Poutníci na Velehradě vypískali komunistické funkcionáře

/ /
Účastníci národní poutě na Velehrad 7. července 1985. Foto Velehrad.cz
Účastníci národní poutě na Velehrad 7. července 1985. Foto Velehrad.cz

Národní pouť na Velehrad u příležitosti 1100. výročí úmrtí svatého Metoděje se stala jednou z největších demonstrací proti komunistickému režimu.

Přestože se státní moc snažila nejrůznějšími restrikcemi zabránit masové účasti, pouti se podle odhadů účastnilo až dvě stě tisíc věřících, kteří při nedělní mši svaté 7. července vypískali komunistické funkcionáře a hlasitě se dožadovali povolení návštěvy papeže Jana Pavla II.

Velehradský klášter byl již od 13. století ztotožňován s místem, kde působili sv. Cyril a sv. Metoděj. Původně se svátek sv. Cyrila a Metoděje světil 9. března. Kvůli špatným povětrnostním a liturgickým podmínkám (vždy spadal do období půstu) se kardinál Bedřich Fűrstenberg rozhodl požádat papeže o změnu termínu. Poprvé se pouť v příhodnějším letním čase slavila 5. července v roce 1863. Zdroj Velehrad.cz

Opatření proti pouti začínala nesmyslným utajováním termínu pouti (svátek sv. Cyrila a Metoděje připadá na 5. července, a proto nebylo těžké odvodit, že se pouť bude konat o nejbližším víkendu 6.–7. července 1985). Režie slavnosti se ujala speciální státní církevní komise, která měla zamlčet její náboženský charakter a prezentovat ji jako mírové shromáždění.

Cestovní kanceláře na poslední chvíli a bez udání důvodů rušily objednané cesty na Velehrad, pravidelné autobusové linky byly náhle odkloněny. V předvečer poutě se na Velehrad sjížděli milicionáři z celé republiky. StB měla zvýšenou pohotovost a přijely i pohotovostní útvary rychlého nasazení se psy. Návštěvníky měly odradit také policejní uzávěry, které Velehrad obklopovaly.

Neohrožení poutníci

I přesto přicházely od sobotního rána na Velehrad deseti tisíce poutníků, kteří neuposlechli výzev místního rozhlasu, aby opustili Velehrad a přesunuli se do kempu vzdáleného asi 4 kilometry.  

Nadšení poutníků při mši svaté 7. července 1985.
Nadšení poutníků při mši svaté 7. července 1985.

„Celou noc jsme zpívali, modlili se, samozřejmě se tam motali ti estébáci," vzpomínal Augustin Ladislav Gazda, kterého Státní bezpečnost snažila získat ke spolupráci před poutí.

„V roce 1984 estébáci znervózněli, protože se připravovalo jubileum na Velehradě a oni si tipovali mezi mladými křesťany své spolupracovníky. Dostal jsem předvolání na StB v Prostějově, drželi mě tam pak dvě a půl hodiny. Dodnes jsem Pánu Bohu vděčný, že jsem měl odvahu říct ne. Řekl jsem jim, že buď jsem něco udělal, pak mě můžou zavřít, ale já nebudu donášet na své kamarády, já bych se jim nemohl podívat do očí. On na mě tedy nijak dál nenaléhal, musím říct. Ale vyšel jsem ven hodně vyděšený.“

Na přítomnost StB na pouti vzpomínal i sochař Otmar Oliva, který ve svém domě na Velehradě ubytoval 150 návštěvníků, mezi nimi i disidenty Ivana Havla, Václava Bendu a Rudolfa Kučeru: „Před barákem jsme měli dvanácettrojku s černými skly, to byla naprostá móda u těch estébáků. A tam si každého fotili, kdo k nám šel.“

Šok pro komunisty

V neděli ráno slavnost zahájil předseda Okresního národního výboru Uherské Hradiště Lapčík slovy: „Sešli jsme se na této mírové slavnosti…“, která vyvolala nesouhlasný pískot. Vystoupení dalšího komunistického funkcionáře popsal Augustin Ladislav Gazda:

„Korunu pak tomu dal ministr kultury Klusák. V řeči nepoužil u Cyrila a Metoděje slovo ,svatý‘. Lidé ho přerušili a křičeli: ,Svatý Cyril a svatý Metoděj!‘ Nakonec ti estébáci šli za biskupem Vranou, který byl kolaborant, to se vědělo. Vrana poprvé v životě řekl něco chytrého, šel k mikrofonu a řekl: ,Bratři a sestry, uvědomte si, že jste na pouti.‘ A všichni tleskali, že jsme na pouti."

Komunističtí funkcionáři na tribuně při mši svaté. Foto Velehrad.cz
Komunističtí funkcionáři na tribuně při mši svaté. Foto Velehrad.cz

Jásot a potlesk provázel i vystoupení kardinála Tomáška, který směl pouze přečíst pozdravný list od papeže, jehož návštěvu oslavy komunisté nepovolili. Místo papeže přijel kardinál Casaroli, který předal velehradské bazilice zvláštní papežské vyznamenání – Zlatou růži a sloužil mši svatou.

„Bylo to velmi povzbudivé, protože tady na konci světa moc lidí do kostela nechodilo, a tam jsme se cítili tak jednotně. Potom večer ve zprávách přehodili zvuky, a když mluvil ministr kultury, tak k tomu dali potlesk, a když mluvil kněz, tak k němu zase pískot. Dali to sice do televize, ale otočili o sto osmdesát stupňů,“ uvedl další z účastníků poutě Milan Uhlíř.

Předzvěst změny

Komunistický režim nepříjemně zaskočila vysoká účast mladých lidí a jejich odvaha.

„Tam bylo mládeže! Jak sestřiček, tak bohoslovců. I když někteří to třeba potom vzdali, ne všichni to dokončili. Ale prostě musely lézt těm komunistům oči z důlků, když to viděli. Mysleli si, máme prošpikovanou celou společnost donašeči – a takhle mezi prstama jim vyrostlo něco takovýho. To pro ně musel být šok,“ vyprávěl Václav Pták, který přijel na Velehrad s početnou skupinou z Plzně.

„Ten étos, to byla předzvěst změny, která nemohla nepřijít,“ vzpomínal na tento den Otmar Oliva.

Přání poutníků se splnilo 22. dubna 1990, kdy Velehrad navštívil papež Jan Pavel II. Jeho bohoslužbu, kterou z velké části recitoval v češtině, tehdy sledovalo 300 až 400 tisíc lidí.

Prostranství před bazilikou při pouti v roce 1985. Foto Velehrad.cz
Prostranství před bazilikou při pouti v roce 1985. Foto Velehrad.cz