Příběh Augustina Bubníka aneb Odsouzeni pro výstrahu

Příběhy

Augustin Bubník v národním dresu (vpravo)

13. března 1950 se stali z úspěšných hokejistů československého národního týmu přes noc trestanci. Místo do Londýna, kde měli šanci obhájit titul mistrů světa, putovali do vězení.

V roce 1947 českoslovenští hokejisté získali titul mistrů světa na pražské Štvanici. O dva roky později úspěch zopakovali ve Stockholmu. Šanci obhájit titul na mistrovství v Londýně 1950 už ale nedostali. Místo toho je komunisté soudili jako vlastizrádce.

13. března 1950 funkcionáři hokejistům oznámili, že na šampionát do Londýna nepoletí. Jako důvod uvedli, že rozhlasový redaktor Otakar Procházka nedostal vízum. Zklamaní hokejisté se sešli v restauraci U Herclíků. Právě tam je večer zatkla StB, vzpomíná Augustin Bubník:

„Asi ve tři čtvrtě na sedm z rádia slyšíme redaktora Edmunda Koukala, jak vysvětluje celému národu, jak hokejisti byli uvědomělí a že neodletěli do Londýna na šampionát vzhledem k tomu a k tomu. Přišli kluci a pilo se  a my jsme začali nadávat na režim a na vládu, a že si nenecháme ustřihnout křídla, že chceme být svobodní. A když jsme byli v nejlepší zábavě, tak od stolu takhle vstali dva pánové a chytili mě a Vaška Roziňáka a řekli: ‚Vy půjdete s náma.‘"

Mistrem světa

Legendární hokejista Augustin Bubník se narodil 21. listopadu 1928 v Praze. Už v dětství se přihlásil do hokejového oddílu LTC Praha a v 18 letech ho přijali do prvoligového mužstva.

Zdar mistrům! Vítání mistrů světa 1949 na Václavském náměstí.

Od roku 1947 byl povoláván do československé reprezentace, v roce 1950 se stal nejlepším střelcem hokejové ligy. Na zimních olympijských hrách roku 1948 ve Svatém Mořici získal s reprezentačním týmem stříbrnou medaili. 

Během zájezdu do Davosu s klubem LTC na sklonku téhož roku byli českoslovenští reprezentanti přemlouváni k hromadnému odchodu do zahraničí, po složitém vyjednávání mužstvo na základě hlasování emigraci odmítlo a všichni se vrátili do Československa. Skvělá éra byla korunována ziskem titulu mistrů světa v roce 1949 ve Švédsku.  

K obhajobě prvenství v roce 1950 v Anglii však již nedošlo. Mužstvo bylo pod malichernou záminkou neudělení víz rozhlasovým reportérům nuceno namísto odletu do Londýna k podpisu prohlášení, ve kterém by se vzdali dobrovolně možnosti odcestovat na mistrovství světa. 

V bezvýchodné situaci se hokejisté 13. března 1950 sešli v pražské restauraci U Herclíků, kde v reakci na lživé rozhlasové zprávy o neúčasti hokejistů na mistrovství začala padat ostrá slova vůči nově etablovanému komunistickému režimu. Na to však už čekali příslušníci Státní bezpečnosti a za masivní policejní asistence byli hokejisté včetně Augustina Bubníka pozatýkáni.

Místo šampionátu vězení

V neveřejném vykonstruovaném soudním procesu (Proces s ing. Modrým a spol.) v říjnu 1950 byl Augustin Bubník odsouzen za špionáž, velezradu a rozvracení socialistického zřízení k 14 letému žaláři. 

Augustin Bubník v národním dresu.

„Po odsouzení nás naložili do autobusu doprovázeného policejními auty. Autobus měl začerněná okna, aby nebylo vidět, koho vezou. Odvezli nás na Bory a začal znova obrovský tanec. Šafarčík a všichni vedoucí s pendreky v ruce nás zmlátili jak dobytek, rozstrkali nás na cely, kde začal kriminální režim. Pracovali jsme s povřísly, čistili poháry, které oni nakradli na hradech. Najednou jsem slyšel: Gól, protože vedle byl zimní stadion. To mě u srdíčka strašně bolelo. Říkal jsem si: za co já jsem tady a támhle hrají kluci hokej.“

Po věznění v Ruzyni a na Borech skončil v uranových dolech na Jáchymovsku a později na Bytízu.  Odtud byl propuštěn 23. ledna 1955 díky milosti prezidenta Zápotockého. K hokeji se vrátil, ale tehdejší moc mu neumožnila plně rozvinout kariéru. Působil v nižších soutěžích, dráhu hokejisty zakončil ve Slovanu Bratislava. Poté se rozhodl pro kariéru trenéra, studoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze. 

Trenérem finského mužstva

V druhé polovině 60. let se Bubníkovi podařilo vycestovat do Finska, kde coby trenér národního mužstva významně přispěl k rozkvětu tamního hokeje. Když v roce 1967 finská reprezentace poprvé porazila Československo, dočkal se doma nenávistných reakcí.  

Augustin Bubník trenérem.

„Manželce rozbili okna, nemohla chodit nakupovat, auťák rozbitej…‘ Mám doma kufřík anonymů, dopisů, korespondenčních lístků: ‚Ty zrádče národa! Znova s tebou, málo jsi byl v kriminále…‘ Babičky, kolektivy dělníků a horníků. Já to mám všechno schovaný!“

Finské angažmá z rodinných důvodů ukončil v roce 1969. V 70. letech nadále působil jako hokejový trenér u mnoha domácích i zahraničních týmů. Roku 1968 se dočkal soudní rehabilitace, plné společenské satisfakce se mu však dostalo až po roce 1989. 

Augustin Bubník zemřel 18. dubna 2017 ve věku 88 let.  

Adam Drda