Papež Jan Pavel II. svatořečil ve Vatikánu Anežku Českou

/ /
Petr Esterka uprostřed farníků z obce Dolní Bojanovice na svatořečení Anežky České v Římě.
Petr Esterka uprostřed farníků z obce Dolní Bojanovice na svatořečení Anežky České v Římě.

12. listopadu 1989

Svatořečení Anežky České 12. listopadu 1989 ve vatikánské bazilice sv. Petra bylo považována za předzvěst sametové revoluce. Ta skutečně začala pět dní poté, což posílilo i proroctví, že „až bude Anežka svatořečena, přijde do Čech svoboda“.

Původně měl papež Anežku svatořečit v Praze, to ale komunistická moc odmítla z obavy před masovou manifestací. Po jednání československé vlády s Vatikánem alespoň povolila vycestování tisíců československých poutníků do Říma. Z Československa přijely do Říma čtyři zvláštní lůžkové vlaky, dva letecké speciály, přes sto autobusů a spousta věřících dorazila soukromě autem.

Jedním z deseti tisíc poutníků z Československa byl i kněz Tomáš Halík, který pro Paměť národa vzpomínal na setkání s papežem Janem Pavlem II.

„V rámci této pouti jsem poslal dopis papeži prostřednictvím exilového biskupa Škarvady a požádal jsem ho o chvilku rozhovoru. Přišla odpověď a spolu s biskupem Škarvadou jsme byli pozváni na večeři a mohli jsme s ním půl druhé hodiny hovořit. Bylo to den před pádem Berlínské zdi a papež nám tehdy řekl: ,Ta komuna se rozvalí.‘ Komunismus padne, buďte připraveni. Já jsem mu ještě oponoval, ale on trval na svém: ,Bude to brzo, buďte připraveni.‘ A skutečně to nastalo.“

Do Vatikánu dorazilo také několik autobusů z moravských Velkých Bojanovic, na což vzpomínal pro Paměť národa biskup Petr Esterka, který se ve Vatikánu mohl po letech emigrace konečně setkat se svou rodinou a přáteli:

„Bylo to nádherné setkání, tolik Bojanovčáků kolem něho. A naše děcka byly v kroji, bylo to nádherné. Pak jsme dostali audienci u Svatého otce – já, manžel, bratr a jeho nejbližší.“

Na tomto setkání vznikla fotografie poutníků z Dolních Bojanovic před bazilikou, která se dostala  na titulní stranu slavného vatikánského deníku L'Osservatore Romano.

Dva týdny poté celebroval 25. listopadu 1989 v mimořádné atmosféře sametové revoluce kardinál Tomášek děkovnou mši svatou. Před přítomnými, kteří zaplnili pražskou katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha do posledního místa, pronesl kardinál památná slova:

„V této důležité hodině zápasu za pravdu a spravedlnost v naší zemi jsem já i katolická církev na straně národa!“