Socialistický svaz mládeže patřil k nejvýraznějším organizacím komunistického zřízení. Měl být mimo jiné „přípravkou“ na členství v KSČ a také nástrojem pro ovlivňování života mladých lidí. Někteří svazáci však sehráli nezanedbatelnou roli při pádu režimu…
Vasil Mohorita a Václav Bartuška si nejsou v ničem podobní, také je mezi nimi patnáctiletý věkový rozdíl. Oba se ale stali známými širší veřejnosti v listopadu 1989 a oba v době normalizace patřili k Socialistickému svazu mládeže neboli SSM.
Václav Bartuška byl člen řadový: studoval žurnalistiku, chvíli také působil jako elév ve svazáckém časopise Mladý svět. Vasil Mohorita dělal od časných sedmdesátých let v SSM kariéru, stal se republikovým předsedou a dotáhl to až na pozici nejmladšího člena ÚV KSČ.
Zatímco Bartuška chodil na protikomunistické demonstrace a v roce 1988 byl zatčen, vyslýchán Státní bezpečností a vyloučen ze školy, stoupal Mohorita výš a výš. 17. listopadu 1989 byl jeden nahoře a druhý dole. Když se komunistický režim hroutil, patřil Vasil Mohorita k nejvýše postaveným funkcionářům ve stranické hierarchii, účastnil se jednání s opozicí a v prosinci 1989 se stal místopředsedou KSČ. Václav Bartuška patřil ke studentským tvářím revoluce.