Naše interaktivní muzeum v Pardubicích pracuje s příběhy pamětníků tak, aby zaujaly mladou generaci. Celá expozice je úplně jiná, než jsme byli doposud u muzeí zvyklí. Působí zcela současně a naznačuje budoucí trend takových institucí.
Polovina skupinky po příchodu do potemnělého a sugestivně nasvíceného podzemí dostala tablety se sluchátky a žáci si ve dvojicích procházeli jednotlivá stanoviště, která na první pohled zela prázdnotou. Zdání ovšem klame! Celá prohlídka byla totiž protkána interaktivitou a prací s tablety a QR kódy, po jejichž načtení teprve celá prohlídka začala. Půlka žáků řeší příběh válečného veterána Tomáše Sedláčka, druhá část se zase vžívá do pocitů odbojářky Jaryny Mlchové, které se díky výjimečné znalosti chemie podařilo řadu lidí zachránit před transportem a jistou smrtí.
Být tam…
Na vlastní kůži s využitím 4D technologií se tak ocitáme s pamětníkem například v „dobytčáku“, transportním vlaku pro zvířata, který veze Židy do koncentračních táborů na východě. Smutná a tklivá hudba, linoucí se kouř… Dokonalá iluze. Jinde si nasazujeme bílé pláště a stejně jako pamětnice se snažíme smíchat dvě kyseliny, abychom zachránili Židy od transportu, protože po vypití této směsi budou mít předstíranou „žloutenku“.
Jindy zase všichni sedíme v kruhu a uprostřed se točí letecký snímek válečných Pardubic, nad městem právě seskakuje výsadek parašutistické odbojové skupiny Silver A. Před očima nám třeba dále běhají jména zavražděných židovských spoluobčanů či vidíme pumy, které vrhají spojenecká letadla na místní chemický průmysl. Kdo v tuto chvíli čeká na „prohlídku“, vyplňuje na tabletu test z období, kdy se tyto události odehrávaly. Celkových 90 minut uteče jako voda. Na konci za sebou máme celý a na vlastní kůži zažitý pamětníkův příběh. Úžasné.
…a mluvit o tom
Druhá polovina žáků mezitím zamířila nahoru, kde si sedli do kroužku a společně s lektorem si povídali o životních osudech třetího vybraného pamětníka – politického vězně z 50. let. Nechybí jeho autentická svědectví a výpovědi. Vyzkoušeli jsme si napsat moták z vězení, vžít se do pocitů vězně, objasnit dobový vězeňský slang. S pomocí fotografií žáci v diskusi vysvětlili podstatu komunistického režimu a politických procesů. Po hodince a půl se obě skupiny prohodily.
Žáci odcházeli z exkurze často velmi dojatí, někdo se dokonce neubránil ani slzám. Muzeum tak zjevně splnilo svůj účel a podařilo se předat žákům něco z atmosféry doby. Takto by to žádná sebelepší školní vyučovací hodina nedokázala. Jistě se sem ještě s dalšími třídami vrátím.
Doufám, že takhle pojatých „muzeí“ bude přibývat. Klobouk dolů před všemi animátory, pracovníky IT a sponzory, kteří podporují tuto užitečnou věc.
A to zvláště dnes, kdy máme pocit, že se řada hrůz moderních dějin, o nichž jsme se asi mylně domnívali, že se už nikdy nevrátí, může v nějaké podobě opakovat.
Návštěva pardubického Institutu Paměti národa se díky účasti zástupců třídy v projektu Příběhy našich sousedů mohla uskutečnit zdarma. Toho jsme samozřejmě rádi využili.
Jak se vám líbilo „v historii“?
,,Bylo zajímavé, jak bylo místo prázdné, a přitom tam byly zajímavé příběhy. Mohlo by to takto vypadat všude, aspoň si něco zapamatujeme.“ Káťa Pušová
,,Bylo to moderní. Nemuseli jsme koukat do vitrín. Vžili jsme se více do děje.“ Terka Janečková
,,Super bylo to psaní motáků!“ Marek Chovan
,,Myslím si, že bychom měli být pamětníkům vděční a snažit se uchovat jejich památku co nejdéle.“ Míra Puš
,,Museli jsme se aktivně zapojit, což bylo určitě dobře.“ Káťa Vlčková
,,Z některých ukázek mi šla i husí kůže. Byla tam možnost sáhnout si i na zbraň a pouta, přečíst si deník, do kterého si vězeň psal, a kouknout se i do tašky, v níž byly jeho fotky. Jinde zase šla pára a bylo to celkem strašidelné. Sama bych si nedokázala představit, že žiju v té době.“ Míša Bínová
,,Tato interaktivní a moderní muzea mají budoucnost. Je důležité povídat si o osudech lidí, kteří zažili něco tak špatného, aby se to už neopakovalo.“ Anička Baráková
,,Atmosféra nás vtáhla do příběhu.“ Valča Dlabolová
,,Dokonce zrazovali i své kamarády, aby přežili... Škoda, že exkurze byla tak krátká!“ Martin Šubr
,,Líbilo se mi to, pára a světla byly hustý, úplný „real“! Bylo to hezké, ale smutné.“ Simča Matušová