Tragédie komika ve čtyřech dějstvích (2.)

/ /
Soud s Vlastou Burianem v roce 1946.
zdroj: ČTK

Vlasta Burian byl nejpopulárnější komik v zemi. Jeho profesní dráhu ale výrazně ovlivnily poválečné soudní spory týkající se jeho údajné kolaborace. Drama spěje ke svému tragickému finále. Proč byl znovuotevřený proces s Vlastou Burianem nespravedlivý?

Přečtěte si první díl článku věnovaného Vlastovi Burianovi. Sledujeme jeho strmou meziválečnou kariéru, jeho činnost za doby okupace a ukončujeme poválečným obviněním z kolaborace. 

Dějství druhé: peripetie

Burianovo martyrium soudních procesů poválečným zproštěním viny nekončilo, spíše začínalo. Ačkoli byl z trestně-právního hlediska bezúhonný, platil pro něj zákaz veřejného vystupování. V úřadovnách ministerstva vnitra se začínají množit hlášení o Burianových pohybech, ministerstvo pečlivě monitoruje jeho styky, jeho vztah k dvouletce i snahy začít kdekoli, i na nejodlehlejších místech Čech i Slovenska, veřejně vystupovat. (To se bude opakovat celých pět let.) Vycházely denunciační články v tisku a tabu bylo i samotné vyslovení Burianova jména mimo kolaborantský kontext. Burian se stává, jak se psalo, symbolem „batismu v kultuře“ – úspěšnému komikovi byla připisována industriální efektivita po vzoru Tomáše Bati. 

Jsme rádi, že čtete naše články!

Vlasta Burian s Adinou Mandlovou a Marií Glázrovou, 11. 7. 1942, přijetí v Kolovratském paláci v tehdejším sídle vlády u ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce. Zdroj: ČTK
Vlasta Burian s Adinou Mandlovou a Marií Glázrovou, 11. 7. 1942, přijetí v Kolovratském paláci v tehdejším sídle vlády u ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce. Zdroj: ČTK

Ve spisech ministerstva vnitra, které bylo od skončení války plně v rukou komunistů („Toto ministerstvo komunisté nikdy nikomu nevydají“, Klement Gottwald, 1946), nacházíme znepokojené dotazy úřadoven Státní bezpečnosti a Zemského odboru bezpečnosti (ZOB II.) na veřejné žalobce, dotazy zpochybňují důvody jeho propuštění. Obě úřadovny žádaly nové obnovení procesu (zejména šéf ústředny StB Ministerstva vnitra doktor Bouchal). Uplyne pár měsíců a v přísně důvěrném sdělení oblastní úřadovny StB spadající pod ministerstva vnitra čteme, že se „pan ministr /Nosek, pozn. red./ nechává dotazovat, proč proti (…) Burianovi nebylo zakročeno ani podle malého dekretu“ (datováno 14. května 1946). Na popud StB tedy skutečně začne nové stíhání podle tzv. „malého“ dekretu (retribuční dekret č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti). Ten měl postihnout ty, kteří „proklouzli“ Mimořádnými lidovými soudy. Národní výbory za tím účelem zřizovaly tzv. „trestní komise nalézací“, jež ukládaly tresty do jednoho roku nebo pokuty do jednoho milionu korun.

A tak se 8. července 1946 koná s „králem komiků“ první veřejný proces v malém sále Městské lidové knihovny – za obrovské účasti přihlížejících. (Nedivme se, bylo to vlastně první Burianovo veřejné „vystoupení“ v Praze po dvou letech.) Předseda komise čte Burianovi obvinění z přestupku proti národní cti, shrnuté do tří bodů: 

 

a) přihlásil se k německé národnosti respektive zažádal o přiznání říšskoněmeckého občanství, 

b) propagoval, případně podporoval nacismus a politicky i odborně spolupracoval s Němci a českými zrádci, 

c) stýkal se společensky s Němci v rozsahu přesahujícím míru nezbytné nutnosti.

Vlasta Burian s boxerem Josefem Hampacherem, říjen 1939. Zdroj: archiv Vladimíra Justa
Vlasta Burian s boxerem Josefem Hampacherem, říjen 1939. Zdroj: archiv Vladimíra Justa

Z těchto bodů, z nichž první byl už předchozím soudem vyvrácen jako nesmysl, byl opět pro komisi relevantní pouze bod b) poukazující na účast v rozhlasovém skeči, kde měl parodovat opilého Jana Masaryka. Burian se obhajoval, že úlohu převzal pod nátlakem a poté ji sabotoval záměrně bezvýrazným přednesem, tuto obhajobu během líčení potvrdila řada svědků včetně pěvkyně Národního divadla Marie Podvalové. Komise zohlednila řadu důkazů o Burianově konkrétní pomoci ohroženým českým občanům, o jeho neústupnosti vůči německým filmovým nabídkám a dospěla opět k jednomyslnému závěru, že „trestní řízení proti Vlastimilovi Burianovi se zastavuje“...

Neboť „(...) obviněný jednal s úmyslem prospěti českému národu a jeho příslušníkům, a zabrániti jejich národní persekuci, přičemž účel jím sledovaný převyšuje mnohonásobně pohoršení, které z jeho styků s Němci mohlo nastat (...)“

Burianova radost i radost jeho příznivců v sále je ovšem předčasná: jakoby zapomněli, že peripetie v antickém dramatu není obrat k lepšímu, ale naopak zvrat radostné události v opak. 

Dějství třetí: tragédie o dvou dílech  

Doktor Bouchal z Oblastní úřadovny StB v Bartolomějské ulici si okamžitě po procesu postěžuje nadřízeným, že „případ nebyl bohužel zdejší /úřadovnou/ v Praze vyřešen tak, jak by bylo zapotřebí“, a vyjadřuje přesvědčení, že „při řádném vyšetření chování V. B. za okupace vyšly by najevo různé trestné činy nejen podle dekretu č. 138/45 Sb., nýbrž i podle retribučního (velkého) dekretu.“ A protestuje, že nebylo dostatečně využito svědectví Lídy Baarové, že Burian využil svých známostí s Němci k zištným účelům – např. ke koupi pozemku od hlavního města Prahy. A samozřejmě dr. Bouchal navrhuje vyměnit předsedu komise (dr. Kučeru), který „nesplnil zadání“, za spolehlivějšího dr. Housku. 

Soud s Vlastou Burianem v roce 1946. Zdroj: ČTK
Soud s Vlastou Burianem v roce 1946. Zdroj: ČTK

A tak necelý rok po předchozím verdiktu, v předposlední den platnosti retribučních dekretů dne 3. května 1947, Zvláštní trestní komise nalézací opět v Městské lidové knihovně skládá reparát. Tentokrát nic neponechá náhodě: předseda komise vůbec nepřipustí Burianova obhájce doktora Vojtíška ke slovu, dává vyslechnout pouze čtyři svědky obžaloby, a nepřipustí ani nikoho z patnácti svědků obhajoby (z nichž někteří z bývalých hereckých kolegů odvolávali svou předchozí výpověď proti Burianovi). Burian je už potřetí během tří let absurdně obviněn, že si zažádal o říšskoněmecké občanství. (V závěrečném nálezu se tento dvakrát vyvrácený blud už neobjevuje, ale svou mediální roli pro publikum sehrál.) 

K účasti na rozhlasovém skeči žalobci tentokrát přidají spolupráci s nacisty se zištným účelem koupě pozemku kvůli tenisovému kurtu. Tuto polopravdu nedávno zopakoval i šestidílný seriál České televize Bohéma – ve skutečnosti získal Burian povolení ke koupi od českých úřadů, konkrétně od později popraveného primátora Klapky, a nacisté ho naopak zneplatnili a transakci zrušili. Burian tedy intervenoval pouze za zrušení onoho zákazu, což poněkud mění kontext. 

Jak se hned nazítří shodnou všechny noviny, nejvíce Burianovi přitížilo písemné svědectví jeho někdejší kolegyně Lídy Baarové, které od zatčené herečky pod tvrdou pohrůžkou předtím získal právě doktor Bouchal. 

Vlasta Burian s manželkou Ninou na hokeji. Zdroj: archiv Vladimíra Justa
Vlasta Burian s manželkou Ninou na hokeji. Zdroj: archiv Vladimíra Justa

A tak se pro StB dobrá věc napotřetí konečně zdařila: Burian je konečně odsouzen k trestu vězení v trvání tří měsíců (do trestu se započítává vyšetřovací vazba na Pankráci), k peněžité pokutě 500 000 Kčs a k veřejnému pokárání („při nedobytnosti uložené pokuty k náhradnímu trestu vězení v trvání pěti měsíců“). I ve třídní justici je bezprecedentní, že předseda senátu ani formálně nepustí ke slovu svědky obhajoby, ba ani obhájce samotného; tuto skutečnost zdůvodní až po únorovém puči dne 7. října 1948 Zemský národní výbor v absurdním písemném zamítnutí Burianova odvolání. Tento druhý, definitivní a dalších čtyřicet let platný verdikt zdůvodní totiž tím, že přece „obhájce podle zápisu byl při ústním jednání přítomen“ a o eventuálním „zasahování obhájce do jednání komise rozhoduje předseda komise.“ A svědkové obhajoby? „Také o připuštění výslechu nových svědků rozhoduje komise“ a „podle zápisu o ústním jednání bylo rozhodnuto, že navržení svědci se nepřipouštějí.“ Tečka. 

Burian tak přijde o dům, zaměstnání, občanskou čest. (Nesmí se objevit ani na tenisovém kurtu, po každém takovém pokusu, třeba s přítelem daviscupovým reprezentantem Josefem Síbou, následuje udání a bleskový zásah policie.) Ocitá se ve finančně bezvýchodné situaci – nemůže pracovat ve svém oboru a občasnými brigádními výpomocemi si jen těžko vydělá na půlmilionovou pokutu. Je mu tedy postupně konfiskován majetek včetně osobních svršků (nakonec mu propadl „bez náhrady veškerý majetek, který vlastnil ku dni 30. 10. 1945“). 

Teprve po kajícném dopisu Ústřední radě odborů adresovaném Antonínu Zápotockému je mu v květnu 1950 povoleno jednorázové vystoupení „na zkoušku“ – před dělnickým „ocelářským“ obecenstvem na Kladně. A teprve podle výsledků této „prověrky“ se uvažovalo o trvalejším angažmá. Burian vystoupí v roli mistra obuvnického Muchomíra Kulíška v Šamberkově frašce Palackého třída 27 – a sotva se objeví na scéně, ještě než promluví, sklízí dlouhý, snad pětiminutový aplaus. Atestaci tedy splní a je dočasně angažován v Hudebním divadle v Karlíně, kde ovšem – zbaven možnosti improvizace – už působí jen jako stín někdejšího „krále komiků“. Totéž – snad s čestnou výjimkou spolupráce s Werichem a Trnkou (Byl jednou jeden král, Dva mrazíci) – platí i o další spíš smutné komikově kariéře ve filmu.

Dějství čtvrté… Nebo satyrská dohra?

Rozhodnutí Ministerstva vnitra z roku 1994 - definitivně zrušilo zmanipulované soudní verdikty nad Burianem z let 1947 a 1948. Zdroj: archiv Vladimíra Justa
Rozhodnutí Ministerstva vnitra z roku 1994 - definitivně zrušilo zmanipulované soudní verdikty nad Burianem z let 1947 a 1948. Zdroj: archiv Vladimíra Justa

Až po bezmála padesáti letech je Burian občansky a právně rehabilitován. A to rozhodnutím ministerstva vnitra ze dne 30. března 1994, které po několika zamítnutích konečně vyhovělo protestu Generální prokuratury a jako „akt politické persekuce, odporující právnímu řádu“ zrušilo obě předchozí rozhodnutí z let 1947 a 1948. Tím nabude platnosti předchozí osvobozující verdikt z 8. července 1946.

Dopis Lídy Baarové o svědectví proti Vlastovi Burianovi. Zdroj: archiv Vladimíra Justa
Dopis Lídy Baarové o svědectví proti Vlastovi Burianovi. Zdroj: archiv Vladimíra Justa

Stane se tak po téměř pětiletém úsilí JUDr. Miroslava Vlka, jednoho člena týmu vyšetřujících soudců z roku 1945 (za spolupráce autorů burianovských monografií Ondřeje Suchého a Vladimíra Justa), po několika otevřených dopisech generálnímu prokurátorovi a hlavně poté, co Lída Baarová, korunní svědkyně obžaloby z roku 1947, na dotaz dr. Vlka do Salzburku odvolala své vynucené svědectví proti Burianovi. Stalo se tak jejím dopisem z roku 1991. Tak se herečka, která se nechtíc (spolu)zasloužila o Burianovo odsouzení, na konci života (spolu)zasloužila i o jeho rehabilitaci.

Tragédie (tragikomedie?) má tedy světlý dovětek, přesto zůstává absurditou, že očista komika přišla až třicet let po jeho smrti, na níž se původní rozsudek prokazatelně podepsal. Naplnila se slova Burianova přítele Jana Masaryka: pravda vítězí, ale dá to někdy fušku. A v Čechách jí to trvá i pětačtyřicet let.

Podpis Vlasty Buriana. Zdroj: archiv Vladimíra Justa
Podpis Vlasty Buriana. Zdroj: archiv Vladimíra Justa

Literatura 

Baarová, L., Útěky. Toronto (1983);  Burian, V., Pohádky Vlasty Buriana pouze pro dospělé, 2 svazky. Praha (1928, 1941); Just, V.: Vlasta Burian. Paradoxy krále komiků. Liberec (1986); Just, V., Věc: Vlasta Burian. Rehabilitace Krále komiků. Praha (1991, 2001); Just, V., Vlasta Burian: Mystérium smíchu. Život a dílo krále komiků. Praha (1993, 2002); Král, A., Král, P., Vlasta Burian. Praha (1969); Longen, A., Král komiků. Praha (1928, 1979);  Motl, S., Mraky nad Barrandovem. Praha (2006); Suchý, O., Vlasta Burian na každý pád. Praha (1989); Suchý, O., Vlasta Burian – komik století. Praha (1991, 2004; Žitný, R., Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz (nejen) králi komiků. Praha (2010). 

Hrob Vlasty Buriana na vyšehradském hřbitově. Zdroj: donald judge, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons
Hrob Vlasty Buriana na vyšehradském hřbitově. Zdroj: donald judge, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons
JSME RÁDI, ŽE JSTE DOČETLI NÁŠ ČLÁNEK! Připravila ho redakce Magazínu Paměti národa s využitím vzpomínek pamětníků ze sbírky Paměť národa, díky podpoře soukromých dárců ji spravuje nezisková organizace Post Bellum. Budeme vděčni, pokud nás podpoříte drobnou částkou i vy na podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!