Potlačení připomínky 70. výročí založení Československa

/ /
Potlačení připomínky 70. výročí založení Československa

28. října 1988 komunistické pořádkové síly brutálně potlačily nezávislou manifestaci u příležitosti 70. výročí vzniku republiky.

„Byla to jedna z takových velkých demonstrací, které byly v Praze a které měly atmosféru. Já na ně vzpomínám s láskou a úctou, velmi rád. Protože tam přišlo opravdu hodně lidí a díky zásahu pohotovostních oddílů se demonstrace přelily do celého Starého i Nového Měst,“ vzpomínal pro Paměť národa její organizátor Petr Placák, který v roce 1988 stál u zrodu nezávislé iniciativy České děti. Jako syn jednoho z mluvčích Charty 77 Bedřicha Placáka patřil k mladé generaci disidentů.

„Byla to jedna z takových velkých demonstrací, které byly v Praze a které měly atmosféru. Já na ně vzpomínám s láskou a úctou, velmi rád. Protože tam přišlo opravdu hodně lidí.“ Petr Placák

„Demonstrovalo se na náměstí Republiky, na Karláku, na Palachově náměstí... A najednou prostě to bylo v Praze, byla cítit totální vzbouřenecká atmosféra, což byl neuvěřitelně osvobozující pocit po letech, kdy se všichni koukali do země a dělali, že nic nevidí a neslyší, tak najednou lidi, neznámí, kteří se neznali, tak spolu společně, otevřeně a hlasitě nadávali na bolševika. To byl opravdu úžasný pocit. Vypadalo to jako malá občanská válka. Komunisté nasadili vodní děla, obrněné transportéry, psy, slzné granáty a tak dále.“

„Jednotky, které postupovaly na povel, mlátily hlava nehlava. Bylo jim jedno, jestli se jednalo o aktivního účastníka demonstrace, o člověka, který se šel jenom podívat, nebo o člověka, který s tím neměl nic společného a šel třeba jenom nakoupit nebo z práce. Takže vlastně sami policajti demonstrace rozšiřovali a dávali jim větší společenský dosah, než by měly, kdyby jednali uměřeně. To bylo opravdu, když dostali rozkaz vyklidit Václavák, tak brali všechno: děti, ženské s kočárkama, babičky, dědečky... - všechny. Takže když najednou ti lidi pocítili ten socialistický pendrek na vlastních zádech, tak se samozřejmě radikalizovali, říkali to dalším lidem a atmosféra se začala měnit každým dnem v neprospěch režimu.“

21. srpna 1988 zorganizovala iniciativa České děti manifestaci u příležitosti 20. výročí sovětské okupace, která byla také potlačena. Proto komunitická policie před 28. října pozatýkala asi 160 hlavních disidentských aktivistů. Ani to ale nepomohlo, česká společnost se začínala probouzet.

„V Praze potom velká změna nastala po Palachově týdnu, kdy se na stranu opozice začala přidávat celá taková ta šedá zóna nebo do té doby režimní umělci a vědci,“ uvedl Petr Placák, který vyráběl i plakáty na manifestace:

„Dělali jsme je na cyklostylu, přes takové cyklostylové blány. Text se vyrazil na psacím stroji, ze kterého se potom musela sundat páska, ale těmi kovovými písmeny se do blány vyrazil text, blána se potom připevnila na cyklostylový rámeček a tím válečkem se přes tu blánu protlačovala tiskařská čerň na připravené papíry. Byla to dost špinavá práce, člověk byl černý od hlavy k patě, ale udělal takhle několik tisíc letáků. A když ještě na jeden arch se třeba vešly čtyři letáky, archy se potom ještě stříhaly... Takže se to násobilo."