Svobodné volby! Splněné přání sametové revoluce

/ /
 Volební plakáty Občanského fóra s Dagmar Burešovou, Vladimírem Dlouhým a Václavem Klausem na výstavě Sametová revoluce v Uherském Hradišti v listopadu 2019. Foto: Glück Dalibor/ČTK
Volební plakáty Občanského fóra s Dagmar Burešovou, Vladimírem Dlouhým a Václavem Klausem na výstavě Sametová revoluce v Uherském Hradišti v listopadu 2019. Foto: Glück Dalibor/ČTK

Před třiceti lety se splnilo přání, které nejčastěji skandovali lidé na náměstích v listopadu 1989: Svobodné volby! Do volebních uren vhodilo 8. a 9. června 1990 svůj hlas 96 procent voličů, ačkoli už k volbám povinně nemuseli.

Poprvé od roku 1946 mohli Čechoslováci vybírat z desítek stran, jednoznačným favoritem ovšem bylo v Česku Občanské fórum a na Slovensku Verejnosť proti násiliu. V prvních svobodných volbách po pádu komunismu volili své zástupce pouze na dva roky, jak prosadil Václav Havel. Své rozhodnutí vysvětlil v knize Prosím stručně:

Eufórie prvních svobodných voleb. Foto: ČTK
Eufórie prvních svobodných voleb. Foto: ČTK

„Cítil jsem, že v lehce zmatečném stavu, kdy vedle sebe působila masová hnutí jako OF, nekomunistické strany přeživší komunismus, nezreformovaní komunisté a desítky stran a straniček ve stavu zrodu, v situaci, kdy ústava měla asi deset narychlo přijatých doplňků či změn a kdy se neustále znovu jednalo o samé povaze federálního státu, nemůže žít země čtyři roky a že by beztak byly dříve či později vyhlášeny volby předčasné. Na dva roky byl samozřejmě omezen i prezidentský mandát.“

Voliče neodradil lehce zmatečný stav ani poněkud složitý systém – volili zástupce do Federálního shromáždění, které se skládalo ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů a národních rad. Zatímco rok předtím bylo nemyslitelné založit politickou stranu, do červnových voleb vzniklo kolem sedmdesáti nejrůznějších stran a hnutí. Do Federálního shromáždění jich kandidovalo 22, do České národní rady 13.

Bombový útok na Staroměstském náměstí Týden před volbami došlo v sobotu 2. června 1990 v 16.12 hodin k bombovému útoku na Staroměstském náměstí. Při explozi trubkové bomby na podstavci pomníku mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí bylo zraněno 18 osob, z toho jedna těžce. Útok vyvolal obavy a rozhořčení veřejnosti, a byl dáván do souvislosti s volbami. Podezříváni byli zastánci starého režimu a příslušníci zrušené Státní bezpečnosti, mohlo jít o čin duševně narušeného jedince nebo pomstu vězňů. Další bomba vybuchla 2. srpna 1990 u Hostivařské přehrady. Vyšetřováním bylo zjištěno, že obě bomby byly vyrobeny ze stejného kusu trubky. K útokům se nikdo nepřihlásil a pachatel vypátrán nebyl. Zdroj: Wikipedie

Kuriózní byla i situace, kdy lídr Občanského fóra do Federálního shromáždění Jan Urban oznámil už v prosinci 1989, že z politiky odstupuje:

„O mně se vědělo, že zůstanu jen do voleb, takže to padlo na mě. Při pohledu zpět to byla hrozná chyba, já jsem pak na některé věci tlačil, protože mi zbývalo jenom pět nebo šest měsíců, zatímco na jiné jsem kašlal, ale především jsem blokoval ten post pro někoho, kdo by chtěl v politice zůstat. Bylo to uličnictví, ale co už s tím teď nadělám? Pak jsme volby vyhráli a já už jsem další den nepřišel,“ uvedl pro Paměť národa disident Jan Urban, který stál u zrodu Občanského fóra.

Volební místnost v červnu 1990. Foto: ČTK
Volební místnost v červnu 1990. Foto: ČTK

Volební lístky z číslem 7, které si vylosovalo Občanské fórum, vhodila do uren naprostá většina lidí. Ve volbách do Sněmovny lidu Federálního shromáždění získalo Občanské fórum 53 % hlasů, což představovalo 3 851 172 voličů, na druhém místě skončila Komunistická strana Československa s 13 % hlasů od 976 996 voličů, třetí Křesťanská a demokratická unie s 9 % a čtvrtou stranou, která se dostala do parlamentu, bylo Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko s 8 procenty.

Volby České národní rady dopadly obdobně: Občanské fórum získalo 50 % Komunistická strana Československa 13 %, HSD – Společnost pro Moravu a Slezsko 10 % Křesťanská a demokratická unie 8 %.

Dalajláma i papež

Před nově zvolenými poslanci ovšem stál ten nejdůležitější úkol: vytvořit a přijmout novou demokratickou ústavu státu. Skončilo tak hektické období od 17. listopadu 1989, které popsal Václav Havel v knize Prosím stručně takto:

Václav Havel ve volbní místnosti 8. června 1990. Foto: ČTK
Václav Havel ve volbní místnosti 8. června 1990. Foto: ČTK

„Nechápu, kolik jsem toho tehdy stihl. Měl jsem velké cesty po republice a snad každý týden cestu do nějaké země. A k tomu státní návštěvy u nás,“ uvedl v knize Prosím stručně, v níž se také přiznal, že v roce 2006, kdy kniha vznikala, by nezvládl ani desetinu z toho:

„Ale byl jsem přece jen mladší a zdravější a hlavně mne cosi zvláštním způsobem vnitřně táhlo, nejen atmosféra té doby, ale především asi podvědomý pocit, že jsem se na chvíli ocitl v centru velké proměny naší země i světa a že by bylo ode mne téměř zločinné, kdybych takové šance nevyužil a nevložil se do toho všeho opravdu celou svou bytostí."

Bývalý prezidentův osobní tajemník Alexandr Neuman se domnívá, že prezidentovi tehdy pomohla návštěva dalajlámy na začátku února.

„V novoročním projevu pozval Václav Havel do Československa dalajlámu i papeže,“ připomněl pro Paměť národa Alexandr Neuman. „Václav Havel se domníval, že by papež s dalajlámou mohli uklidnit rozbouřenou společenskou situaci. Dalajláma odpověděl rychle a do Prahy přiletěl už v únoru 1990.“

Dalajlama s kardinálem Tomáškem zdraví z balkónu Arcibiskupského paláce 2. února 1990. Foto: ČTK
Dalajlama s kardinálem Tomáškem zdraví z balkónu Arcibiskupského paláce 2. února 1990. Foto: ČTK

Václav Havel vzpomínal, že byl vůbec první hlavou státu, která tibetského vůdce oficiálně pozvala: „Naši politici s tím moc nesouhlasili, nejvíc protestoval – kdo jiný? – Zdeněk Jičínský. Ale trápil se zbytečně: Čínská lidová republika nás zákulisně ujistila, že sice bude halasně protestovat, ale že to nebude mít žádný vliv na náš vzájemný obchod."

Mantra na uklidněnou

Alexandr Neuman měl k buddhismu i k Tibetu blízko, a proto dostal dalajlámův pobyt v Československu na starost. Dalajláma v Praze pobýval od 2. do 6. února 1990. Kromě jiného se sešel s kardinálem Františkem Tomáškem a v Lánech meditoval s Václavem Havlem.

Před odletem do Indie nechal dalajláma Václavu Havlovi na rozloučenou papírek, na němž mu věnoval mantru. Tvořila ji posvátná slova, jejichž opakováním dosahuje člověk soustředění, utišení, uvolnění a povzbuzuje se jimi.

„Václav Havel nosil papírek od dalajlámy stále v peněžence a musel jsem kontrolovat, jestli tam je,“ vzpomínal Alexandr Neuman. „Byl to jeden z mých úkolů. Václav Havel si mantru četl před důležitými chvílemi jako například před rozhovorem s americkým prezidentem nebo před návštěvou v NATO.“

Patnáct dní po odletu dalajlámy pronesl Václav Havel svůj slavný projev před oběma komorami Kongresu USA. Alexandr Neuman tehdy do USA necestoval. Patřil totiž do týmu, který připravoval zahraniční cesty prezidenta. „V době jeho pobytu v USA jsme už zařizovali cestu do Moskvy,“ řekl Alexandr Neuman.

Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku. Do země zdevastované ideologií nenávisti přijíždí posel lásky. Mám tu čest být svědkem okamžiku, kdy její půdu líbá apoštol duchovnosti, prohlásil Václav Havel po příletu papeže do Prahy. Foto: ČTK
Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku. Do země zdevastované ideologií nenávisti přijíždí posel lásky. Mám tu čest být svědkem okamžiku, kdy její půdu líbá apoštol duchovnosti, prohlásil Václav Havel po příletu papeže do Prahy. Foto: ČTK

Na začátku dubna přiletěl do Prahy i papež Jan Pavel II. Jednalo se o historicky první návštěvu hlavy katolické církve v Československu. Václav Havel vysvětlil, proč o jeho návštěvu usiloval:

„Papež přijel po třech měsících, ačkoli jeho cesty se plánují léta dopředu. Už se zvolna schylovalo k prvním svobodným volbám, kampaň měla občas trochu estrádní a leckdy i dost ubohý průběh, a papež dokázal aspoň na chvíli obrátit pohled společnosti vzhůru a přimět ji, aby se zamyslela o vážných věcech.“

Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum jen díky podpoře soukromých dárců. Budeme rádi, pokud se ji rozhodnete podpořit i Vy třeba drobnou částkou nebo vstupem do Klubu Paměti národa na https://podporte.pametnaroda.cz. Za případnou podporu děkujeme!