Československá obec legionářská vznikla 22. května 1921. Sdružovala vojáky bojující v první světové válce za dosud neexistující Československo. Zrušili ji nacisté i komunisté. V roce 1991 ji obnovili veteráni ze západní fronty.
Kaciaryna Andrejeva je už půl roku ve vězení za „organizaci a řízení masových nepokojů“. Zatčena byla při živém vysílání vloni v listopadu. Její manžel Ihar Iljaš vyprávěl pro Paměť národa o věznění své ženy i o pronásledování běloruských novinářů.
Světoznámý dirigent a dívka, pro kterou se hudba a tanec staly životní náplní. Leonard Bernstein a Inka Vostřezová, rozená Vainsteinová, se poprvé setkali na Pražském jaru roku 1990. Jejich životy však byly propleteny už od předválečných dob.
Když se sestry zotavovaly v květnu 1945 z tyfu a podvýživy, starali se o ně britští studenti medicíny. Jednomu z nich čtrnáctiletá Eva z vděčnosti věnovala své kresby z nemocnice. Andrew Matthews je celý život opatroval a jeho dcery je poskytly Imperial War Museum.
Zatýkání, vazby a věznění v době normalizace neblaze poznamenaly život Reného Matouška. Liberecký chartista se ze svobody po sametové revoluci dlouho neradoval. Zemřel v roce 1992 za nevyjasněných okolností. Jeho památka ožije na Běhu pro Paměť národa, který za něj poběží jeho synovec Matouš Matoušek.
Jarmila Králíčková se podílela na historickém úspěchu československého pozemního hokeje — stříbru z olympijských her v Moskvě 1980, kde se ženský pozemní hokej objevil vůbec poprvé.
Věznění skauti vytvořili v padesátých letech v komunistických lágrech rozsáhlou záchrannou síť kamarádů vzájemně si kryjící záda. Ne vždy se to podařilo. Vězně Vladimíra Požára dozorci umlátili v izolaci.
Vymyslel slovo „ptydepe“ a pro inscenaci Krále Ubu vynalezl patafyzický stroj. Propojoval svět exaktních věd a filozofie, byl vydavatelem samizdatu a klidnou silou v pozadí českého disentu i událostí listopadu 1989. Ivan M. Havel zemřel 25. dubna 2021.
Anna Fidlerová se zamilovala do Lorise Sušického ve středoškolské skupině Mladá kultura. Když se za války ukrýval na Kolínsku, jezdila za ním každý víkend na kole z Prahy. Při loučení před jeho transportem do Terezína si oba mysleli, že se po čase shledají.
Čtyřiasedmdesátiletá Nina Bahinskaja téměř každý den vychází se běloruskou vlajkou a účastní se všech demonstrací. Svým odhodláním a vytrvalostí dává příklad Bělorusům: „Mladí se bojí víc než my. Oni se narodili už za Lukašenka, je to zastrašená generace.“