Po pekelných výjevech, které vyvolaly vzpomínky na nedávnou válku, rozpoutali samozvaní mstitelé v Ústí nad Labem hon na sudetské Němce. Psal se 31. červenec 1945 a ve městě panovalo nesnesitelné vedro.
Masakrování nevinných Němců předcházela velká tragédie, připisovaná nacistickým záškodníkům z teroristické skupiny Werwolf. Před 75 lety krátce po půl čtvrté odpoledne se ozval v Ústí nad Labem první výbuch. Vzápětí zahynulo po řetězových explozích muničního skladu ve čtvrti Krásné Březno 27 vojáků a civilistů. Další desítky lidí utrpěly zranění. Šlo většinou o Čechy, mezi oběťmi byli ale i Němci.
Děs a panika živená děsivým rachotem ve směru z Krásného Března vedly 31. července 1945 k rozmíškám mezi Čechy a Němci. „Pošťuchování nakonec vyústilo v lynčování Němců,“ řekl Paměti národa historik z Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek.
Přesný počet obětí se dodnes nepodařilo zjistit – stejně jako příčiny pohromy. Historické prameny uvádějí jako nejnižší číslo 43, nejčastěji ale historici mluví o počtu 80 až 100 usmrcených Němců.
„Sudetoněmecká krajanská sdružení využila masakr v Ústí nad Labem pro svou propagandu,“ upozornil Martin Krsek v rozhovoru pro Českou televizi před deseti lety. Články o 31. červenci 1945 v Ústí nad Labem publikoval také na iDnes.
Tragické události označili představitelé sudetských Němců dokonce za „sudetské Lidice“. Uváděli, že v Ústí nad Labem přišlo 31. července 1945 o život 2 700 Němců. Krsek a ostatní historici označili jejich tvrzení za přehnané a konstatovali, že obětí nebylo více než sto.
I tak se ale ve městě odehrávaly scény plné krutosti. Nenávist k nacistům, viníkům šestiletého válečného utrpení, vedla po výbuchu krásnobřezenského muničního skladu k nelítostným útokům na bezbranné Němce.
Lidé se báli, že ve městě útočí záškodníci z Werwolfu
Městem se šířily zprávy, že za útokem na muniční sklad stojí příslušníci Werwolfu (v překladu Vlkodlak), záškodnické teroristické organizace, kteří nesložili zbraně ani po konci války a útočili na sovětské i československé vojáky, civilisty a zabíjeli rovněž německé antifašisty.
K agresi napomohl přesvědčený nacista, bývalý pyrotechnik německé armády Georg Schörghuber. Přímo na Benešově mostě, odkud vylekaní Češi sledovali se strachem sérii výbuchů v Krásném Březně, křičel: „Ať žije Německo!“ Údajně také plival po českých policistech a jásal nad výbuchy.
Nejprve ho pobouření lidé svrhli z mostu do Labe. Pád přežil, ale na břehu ho neznámý samozvaný soudce zastřelil. Rozlícený dav shazoval do Labe také další Němce. Poznal je snadno, po válce totiž museli nosit bílé pásky na rukávech.
„V Labi skončil také můj prapraděda. Bylo mu kolem šedesáti let. Sportoval ale a uměl dobře plavat, a tak se zachránil,“ uvedl pro Paměť národa Martin Krsek. „Později ho odsunuli do západního Německa.“
Němec jako Němec
Čeští násilníci svrhli do řeky i německou maminku s malým dítětem v náručí. Oba je zachránila kotvící holandská loď. Některé Němce hordy zabijáků ukopaly a utloukly k smrti.
V sudetoněmeckém časopisu Aussiger Bote popsal ukrutnosti z 31. července 1945 pamětník Walter Zimmanyi. Průkaz antifašisty mu agresoři zabavili a prohlásili: „Němec jako Němec.“
Dav ozbrojený holemi a latěmi z plotu tlačil Němce k mostu. „Tam jsem viděl, jak házeli muže a ženy do řeky. Neexistovala jiná cesta. Duchapřítomně jsem přelezl zábradlí a šplhal k místu, kde bylo Labe hlubší, a skočil. Rozedřený a krvácející jsem doplaval ke břehu,“ dodal tehdy sedmnáctiletý Walter Zimmanyi.
Walter Zimmanyi se pak vracel opatrně domů. Ve městě však znovu padl do rukou běsnících českých násilníků. Svrhli ho do protipožární nádrže v centru města
„Bylo tam asi sto až sto padesát Němců. Dav na nás házel dlažební kostky. Mnoho lidí bylo zasaženo a utopilo se. Ztrácel jsem vědomí. Náhle nastalo ticho. Vojáci, ruští nebo českoslovenští, se zbraněmi v rukou udělali nesmyslnému řádění konec.“
Násilí se rozhořelo především ve chvílích, kdy z Krásného Března prchali k Benešovu mostu zranění lidé s malými dětmi a s pár věcmi v rukou. Jen tak tak se zachránili z hořící čtvrti.
Výbuchy munice doprovázené tlakovými vlnami a vzduchem létající hořlaviny zdevastovaly asi dvě stě domů v okruhu půl kilometru. Výbuchy vystřelovaly z muničního skladu například granáty. Po dopadu explodovaly. „Takže i v kilometr daleké továrně přišel člověk o nohy,“ uvedl Martin Krsek.
S nebezpečnou municí zacházela armáda lehkomyslně
Ve skladu v Krásném Březně se nacházelo obrovské množství munice. Měla sloužit k vyzbrojení Československé armády. „Byla tam ale nedbale poskládaná a nedbalá byla také správa muničního skladu,“ poznamenal Martin Krsek. Právě nešťastná náhoda patří spolu se sabotáží Werwolfu mezi nejpravděpodobnější příčiny neštěstí.
Ústecký rodák František Spěváček přiblížil, jak katastrofa v Krásném Březně vypadala. Zažil ji jako šestnáctiletý kluk: „Slyšel jsem první menší výbuch, záhy další silnější a viděl jsem na obloze sloup kouře ve tvaru hřibu. Běžel jsem se podívat, co bouchlo, myslel jsem, že chemička,“ vzpomínal František Spěváček.
„Zjistil jsem, že je to bývalý cukrovar, kde se skladovaly zbraně a munice. Sám jsem tam jako člen strážního oddílu nalezené výbušniny odvážel. Jak muniční sklad hořel a bouchal, granáty odtamtud vyletovaly do okruhu několika kilometrů a pak explodovaly. Bylo to hotové peklo.“
Zpráva ministrovi: Bylo možné pozorovat škodolibost Němců
O masakru v Ústí nad Labem vypovídá dochovaná zpráva Krajské informační ústředny ministerstva informací v Ústí nad Labem. Obdržel ji 4. srpna 1945 ministr vnitra Václav Nosek.
Martin Krsek uvedl, že lze pochopit protiněmecké nálady po druhé světové válce a zděšení po explozích v Krásném Březně. „Ale zabíjení německých civilistů se omluvit nedá. Tohle prostě slušní lidé nedělají,“ konstatoval Martin Krsek.
Běda těm, kteří se Němců zastali
Podle něj se hodně Čechů pokoušelo zastat týraných Němců, nakonec ale měli co dělat, aby sami vyvázli se zdravou kůží.
Exploze v Krásném Březně a navazující masakr Němců se odehrál v době, kdy vrcholila Postupimská konference vítězných mocností. Na ní se projednával také odsun sudetských Němců z československého pohraničí.
Ústecký archivář Vladimír Kaiser a historici Jan Havel a Otfrid Pustejovský přišli v roce 2005 s myšlenkou, že výbuch a masakr zosnovali komunisté z ministerstev vnitra a obrany. Chtěli prý znásobit tlak na vysídlení sudetských Němců z Československa. Vladimír Kaiser nicméně v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes přiznal, že pro jejich teorii scházejí přímé a jasné důkazy.
„Postupimská konference skončila druhého srpna. Zprávy o událostech v Ústí nad Labem se na ni mohly dostat nejdříve prvního srpna a jen sotva mohly ovlivnit její závěry,“ upozornil Martin Krsek. „Výbuch muničního skladu v Krásném Březně ale Československo využilo jako argument pro co nejrychlejší odsun sudetských Němců.“
Do Labe dnes dopadají květiny
Komunistický režim ústeckou tragédii nepřipomínal. Hovořit se o ní začalo až po roce 1989. Od roku 2005 připomíná masakr pamětní deska, oficiální pietní akt se na Benešově mostě až 31. července 2015 a dorazil na něj ipředseda Sudetoněmeckého zemského spolku Bernd Posselt.
Masakr německých civilistů si každoročně připomínají také obyčejní lidé. Z Benešova mostu vhazují do Labe květiny.
