Jak se dnes žije českým válečným veteránům z 2. světové války a někdejším protikomunistickým odbojářům? Co potřebují, jaké mají rady a poselství pro budoucí generace? Co pro ně můžeme udělat v době ekonomické a energetické krize?
Mučitelé se hravě vyhnuli soudům
Mnozí odbojáři, zvláště ti, kteří bojovali proti komunismu a strávili mnoho let ve vězení v 50. letech, cítí zklamání. Jejich věznitelé a mučitelé, i když byli identifikováni, nedošli trestu. Například generál Tomáš Sedláček potkal svého vyšetřovatele na ulici, člověk, který ho ve vyšetřovně tloukl, v poklidu dožil v domově důchodců. U výslechu na Úřadu vyšetřování zločinů komunismu stačilo opakovat, že si nic nepamatuje.
Jiný přístup zvolil pověstný vyšetřovatel StB z Uherského Hradiště Alois Grebeníček, otec někdejšího komunistického poslance Miroslava Grebeníčka. Nechával se zapírat, nepřebíral úřední oznámení, vymlouval se na zdravotní stav.
Další medializovaný případ komunistického zločince, bývalého prokurátora Karla Vaše, skončil v roce 2002 nepřekvapivým verdiktem soudkyně, že případ justiční vraždy Heliodora Píky je promlčen.
Bývalí političtí vězni rezignovali, povětšinou jim účast v soudním sporu již nedovoluje zdravotní stav a u medializovaných případů vidí, jak obtížné je dokázat komunistickým zločincům jejich činy, a dostat je před soud.
„Před českou spravedlností si může každý uplivnout,“ řekl Paměti národa před patnácti lety generál Miroslav Kácha, hrdina protikomunistického odboje. Za komunismu dostal doživotí a odseděl si jedenáct let vězení. Miroslava Káchu vyšetřovatelé fyzicky mučili několik měsíců, ale nikdy nebyli potrestáni.
Bývalí političtí vězni se spravedlnosti už nedovolají, vyšetřovatelé z 50. let totiž s největší pravděpodobností jsou již po smrti.
„Běžné“ starosti českých hrdinů 20. století dnes – izolace, obavy z blízké budoucnosti, nezájem veřejnosti
Pamětníci s pohnutými osudy, které během 20. století prožili, se cítí být izolováni, zapomenuti, prožívají obavy, co s nimi bude dál. Potýkají se se zdravotními a sociálními problémy jako mnoho seniorů v této zemi.
U lidí, kteří se za války a komunismu zachovali statečně, se setkáváme s hrdostí, shodují se redaktoři Paměti národa. „Válečným veteránům, bývalým vězňům svědomí, hrdost často nedovolí žádat stát o pomoc, i když ji potřebují,“ říká ředitel Centra pomoci Paměti národa Jakub Suchel. Úkolem Centra je podle něj mimo jiné také vytvořit vlídnou atmosféru, ve které pamětníci budou ochotni svěřit se sociálním pracovníkům, co konkrétně potřebují.
Stovkám žijících hrdinů československého druhého a třetího odboje, tedy hrdinům dob 2. světové války a komunismu, je dnes přes devadesát let. Závěr jejich života je poznamenán válkou na Ukrajině, nejistotou způsobenou inflací a razantním zvyšováním cen energií. Jejich důchody v mnoha případech nestačí na jídlo, oblečení a teplo. Ocitají se v bezvýchodné situaci, staří lidé si nemohou přivydělávat brigádami... Mnozí kvůli špatnému zdraví již odmítají opouštět své byty, a zůstávají zcela odkázáni na pomoc okolí.