Naše divadelní kroužky kombinují divadelní a dokumentaristickou práci. Za tři roky jimi prošlo na 200 dětí a mladých lidí. Co s dětmi prožívá režisérka Tamara Pomoriški, umělecká vedoucí divadelních aktivit Paměti národa?
Účastníci divadelních kroužků se setkávají s pamětníkem, seznamují se s jeho příběhem i historickými dokumenty a poté příběh zpracovávají do podoby autorského divadelního představení. O společné práci s dětmi jsme si povídali s Tamarou Pomoriški, divadelní režisérkou a uměleckou vedoucí divadelních aktivit Paměti národa.
Jak divadelní kroužky probíhají? Jak si děti hledají „svého“ pamětníka, jehož příběh zpracují?
Divadelní kroužky Paměti národa jsou určené pro žáky druhého stupně základních škol a středoškoláky. Probíhají jednou týdně, délka jedné lekce je 90 minut. Během celého školního roku se uskuteční 30 lekcí. Celý program je ukončen závěrečným představením pro užší veřejnost.
Děti a mladí lidé se na kurzu seznámí se semestrálním tématem, kterým je vždy určité historické období, s jeho kontextem, pamětnickým příběhem a místem, na kterém se příběh odehrál.
„Je neuvěřitelné, s jak dobrou znalostí historie k nám účastníci přicházejí!“
Následují setkání, na kterých hledáme podtémata pro vznikající představení, a jeho formu. Při tvorbě reflektujeme současné problémy společnosti a účastníci sami přicházejí s jednotlivými podtématy. Scénář se tvoří za pochodu. Závěrečná představení se odehrávají přímo v místech, která jsou spjata s příběhem.
Pamětník obvykle navržený lektorem příběh prožil v obdobném věku, jakého dosáhli sami účastníci kroužku. Někdy příběhy navrhují i samy děti. Chceme, aby vznikla uvolněná pracovní atmosféra, která bude děti podporovat, ve které účastníci najdou divadelní ztvárnění vlastních myšlenek a naváží mezigenerační dialog tvořený výpovědí pamětníka na jedné straně a uměleckým zpracováním na straně druhé. Porovnají si své myšlenky i svá životní přání s přáními svých vrstevníků z druhé poloviny 20. století.
Divadelní kroužky Paměti národa označujete za svého druhu moderní učebnici novodobých dějin. Co nového přináší tento způsob práce s minulostí?
Mladí lidé se na klíčová témata historie 20. století dívají tvořivě, mluví při tom s pamětníky v místech, na jejichž historii se už zapomnělo. Stávají se spolunositeli pamětnických příběhů, pronikají do historie a lépe se orientují i v problémech současné společnosti.
Mladým divadelníkům zdůrazňujete, že to bude především jejich představení, že si mají rozhodnout o jeho budoucím obsahu i formě. Proč je to důležité?
Každý účastník má prostor pro vyjádření vlastního názoru a pro své vlastní nápady. Zároveň je součástí týmové práce také pochopit, že každý musí být schopen se svého nápadu i vzdát a přijmout nápady ostatních. Vede to ke spolupráci, vzájemné komunikaci a přijetí odpovědnosti za společný výsledek. Účastníci si navzájem radí, co zlepšit a jak.
Členové tvůrčích týmů musejí být historicky přesní a znát kontext, ale zároveň musejí být i kreativní. Asi není snadné oba požadavky splnit. Dokážou to děti? Co třeba může být ve vyprávění pamětníka momentem, který tvůrcům naznačí nejen co vyprávět, ale také jak to vyprávět?
Jednotlivé aktivity, které vycházejí ze semestrálního tématu, na sebe systematicky navazují. Jako příklad uvedu některé z aktivit k tématu „Okupace 1968“. Vycházíme z úvodní etudy „Kdyby…“ - účastníci individuálně doplňují nedokončené věty, a tím si ujasňují svá přání a zároveň si uvědomují, co to znamená žít ve svobodě a mít svobodná přání. Dále děti ve skupinových aktivitách „Redaktor“ nebo „Vypravěč“ pracují s archivními fotografiemi z roku 1968 a snaží se k obrázkům vymyslet vhodný titulek i příběh.
„Práce je vždy proložena autentickými audionahrávkami nebo videozáznamy, po kterých následuje diskuze.“
Co se stalo v noci z 20. na 21. srpna 1968? Kdo akci spustil? Jaké bylo úřední zdůvodnění? V jedné z dalších aktivit se v rámci jednotlivých skupin děti snaží zformulovat definici pojmů Svoboda, Pasivita nebo Boj a následně vytvořit etudy, ve kterých vymyslí situaci, která zpřítomňuje daný pojem. Nebo si například prostřednictvím aktivity „Jiný úhel pohledu“ vyzkouší pohled okupanta, a tím roli druhé strany.
A ptáte se i na inspiraci, kterou přinese rozhovor s pamětníkem... Při výběru situací nosných pro divadelní zpracování se necháváme typově vést otázkami Jaké vlastnosti a schopnosti prokázali pamětníci během svého života? Které hodnoty a postoje pro ně byly podstatné? Co jsem se dozvěděl zajímavého tak, že mě to potěšilo, překvapilo nebo zklamalo? Jaké situace z pamětníkova vyprávění by se daly inscenovat? Vybavíte si konkrétní místa, předměty, písně, knihy, o kterých pamětník vyprávěl? Všechny etudy, které vzniknou na jednotlivých lekcích, jsou možným materiálem pro závěrečné představení.
Poznala jsem příběhy pamětníků z roku 89. A mohla si lépe představit, jaké to asi bylo a jak se cítí dnes. Hodně mě potěšilo, že do představení každý mohl zapojit i svůj názor a podělit se o něj s ostatními a nakonec i s rodiči.“ Anička, 15 let
„Bylo to zajímavé téma v prostředí, ve kterém se odehrávala historie, a také to bylo v odpovídajícím čase. Zjistil jsem, že trému mám pořád, ale dokážu se s ní vyrovnat. Hodně věcí z historie jsem už znal, ale některé detaily pro mě byly nové.“ František, 11 let
„Nechci, aby to skončilo, ale zase jsem ráda, že to máme hotové a povedlo se to.“ Veronika, 16 let
Za tři roky existence divadelních kroužků Paměti národa jste realizovali přibližně jedenáct představení a devět rozhlasových her. Objevují se v nich nějaká témata či motivy, které se opakují, a vytvářejí tak pomyslnou tematickou množinu charakteristickou pro danou dobu?
Každý kroužek přichází s vlastním „skupinovým“ názorem na dané téma. Obecně řečeno zabýváme se obdobími naší historie, která často nebyla lehká a přinášela s sebou témata, jako jsou úzkost, strach, beznaděj nebo nespravedlnost. Ale zároveň i vyzdvihla hodnoty, jako jsou rodina, domov, sounáležitost, odvaha.
Utkvěla vám některá představení v paměti – ať už díky výjimečně silnému příběhu pamětníka či díky výraznému zpracování?
Zmíním se o čerstvém krátkém představení, které vzniklo na letním divadelním táboře „Mé největší přání“. V něm děti promluvily za své vrstevníky žijící v roce 1968, za oběti srpnové okupace. Tábor se uskutečnil v týdnu od 16. do 20. srpna 2021 v blízkosti Českého rozhlasu na Vinohradech v Praze a autentické místo i čas dodaly představení sílu.
„Představení se mi moc líbilo, obdivuji, kolik toho děti zvládly vstřebat a secvičit za tak krátký čas. Bylo vidět, že spolu dobře fungují, spoléhají na sebe, což je samozřejmě výsledek vaší práce. Tedy blahopřeji! Ema byla nadšená, celý týden chodila ráda a měla radost z nových kontaktů. Když jsem se dnes ráno zeptala, co Vám tedy mám napsat, tak prý to bylo nej nej, tolik moc… Děkujeme a těšíme se snad na pokračování nebo reprízy.” Lucie K.
Děti se setkávají s pamětníkem a pak dávají jeho příběhu tvůrčí podobu. V čem je pro ně osobní setkání důležité? Proč vlastně nevycházíte pouze z dříve pořízených záznamů či archivních materiálů? Jak divadelní podobu pak hodnotí sami pamětníci?
Inspirujeme se skutečnými příběhy, a když je slyšíme z úst lidí, kteří je zažili, respekt vůči příběhu i vypravěči samotnému je pro nás silnou motivací. Chceme se pak zhostit toho úkolu se ctí a s co nejlepšími výsledky. Pro pamětníky bývá představení silným emocionálním zážitkem. Ti lidé s námi pak dál zůstávají v kontaktu a zveme je na další představení. Jsou našimi věrnými diváky.
Pamětníci často popisují i velmi trýznivé zážitky spojené s válkou či komunistickou perzekucí, nezřídka se ve vzpomínkách vracejí do věku, ve kterém jsou účastníci vašich kurzů. Jak se děti vyrovnávají s emotivními momenty pamětníkova příběhu? A daří se jim vidět příběh konkrétního člověka v širším historickém kontextu?
Podporující a přátelská atmosféra je na kroužcích základem pro naši práci. Cílem je, aby se účastníci hned na úvodních lekcích dobře seznámili navzájem i s lektorem, s hracím prostorem a samotným projektem. Hned v úvodu lekcí se ptáme účastníků na jejich očekávání i obavy ohledně projektu. Společně si stanovujeme základní pravidla chování, která by měla být respektována. Až dalším krokem je úvod do tématu. Vycházíme z postřehů dětí samých – ptáme se na jejich vnímání daného tématu, na povědomí o daných historických událostech a zároveň na možné současné souvislosti tématu. Do historického kontextu je uvádíme hrami, při nichž ohledávají „prostor“, a teprve pak přicházejí na řadu pamětnické příběhy. Výsledné představení je pak někdy poetické, někdy epické… Ale nerada ho někam zařazuji.
„Jsou to silné příběhy, častokrát i šokující, ale jsou pravdivé a patří k naší historii. V té podobě divadla, kterou děláme, příběhy neprožíváme, nevciťujeme se do postav, ale zpracováváme naše osobní dojmy.“
Divadelní práce je samozřejmě založena na fyzickém kontaktu, který v průběhu pandemie nebyl možný. S dětmi jste se tedy v rámci kroužků zaměřili na tvorbu rozhlasových her a podcastů. Byl tento přechod do online podoby obtížný? A přinesl i nějaké nečekané výhody?
Ve většině kroužků jsme tenhle přechod zvládli. Zaměření na tvorbu rozhlasových her přinesl účastníkům novou motivaci a také nečekaně radosti. Ale těšili jsme se, až se zase potkáme naživo – a o to více jsme si toho setkání potom vážili.
V září 2021 otevíráte kroužky v šesti českých městech: Praze, Brně, Ostravě, Pardubicích, Plzni a Olomouci. Co všechno je kromě zájmu potenciálních účastníků zapotřebí, abyste v nějakém městě kroužek mohli otevřít?
Především musíme mít skvělého divadelního lektora, který účastníky divadelní tvorbou provede. A neublíží při tom žádnému dětskému nápadu, naopak pomůže otevřít dětské fantazii dveře dokořán.
Vedle divadelních kroužků se v rámci Paměti národa věnujete mnoha dalším divadelním projektům. Jaké projekty pod hlavičkou Divadla Paměti národa běží?
Divadelní kroužky jsou jenom jednou ze stálých aktivit Divadla Paměti národa. Každoročně pořádáme představení k Mezinárodnímu dni památky obětí holocaustu s názvem Paměť jsme my, které vlastně stálo u zrodu Divadla Paměti národa. Dále nabízíme různé divadelní dílny (jednodenní, týdenní) pro různé věkové kategorie. U příležitosti významných událostí vytváříme celovečerní představení a na projektech spolupracujeme i s dalšími zahraničním organizacemi. Letos plánujeme novinku – divadelní dílny pro seniory.