Diversní skupina skautů zneškodněna, psaly o masakru v Jizerských horách noviny

/ /
Pomníček Jiřího Haby a Tomáše Hübnera u soušské silnice nedaleko místa napadení skautů
Pomníček Jiřího Haby a Tomáše Hübnera u soušské silnice nedaleko místa napadení skautů.

Časně ráno 24. července 1949 zaútočili příslušníci Sboru národní bezpečnosti na sedm skautů, kteří se ukrývali v Jizerských horách. Dva na místě nemilosrdně zastřelili, ostatní zranili a uvěznili.

Když se večer před osudným ránem ukládali skauti ke spánku ve stanech v divoké přírodě pod Vlašským hřebenem, netušili, že se stali pěšáky v provokační hře Státní bezpečnosti. Ta potřebovala zinscenovat proces, který by ukázal skauty jako nebezpečné velezrádce a agenty imperialistů.

Nevěděli, že jejich známý z Železného Brodu Jiří Hilger, který vystupoval jako agent americké vojenské kontrarozvědky CIC a poslal je do lesů ukrýt se před zatčením a čekat na převaděče, byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti.

Skauti se rozhodli ukrýt tam, kde to dobře znali - v lesích pod Vlašským hřebenem v Jizerských horách.
Skauti se rozhodli ukrýt tam, kde to dobře znali - v lesích pod Vlašským hřebenem v Jizerských horách.

„Ráno naše tábořiště obstoupili, dostali rozkaz, aby zahájili palbu, až se bude rozednívat, a aby to tam vystříleli,” popsal ráno 24. července 1949 Radomil Raja, jeden ze sedmi skautů z Železného Brodu, kterému policisté při první střelbě roztříštili rameno. Masakr, kterého se účastnilo 70 příslušníků SNB z Frýdlantu a Liberce, pokračoval dále.

Už neprasečte, potřebujem nějaký živý

„Pak nás vyzvali, abychom vyšli ven ze stanů, položili nás obličejem na zem, jeden chyběl, Jirka Haba. A jak jsme tam leželi, tak na nás jeden policajt vystřílel zásobník, vedle mě zastřelili Tomáše Hübnera, mě postřelili ještě do nohou, ostatní taky. Když měnil zásobník a chtěl pokračovat, tak ho někdo okřikl: Soudruhu, už neprasečte, potřebujem nějaký živý taky,” vyprávěl svou smutnou vzpomínku Radomil Raja.

Radomil Raja v roce 2008.
Radomil Raja v roce 2008.

Nejstarší z nich, pětatřicetiletý Jiří Haba, který zůstal ve stanu, se začal bránit střelbou z pistole. „Policajti se stáhli a přivlekli další techniku, kulomety, a toho Jiříka Habu tam úplně rozstříleli,” uvedl Radomil Raja a vysvětlil, proč komunistický režim proti skautům zasáhl s takovou brutalitou:

„V Železném Brodě byla silná skautská základna a po válce jsme postavili nový skautský areál z materiálu z německých lágrů.  Všem totalitním režimům, co tady pobyly, bylo skautské hnutí na obtíž, ba dokonce bylo pro ně nebezpečné. A pochopitelně byl tady určitý majetek, který skauti horko těžko dávali dohromady.“    

Po nacistickém zákazu skautingu přišel po únoru 1948 zákaz komunistický, stát zabavil skautům majetek a skauty posílal na dlouhá léta do vězení, ať už za jejich skutečnou protikomunistickou činnost, nebo za tu vyprovokovanou pomocí agentů, což byl případ železnobrodských skautů.

„Oni to udělali ještě takovým šikovným způsobem, aby se neproláklo, že to je zorganizované, že do toho lesa za námi poslali nějakého Slováka, že hledá koně. Tak jsem ho s kamarádem vyvedl z lesa. A oni nás pak dopadli na základě toho, že nás vyzradil ten Slovák, což byl nesmysl, protože oni o tom věděli perfektně předem.”

Diversní skupina skautů zneškodněna!!

Dobový tisk přinesl zcela odlišný popis události, který potvrzuje slova Radomila Raji o „nastrčeném“ lesním dělníkovi a ukazuje zoufalou snahu vylíčit skauty jako nebezpečné nepřátele socialistického zřízení:

Zpráva o masakru v dobovém tisku. Zdroj: Geocaching.com
Zpráva o masakru v dobovém tisku. Zdroj: Geocaching.com

„24. července v časných ranních hodinách byl soustředěn útok jednotek Sboru národní bezpečnosti k likvidaci nebezpečné skupiny diversantů operujících v Jizerských horách. Na základě upozornění slovenského lesního dělníka byla ve spolupráci frýdlantské a liberecké služebny SNB zahájena akce Jizerka směřující proti zrádcům a rozvratníkům, kteří se zde opevnili v několika bunkrech a chystali se pomocí pancéřových pěstí a dalších zbraní – a pod vedením agenta CIA – podpořit připravovaný protivládní převrat. Diversní skupina byla v lesích vypátrána, obklíčena a k dobytí bunkrů, ze kterých diverzanti zahájili palbu, musely být použity i dva lehké kulomety. Část vzbouřenců se po dlouhém boji vzdala, ale jejich vůdce Jiří Haba jednoho ze vzdávajících se záškodníků Tomáše Hübnera zezadu zastřelil a potom sám spáchal sebevraždu. Robert Hofrichter, Josef Veselý, Jindřich Kokoška, Jiří Majer a Radomil Raja byli zatčeni.“

Postřelené skauty nejdříve převezli na základní ošetření do nemocnice v Tanvaldu a poté do nemocnice pankrácké věznice. V následném procesu si Radomil Raja díky nezletilosti a vážným zraněním vyslechl nejnižší trest odnětí svobody – dva a půl roku.

Jiří Majer (18 let) a Josef Veselý (19 let) byli odsouzeni k deseti letům vězení, Jindřich Kokoška (17 let) na osm let a Robert Hofrichter (20 let) k dvacetiletému trestu.

Paragraf 1, odstavec 1, litera c

„Byli jsme odsouzeni Státním soudem, který soudil jen politické případy, a dostali jsme paragraf 1, odstavec 1, litera c, což byla velezrada (Kdo se pokusí zničit nebo rozvrátit lidově demokratické zřízení, podle zákona z 6. října 1948 na ochranu lidově demokratické republiky),“ uvedl Radomil Raja.

Přitížilo jim, že měli u sebe zbraně. „Tam bylo asi šest nebo sedm pistolí, protože když se počítalo s přechodem hranic, tak tam to bylo víceméně, kdo s koho. Byl předpoklad, že tam se člověk taky musel něčím bránit.“

Vysoké tresty si v lágrech odpykalo i několik lesníků z osady Jizerka, kteří měli „diversanty“ podporovat, několik nezletilých chlapců z Železného Brodu, Bílého Potoka a Hejnic bylo odsouzeno k trestům do jednoho roku za to, že skauty zásobovali potravinami.

Zakopali je jako psy

Komunistický režim trestal i po smrti. Popravené či zavražděné politické odpůrce pohřbíval na neznámých místech bez poskytnutí informací či ostatků jejich nejbližším. Tímto způsobem postupoval i v případu zastřelených skautů, jejichž ostatky byly nalezeny díky hrobníkovi z Hejnic, jak popsal Radomil Raja.

Hejnický hřbitov se stal tajným místem posledního odpočinku zastřelených skautů.
Hejnický hřbitov se stal tajným místem posledního odpočinku zastřelených skautů.

„Hrobníkem tam byl Němec, takový slušný člověk, starší pán. On je odmítl pohřbít, protože mu je přivezli vysvlečené donaha. Říkal, že takhle se nepohřbívalo ani za války, tak na ně museli něco dát. Zakopali je na hejnickém hřbitově jako psy a on musel podepsat mlčenlivost, že nikomu nic nesdělí. Byl slušný, takže nám to řekl. Nechalo se po roce 1990 zjistit, kde leží, provedla se exhumace, aspoň jejich ostatky se dostaly do hrobů jejich rodičů.“

Trest si Radomil Raja odpykával na Dole Jan Šverma u Žacléře. „To byla škola života, tam to byl samý skaut a sokol, to byli všichni fajnoví lidi. Pak jsme se sešli zase u PTP, odkud jsme se rozcházeli do těžkých manuálních prací, já jsem pracoval v lomu na stavební kámen,“ popsal svůj život po návratu do civilu.

V šedesátých letech využil uvolnění poměrů a začal pracovat jako brusič skla v železnobrodských sklárnách a posléze se vypracoval jako brusič na oddělení speciálních zakázek. Na mezinárodní výstavy skla ale nesměl cestovat ani do socialistických zemí, nedostal totiž pas.

V dnešní době žijí ze sedmi účastníků incidentu v Jizerských horách jen dva – Radomil Raja v Železném Brodě a Robert Hofrichter, který v roce 1969 emigroval do Spojených států, ale pravidelně jezdí do České republiky. Právě on inicioval vznik pomníčku Jiřího Haby a Tomáše Hübnera u soušské silnice nedaleko místa napadení skautů.

Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit nás můžete i Vy drobnou částkou nebo vstupem do Klubu přátel Paměti národa. Přispět můžete také na novou aplikace Paměť národa, která přinese více článku a videí do Vašeho mobilního telefonu. Více na podporte.pametnaroda.cz.