Odpovědí disentu byla Charta 77, která upozorňovala na jejich nedodržování v souvislosti s procesy s undergroundovými hudebníky v roce 1976.
Dne 13. října 1976 byla ve Sbírce zákonů ČSSR zveřejněna Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (120/1976 Sb.).
Tyto pakty byly součástí Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Tento dokument podepsali 1. srpna 1975 v Helsinkách představitelé 33 evropských států, Kanady a USA.
Závěrečný akt byl považován za významný krok ke snížení napětí studené války a diplomatické vítězství Sovětského svazu v jeho snaze o upevnění územních a politických zisků vyplývajících z druhé světové války (zejména uznání existence NDR, hranice na Odře a Nise a sovětských územních zisků v bývalém Východním Prusku a na území dnešní Litvy) výměnou za závazky v oblasti lidských práv, které Sovětský svaz stejně nemínil dodržovat.
V Československu vzniklo v důsledku přijetí lidskoprávních závazků a jejich nedodržování státní mocí hnutí Charta 77.