat po sovětském vzoru nepřátele z vlastních řad. 

Ze smrti vinili Židy

V posledních měsících svého života se stával stále více paranoidním a nechal uvěznit i své lékaře židovského původu, které vinil ze zhoršování svého zdravotního stavu a ze spiknutí. V polovině února 1953 odjel na svou daču v Kuncevu u Moskvy, kde ho ranila mrtvice. Bylo mu 74 let.

Taťána Kohoutová vzpomínala pro Paměť národa, jak se po smrti Stalina bála jít do školy kvůli svému židovskému původu:

 

Oba státníci byli po pečlivě zrežírovaných pohřbech nabalzamováni a vystaveni: Stalin v Leninově mauzoleu v Moskvě, Gottwald v Národním památníku na pražském Vítkově. Po Chruščovově odhalení Stalinova kultu osobnosti jejich těla zmizela.

Stalinovy ostatky byly v noci z 31. října na 1. listopadu 1961 vyneseny a pohřbeny u Kremelské zdi v rakvi zalité betonem, aby se zabránilo další manipulaci s tělem. Gottwaldovo tělo putovalo do krematoria, v perfektním stavu navzdory mýtu o špatně provedené balzamaci, který šířili sami komunisté.

JSME RÁDI, ŽE JSTE SI PŘEČETLI NÁŠ ČLÁNEK! Připravila ho redakce Magazínu Paměti národa díky soukromým dárcům, kteří podporují sbírku Paměť národa. Budeme rádi, když přispějete i Vy drobnou částkou na podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!