Paní Marie se neusmívá. Na žádné fotografii. Je to dáma nesmírně zkoušená. Na kraji Boskovic stojí bývalá hájovna. Žije v něm jednadevadesátiletá Marie Henzlová, která se během druhé světové války jako čtrnáctiletá dívka zachovala neobyčejně statečně.
Gestapo pozatýkalo její rodiče a dva bratry, sestra s manželem zahynuli za nejasných okolnstí. Z nejbližší rodiny se konce války dožil jen starší bratr.
Rodina Švecova z Bukové u Boskovic pomáhala za 2. světové válce partyzánům. Obětavě se o ně starali, ukrývali je, nosili jim jídlo, ošacení. Marie se stala jejich spojkou. Někteří partyzáni ovšem zásady konspirace příliš nedodržovali, poměrně běžně chodili do vesnice např. zahrát si fotbal. Marie si dodnes pamatuje jejich jména: „Viktor, Železňák, Leonid. Ten dokonce šel s klukama na fotbal,“ vzpomíná Marie Henzlová.
Rodinu pak udali dva konfidenti gestapa, kteří se infiltrovali do partyzánské skupiny. Jedná se o Jaroslava Mézla a Martina Valaštiaka. Podle knihy „Gottwaldovy milosti“ byli oba po válce odsouzeni k trestu smrti. Trest zmírnil na doživotí právě Klement Gottwald, přestože prokazatelně způsobili smrt minimálně jedenácti odbojářů z Bukové a nedaleké obce Lipové. Valaštiak byl propuštěn v roce 1960, a Mézl dokonce o čtyři roky dříve. Podle vyprávění se údajně o Jaroslava Mézla později „postarali“ bývalí partyzáni, počíhali si na něj a zastřelili ho.
Věděli, že pro ně jede gestapo, nic neudělali, aby neublížili celé vesnici
Informaci, že gestapo připravuje zátah na pomocníky partyzánů v Drahanské vrchovině v obci Buková, se dozvěděla Anežka, nejstarší sestra Marie. Žila v Prostějově, kde se vdala do továrnické rodiny Pravoslava Kováře. Jemu se přes své kontakty podařilo získat zprávy z gestapa a se svou ženou se vypravili do Bukové varovat svou rodinu a partyzány. Švecovi měli obavy, že kdyby utekli, odnesla by to celá vesnice. Také se tak rozhodli kvůli mamince, který měla slabé srdce. Nic neudělali, čekali na gestapo. Prý zvažovali, že by se u lesa zastřelili.
Dne 7. listopadu 1944 brzy ráno si pro početnou rodinu do Bukové přijelo gestapo: „Gestapák zaklepal pažbou na dveře. Přišly jsme do kuchyně a všeci chlapi už leželi na zemi. Ještě se tam připletl soused, který se přišel zeptat, jestli bratr pojede do mlýna, že by mu vzal obilí s sebou, tak to chodilo. No, tak si lehl s nima. Všechny nahnali do náklaďáku. A mě poslali z chalupy pryč, abych šla k nějakým příbuzným,“ pomalu a potichu vypráví Marie Henzlová, která žila u sestřenice, později se vrátila do statku a s kamarádku z vesnice a strýcem se starali o hospodářství.
Maminka zmizela, táta umřel v táboře, bratr během pochodu smrti
Matku Anežku Švecovou gestapáci odvezli do brněnské věznice na Cejlu. Nikdo neví, jak zemřela. Prostě zmizela. Až po roce 1990 byla prohlášená za mrtvou. Otec Tomáš Švec zemřel na zápal plic a vysílením v kamenolomu v koncentračním táboře Flossenbürg. Bratra Tomáše utloukli bachaři během pochodu smrti, zemřel v horečkách a na svá zranění u bavorského města Plattling v dřevěné boudě, kde vězni přespávali. Za záhadných okolností zemřela i její starší sestra Anežka, které se podařilo před gestapem s manželem utéci. Údajně se zastřelila v partyzánském úkrytu při neopatrné manipulaci s pistolí. Jejího manžela nalezli zastřeleného v lese ve vatovaném spacím pytli. Jeden z partyzánů tvrdil, že jim chtěl utéci a prozradit je. Varovali ho: „Zastřelíme tě, jestli od nás odejdeš." A on prý: „Nikoho střílet nemusíte, zastřelím se sám!“ A spáchal sebevraždu. O tom pochybuji. Nezdá se mi pravděpodobné, že tento vysokoškolák, továrnický syn, dost rozumný a zodpovědný chlap, čerstvě ženatý, že by spáchal za takových okolností sebevraždu? Jak to bylo, se asi nedozvíme. Z celé rodiny přežili jen čtrnáctiletá Marie. A z koncentráku se v létě 1945 vrátil bratr Josef.
Synové Tomáš a Josef tragicky zemřeli, jeden zahynul při autonehodě, druhý na Covid
Marie Henzlová rozená Švecová se potýká celý život s těžkými zkouškami. Má vážné psychosomatické zdravotní problémy, které ji nakonec přivedly v čtyřiačtyřiceti letech do invalidního důchodu. V nedávné době ji zemřeli manžel, syn Pavel při autonehodě a za pandemie i další její syn Josef na covid - 19. Mariino přání a životní poselství zní: "Buďte k sobě ohleduplní a mějte se rádi."
JSME RÁDI, ŽE JSTE DOČETLI NÁŠ ČLÁNEK! Připravila ho redakce Magazínu Paměti národa s využitím vzpomínek pamětníků ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje nezisková organizace Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Budeme vděční pokud nás podpoříte drobnou částkou i Vy na podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!