Českoslovenští dělostřelci pomohli 15. ledna 1945 u polského města Jaslo Rudé armádě prorazit německou obrannou linii. Nechali za sebou totálně zničené město.
Vítězná bitva u Jasla se stala oslavovaným bojovým zapojením Čechoslováků na východní frontě a 15. leden byl slaven jako Den dělostřelectva. A zatímco Jaselskou ulici najdete v každém větším českém městě, v samotném Jaslu památník československým dělostřelcům v roce 1992 odstranili.
Příkaz k přesunu pěti československých pluků o síle 2 500 mužů přišel 18. prosince 1944. Čechoslováky si vyžádal velitel 38. armády Kiril Moskalenko v rámci příprav na Viselsko-oderskou operaci. Během ní měla Rudá armáda obsadit území mezi řekami Visla a Odra a přiblížit se Berlínu.
Dělostřelectvo 1. československého armádního sboru muselo nenápadně zdolat 90 kilometrů z pozic na východním břehu Ondavy k polskému městu Jaslo.
„Na Slovensku jsme žádný velký úspěch neměli, protože to byly všechno boje v horách. Tak jsme se dostali až pod Jaslo, že zkusíme prorazit tudy. Němci to čekali, protože se říkalo, že tam mají nadělané betonové zákopy. Proto tam Rusové shromáždili takové množství dělostřelectva,“ popsal dělostřelec a telefonista u těžkých houfnic Rudolf Veltruský.
Jako tisíce dalších volyňských Čechů a Češek narukoval v roce 1944 do 1. československé samostatné brigády vedené generálem Ludvíkem Svobodou. Zařazením 12 000 nováčků do armády vznikl 1. československý armádní sbor v SSSR, který doplnili dobrovolníci z Podkarpatské Rusi a Čechoslováci propuštění ze sovětských gulagů. S nimi sbor čítal asi 16 000 vojáků, mezi nimiž bylo i 600 volyňských Češek.
Pečlivá příprava na útok
Poté, co Čechoslováci dorazili již 22. prosince k Jaslu, přešli pod dočasné podřízení 38. armády 4. ukrajinského frontu. Jejich úkolem bylo prorazit německou obrannou linii, kterou tvořily kromě zákopů také pásy minových polí s drátěnými překážkami.
Čechoslováci měli tři týdny na přípravu, kterou prováděli kvůli utajení po nocích: vyhloubili okopy pro houfnice a minomety, budovali pozorovatelny, zprovoznili spojovací telefonní síť a maskovali bojovou techniku bílým nátěrem, aby splývala se sněhem.
„Přemístili jsme se tam v noci do prostoru, který jsme měli určený pro své palebné postavení. V noci byl rozkaz kopat palebné postavení tak, abychom se neprozradili. Navozili jsme střelivo, zjišťovali a vypočítávali jsme prvky,“ přiblížil přípravy na útok slovenský dělostřelec Urban Ocilka.
Dne 15. ledna 1945 přesně v osm hodin a čtyřicet pět zahřměla salva „kaťuší“ jako signál k zahájení palby celého dělostřelectva – čtrnácti stovek děl a těžkých minometů, z nichž 94 patřilo československým plukům.
„Patnáctého ledna 1945 ráno začal útok. Byl lehký mrazík a najednou zahřměla děla a vůbec nebylo slyšet jednotlivé rány. Všechny se slily v jeden obrovský hukot. Němci se skoro nebránili, protože kdyby vylezli z úkrytů, tak by je dělostřelecká palba ihned zlikvidovala. Ustupovali potom až ke Krakovu,“ popsal útok Rudolf Veltruský.
Jedna rána vedle druhé
Bitvu sledoval z pozorovatelny spojař Pavel Opočenský: „Když začalo svítat, všude byl vidět jen neporušený čistý bílý sníh. Dodnes si pamatuju na první ránu, jako by to bylo včera. Najednou se na sněhu začala objevovat taková černá sluníčka od výbuchů. Tam bylo pět set děl na jeden kilometr fronty! To bylo skutečně úžasný.“
Odstřelování nepřátelských cílů trvalo až do 9.50, kdy vyrazila pěchota, kterou podporovaly československé tanky.
„Přijeli jsme do německé obrany a někteří Němci vyskakovali ze zákopů, někteří se vzdávali, někteří utíkali, někteří se ještě bránili a stříleli,“ vzpomínal volyňský Čech Josef Kulich.
Německou obranu se podařilo prolomit s minimálními ztrátami: v bitvě zahynulo osm Čechoslováků (z toho dva tankisté) a 27 bylo raněných. Němcům se podařilo zlikvidovat pouze jeden československý tank.
„Velel jsem již četě, bylo nás třicet. Povídám: ‚Kluci nešli jsme sem chcípnout. Ukážeme Němcům, co jsme zač.‘ Pane jo, ti dostali na frak. A neměl jsem raněné. Ani jednoho,“ vyprávěl Josef Lesný.
Z vítězství u Jasla se radoval i Urban Ocilka: „Němci dostali pořádný výprask. Takže naši dělostřelci se účastnili významné akce na frontě jako nikdy předtím. Já na to byl tak hrdý! Jak nám to všechno klaplo.“
Ocenění od Stalina
Cesta k osvobození Krakova a Osvětimi byla otevřená a československým dělostřelcům se dostalo ocenění od samotného Stalina, který třem z pěti československých pluků udělil čestný název „Jaselský.“
Dělostřelcům od Jasla se dostalo poct také od komunistického režimu v Československu, 15. leden byl slaven jako Den dělostřelectva, později Den raketového vojska a dělostřelectva.
V samotném Jaslu ale angažmá československých dělostřelců není vnímáno s takovým nadšením. Jaslo bylo zničeno z 97 procent a patřilo k nejvíce zničeným polským městům v druhé světové válce.
Po roce 1989 se začalo diskutovat o tom, zda k totálnímu zničení města nepřispěl zbytečně tvrdý postup Rudé armády a československých dělostřelců. Pomník vděčnosti Rudé armádě i památník ve tvaru houfnice věnovaný Československou lidovou armádou proto z Jasla zmizely.
