V prosinci 1989 padla „železná opona“, která oddělovala sovětský blok od západního světa. Stříhání drátů na hranicích je zřejmě nejvýraznějším symbolem nově nabyté svobody. Jak tehdejší události vidí někdejší důstojníci Pohraniční stráže?
Pohraniční stráž působila především jako represivní ozbrojená složka komunistického státu. Jejím hlavním úkolem nebyla ostraha hranic před nebezpečím zvenčí, nýbrž lovení občanů z Československa a dalších zemí sovětského bloku, kteří se snažili utéct na svobodu, do demokratického světa. V letech 1948–1989 zemřelo na hranicích, po určitou dobu zaminovaných, obehnaných elektrickým plotem a posléze systémem zátarasů, asi tři sta uprchlíků.
Přechod přes tzv. zelenou hranici do Rakouska či západního Německa se kvůli bezpečnostním opatřením stal brzy téměř nemožným. Nedovolené překročení hranice a opuštění republiky bylo v Československu trestné, dopadenému člověku hrozilo i mnohaleté vězení. Pohraniční stráži veleli důstojníci z povolání. Patřili k nim i František Dušek, Milan Richter a Jaroslav Jakub Sviták.