In bello. Projev Pavla Bratinky před zahájením Festivalu Paměti národa

/ /
Festival Paměti národa, 29. září 2022. Foto: Jana Plavec

Název Post Bellum, „po válce“, vznikl v době, kdy jsme věřili, že alespoň v Evropě se můžeme těšit z toho, že střet lidí s totalitním režimem založeným na násilí a lži je za námi. Bohužel tomu tak není – žijeme „in bello“.

Tato válka má s tou dobou minulou společné to hlavní: jejím cílem není jen nějaké území a nějaké znevolnění a vykořisťování lidí. Nechce pouze zlikvidovat lidskou svobodu, rozhodovat s kým a jak lidé chtějí spojit svůj osud. Tato válka chce zničit lidské duše – chce, aby lidé nazývali znásilnění sebe sama bratrskou pomocí a byli za to vděčni, chce,  aby čiré zlo nejen nazývali dobrem, ale aby za to zlo děkovali!

Náš národ má s takovým pokusem o zničení našich duší bezprostřední zkušenost. Pokus začal v plné míře v roce 1948 a po krátké přestávce pokračoval po zásahu Kremlu a následné okupaci až do roku 89. 

Společnost Post Bellum odvedla jedinečnou práci při zdokumentování nesčetných osobních střetů s mašinérii totalitního státu. Tato dokumentace je tak k dispozici budoucím generacím a poskytuje pravdivý obraz o podstatě komunistického režimu.

Není to ale obraz úplný. Je třeba připomínat i ty naše občany, kteří byli svědky řádění režimu a jeho ohavných skutků, a přitom museli nejen mlčet, ale byli pod tlakem, aby režimu museli vzdávat veřejný hold. Toto tiché utrpení nesmí být zapomenuto, protože bylo trvalé a postihlo každého člověka, který v sobě nezadusil svědomí. Netrpěli tedy pouze nadprůměrně odvážní a nepoddajní lidé, nýbrž i mnohem větší zástup ostatních. Přitom mnozí z nich nešli do konfliktu s režimem jenom proto, že jim chyběla naděje, že jejich oběť má smysl a může něco změnit. 

Bez naděje je v boji těžko možné nějaké vítězství. Dnes opět čelíme ozbrojené vůli udělat z nás zombie. Na Ukrajině lidé obětují mnohem více, než se žádá po nás. Udržovat si naději by pro nás měla být samozřejmá povinnost.

Jsme rádi, že čtete naše články!