Walteru Fischlovi bylo pár měsíců, když se jeho rodiče rozvedli, otec při rozvodu uvedl „z rasových důvodů“. Matka pak za války dokázala ochránit sebe i dítě falešnou identitou. Nejbližší příbuzní ale zahynuli ve vyhlazovacích táborech.
Během letošního podzimu se ve čtyřech severočeských městech odehrají plenérové výstavy. Vyprávějí příběhy spjaté s regionem, který zvraty našich moderních dějin zasáhly obzvlášť citelně. Čtenářům z výstavy přinášíme malou ochutnávku.
Rozmlátil klubovny svazáků, chtěl ukrást stíhačku, stal se americkým špionem. A se svým společníkem putovali za mříže s trestem patnáct let. Froyda si odseděl jedenáct.
Komunisté se v době normalizace snažili ovládnout katolickou církev zevnitř. Sloužila jim k tomu organizace Pacem in terris, která vznikla před padesáti lety 31. srpna 1971.
„Sice mám tady v Bavorsku dva domy, ale doma se cítím v Česku,“ říká osmdesátiletá Rosemarie Kraus. Narodila se v Chlumci u Ústí nad Labem a její dědeček Franz Dvořák byl synovcem skladatele Antonína Dvořáka.
Květa Běhalová za války pálila „neárijské“ doklady železničních zaměstnanců, během pražského povstání pronikla do německého vlaku. Po válce se nechala přesvědčit ke vstupu do komunistické strany. Definitivní vystřízlivění přinesla srpnová okupace roku 1968.
„Přesně o půlnoci 21. srpna jsem překročil hranici. Jak podle švýcarských hodinek...“ říká polský podplukovník ve výslužbě Henryk Wrona. Jel v čele 11. tankové divize a hranici překročil při invazi pěti zemí Varšavské smlouvy do Československa jako první Polák.
Michael Kocáb se vždy považoval za hudebníka. Politikem se stal neplánovaně. V listopadu 1989 zprostředkoval klíčová jednání mezi komunisty a opozicí. Hned poté se ujal možná nejzásadnějšího úkolu té doby: co nejrychleji vyprovodit sovětské okupanty.
Antonín Pavel Kejdana žil od roku 1958 v tajné řeholní komunitě. Musel manuálně pracovat, jen ve volném čase mohl studovat filozofii, řečtinu, dogmatiku. Sotva přijal první řeholní sliby, odvezli ho v roce 1961 z výslechu rovnou do vazební věznice.
Tomáše Radila ve věku 13 let deportovali s celou rodinou do Osvětimi. Zatímco velká část příbuzných se odtamtud nikdy nevrátila, pamětník se dočkal osvobození. Několikaměsíční osobní zkušenost s nacistickou genocidou jej ovlivnila na celý život.