Svůj život zasvětil pomoci dětem. Příběh skromného logopeda Františka Synka

/ /
Ilustrační foto: šestiletá holčička u zápisu do první třídy. Foto: Markéta Reszczyńská
Ilustrační foto: šestiletá holčička u zápisu do první třídy. Foto: Markéta Reszczyńská

Ještě v 95 letech docházel do mateřské školky a pomáhal dětem překonávat problémy řeči. Speciální pedagog František Synek zemřel v roce 2018 v úctyhodném věku 102 let. Jeho památku připomínáme u příležitosti 105 let od jeho narození.

Před deseti lety jsem ho navštívil v jeho bytě v Letňanech. Měl jsem tak možnost poznat tohoto skromného a milého člověka.  Pouhá jeho přítomnost, vstřícnost, způsob, jakým si přisedl bez ostychu a odstupu ke mně na gauč, to byla ta „obyčejná člověčina“, co mne k němu poutala, co k němu přitahovalo tisíce dětí, kterým se vytrvale a usilovně během svého života věnoval.

Vždyť ještě ve svých 95 letech neseděl doma, nečekal v poradně nebo ordinaci, nýbrž přicházel mezi děti a učitelky do místní mateřské školky a pomáhal jim překonávat problémy řeči.

„Moc by mne mrzelo, kdybych zůstal posledním výchovným logopedem. Stále věřím tomu, že jednou přijde uvědomělý ministr školství, který pochopí, že bez výchovy řeči v rodinách a ve školách není schůdná cesta ke kultuře řeči i chování ve společnosti,“ říkal František Synek.

Poradce pro volbu povolání

František Synek vzešel z chudých poměrů. Narodil se v „masarykovský“ den 7. března roku 1916 v Hájích u Příbrami. Tatínek mu záhy zemřel, a tak musely děti odmala mamince pomáhat.

František Synek při práci s dětmi. Foto: Leváctví.cz
František Synek při práci s dětmi. Foto: Leváctví.cz

V roce 1935 ukončil studia na Učitelském ústavu v nedalekých Hořovicích a později získal učitelskou způsobilost pro obecné a měšťanské školy. Byl často překládán z místa na místo, vyučoval tak na řadě škol po celé republice a tím získával potřebnou pedagogickou praxi.

V době Protektorátu byl totálně nasazen na letišti v Německém Brodě. Na jaře 1945 pomáhal partyzánům na Vysočině a spoluzakládal národní výbory.

Po válce v letech 1946–49 se stal poradcem pro volbu povolání ve Znojmě a v Liberci. Z tohoto pracovního místa byl v roce 1949 po výstraze na hodinu propuštěn a měl být „nasazen“ do výroby.

Děti, o které stát neměl zájem

Měl však štěstí, neboť byl „uklizen“ do zvláštní školy k dětem, o které stát neměl zájem. V roce 1949 se uskutečnil z podnětu jeho profesora Miloše Sováka logopedický průzkum v Čechách a na Moravě. Nepříznivé výsledky tohoto průzkumu si vynutily zavedení logopedických školení pro učitele mateřských a základních škol. Tím došlo ke vzniku školní logopedie a František Synek se jí věnoval jako neúnavný propagátor. 

Při průzkumu ho zaujala výchova levorukých dětí, spojil tak roli logopeda se soustavným sledováním levorukosti (laterality) dětí.

V roce 1966 se podařilo oběma „bojovníkům“ – Synkovi se Sovákem – osvobodit levoruké děti, které konečně mohly ve školách užívat „vrozenou“ kvalitnější ruku, a to nejen při psaní. Téhož roku František Synek ukončil svou praxi učitele zvláštní školy a krajského logopeda na Liberecku, nastoupil jako odborný asistent na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UK v Praze, a mohl tak pokračovat ve výzkumu a svém vzdělávání.

Vzor, cit a přirozená výchova

V roce 1969 spoluzakládal Sdružení pro pomoc mentálně postiženým (SPMP), jehož se stal předsedou, a podařilo se mu je provést normalizačním obdobím, kdy nové socialistické pojetí vzdělávání ignorovalo odborníky a praktické pedagogy. Tím bylo ohroženo i celostátní školní logopedické hnutí. Logopedie se stala součástí rezortu zdravotnictví, a tím byla odtržena od školství.

Přebal knihy Františka Synka Záhady levorukosti z roku 1991. Foto: Michaela Blažejová
Přebal knihy Františka Synka Záhady levorukosti z roku 1991. Foto: Michaela Blažejová

Přestaly tak oficiálně existovat výchovná logopedie a prevence poruch řeči, a začaly se „léčit“ pouze vady řeči. Tím se logopedie stala pouhou nápravou výslovnosti. František Synek si „postavil“ hlavu a stal se neutuchajícím bojovníkem za prevenci řečových poruch, tedy vlastní výchovy řeči. I dnes se podobně přou pedagogičtí psychologové s lékaři-psychiatry o to, kdo má řešit poruchy učení dětí.

Teprve v osmdesátých letech našel František Synek podporu pro své výzkumy, díky řediteli Obvodní pedagogické a psychologické poradny v Praze 3 na Žižkově Petru Klímovi. Již od sedmdesátých let mu bylo jasné, že výchova řeči v rodinách je narušována mediálními prostředky, a také učitelé že přestávají být rodičům oporou.

„Dítě potřebuje dobrý vzor řeči, kladné citové vazby a přirozenou výchovu,“ podotýkal Synek.

Záhady levorukosti

Situace se nezměnila ani po roce 1989, protože učitelé se při studiu nenaučili řešit současné problémy řeči a neuměli rodičům poradit a pomoci. Proto František Synek vydává knižní pomůcky pro rodiče „Říkáme si s dětmi“, „Kočka přede“, „Hlasy a hlásky“ a „Čí jsou písmena“. Všímá si také toho, jak se ztráta mluvené komunikace v rodině a škole projevuje poruchami čtení a psaní.

„Rozhodujícím obdobím jsou již prvé dva roky života, kdy dítě své broukání, žvatlání a zejména první slabiky a slůvka samo porovnává a upravuje podle vzoru nejbližšího a nejstálejšího, především podle řečových projevů své matky,“ vysvětluje František Synek.

Protože důkladně poznává vztah mezi potlačováním vrozené levorukosti a ztrátami a obtížemi řečovými a vzdělávacími, napsal pro rodiče rovněž knihu „Záhady levorukosti“.

O skromnosti Františka Synka nejlépe vypovídá i to, že jeho jméno v textech o české logopedii téměř nenajdete, ačkoli je autorem „Stručné historie logopedie“. Nikde se však sám nejmenuje, a to ani u autorství svých knih.

JSME RÁDI, ŽE JSTE DOČETLI NÁŠ ČLÁNEK! Pokud se Vám článek líbil, můžete přispět na Magazín Paměti národa zasláním dárcovské SMS na číslo 87 777 ve tvaru DMS PAMET 30 nebo DMS PAMET 60 nebo DMS PAMET 90 podle výše částky. Děkujeme!