Po letech se poznaly na fotografii z Osvětimi

/ /
Fotografie z Osvětimského alba, na které jsou Ilsa a Margit
Fotografie z Osvětimského alba, na které jsou Ilsa a Margit

Na dobovém snímku z vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) je zachycen pochod žen, které prošly tzv. selekcí, mají oholené hlavy, jdou „na baráky“. Mezi nimi sestřenice Ilsa Maierová a Markéta Nováková.

Snímek pochází z tzv. Osvětimského alba, unikátního sbírky fotografií, které zachycují koncentrační tábor na jaře 1944. Přibližně 200 fotografií našla po osvobození vězeňkyně Lili Jacob v táboře Mittelbau-Dora, kam byla přesunuta z Osvětimi. 

Lili Jacob, která žila po válce tři roky v Československu, je v roce 1947 je poskytla Židovskému muzeu v Praze. Nalezené fotografie sehrály významnou roli jako důkazní materiál v poválečných procesech s válečnými zločinci v Německu i Izraeli.

Margit Nováková a Ilsa Maierová nad fotografií z Osvětimi
Margit Nováková a Ilsa Maierová nad fotografií z Osvětimi

Protože se jedná o jediný autentický obrazový dokument, kromě tří fotografií ilegálně pořízených samotnými vězni, bývají fotografie z tohoto "alba" pravidelně publikovány. 

Fotografie z Osvětimi si proto všimla Ilsa Maierová v jednom newyorském knihkupectví při prohlížení knihy Commandant of Auschwitz, což jsou autobiografické zápisky někdejšího velitele tábora Rudolfa Hösse z období krátce před popravou počátkem roku 1947. 

Ilsa málem omdlela. Na jedné z fotografií poznala sebe i svojí sestřenici Margit Novákovou. „Na té fotce jsem já a přede mnou Markétka. Tady,“ ukazuje Ilsa Maierová. 

„To je zástup jen žen, nemyslete si, muži odloučili už na nádraží. Tohle jsem opravdu já. Usmívám se. To je totiž taková moje reakce na šok. Na hlavě jsme měli šátky,“ popisuje výjev, ale do řeči jí skáče Margit Nováková: 

„Ale ne! To není šátek. To je plátěná vložka. Tenkrát ženy už neměly menstruaci, tu jsme ztratily už v Terezíně. V Osvětimi, když nás oholili, dali nám tyto vložky, a protože byl říjen 1944, blížila se zima, tak jsme je použily jako šátky,“ vysvětluje Margit Nováková rozená Drexlerová. 

Obě dámy v roce převzaly v roce 2012 Cenu Paměti národa a své příběhy sdílely pro sbírku Paměť národa.

Starší Ilsa

Starší ze sestřenic, Ilsa Maierová, se narodila 15. května 1922 v Brně do středostavovské židovské rodiny. Její šťastné dětství a mládí skončilo 15. srpna 1939, kdy zfanatizovaná skupinka nacistů zaútočila na Židy v jedné z brněnských kaváren a Ilsin tatínek útok nepřežil. 

Ilsa a Margit Drexlerovy asi v roce 1928.
Ilsa a Margit Drexlerovy asi v roce 1928.

Koncem roku 1941 musela s matkou nastoupit do jednoho z prvních transportů do terezínského ghetta. Ilsa zde pracovala nejdříve jako ošetřovatelka u kojenců, později jako vychovatelka předškolních dětí. V roce 1944 se dobrovolně přihlásila do transportu na východ, kam měl nařízeno odjet její manžel. 

V Osvětimi se setkala se svou sestřenicí Margit (později Novákovou). Po šesti týdnech v Birkenau byly obě sestřenice převezeny na práci do tábora v Bad Kudowa (dnes Kudowa Zdrój) jen pár kilometrů od Náchoda, kde se dočkaly osvobození.

Její manžel zahynul v Dachau, shledala se však se svou matkou i babičkou. Začala studovat a sblížila se s manželovým přítelem Františkem Maierem, za kterého se později provdala. Celá rodina využila pozvání strýce a roku 1947 odcestovala do USA, odkud se již nevrátili. Ilsa ve Spojených státech vychovala dva syny, do své vlasti se často vrací, především za svou sestřenicí Markétou Novákovou.

Shledání v Osvětimi

Markéta (Margit) Nováková se narodila jen o pár měsíců po Ilse, 5. prosince 1922 v Bratislavě, od deseti let však žila s matkou v Brně. stejně jako Ilsa. I její spokojené mládí skončilo s nacistickou okupací. Kvůli židovskému původu musela opustit brněnské reálné gymnázium a v březnu 1942 nastoupila s matkou a prarodiči do trasportu do Terezína.

V Terezínském ghettu se provdala za svého přítele Egona Forschera a stejně jako její sestřenice Ilsa svého muže dobrovolně následovala v transportu na východ. Okamžitě po příjezdu do Osvětimi byla od manžela oddělena a přestože přijela se zlomenou rukou, podařilo se jí projít Mengeleho selekcí a byla zařazena stejně jako Ilsa na práci v táboře v Bad Kudowa.

Po válce se Markéta přestěhovala za manželem do Prahy, manželství však nevydrželo. Markéta vystudovala obchodní školu a  provdala se za bývalého politického vězně. Vychovala dvě děti a pracovala jako účetní v textilním velkoobchodu.