Opil se a usnul v trávě. Pohraniční stráž ho probudila a málem umlátila

/ /
Alexander Feuerstein, zdroj: archiv pamětníka
Alexander Feuerstein, zdroj: archiv pamětníka

Alexander Feuerstein zůstal po válce sám, nacisté zavraždili jako Židy jeho rodiče a šest sourozenců. Aby zapomněl, vše v rodné vesnici na východním Slovensku prodal. Chtěl do Izraele, putoval ale do komunistického kriminálu.

Alexander Feuerstein válku přežil, protože dostal povolávací rozkaz do maďarské armády do pracovních oddílů, tzv. Munkatáborů. Jednotky vykonávaly nejtěžší stavební práce v Maďarsku, na Ukrajině, v Rumunsku a dalších zemích. Kopaly zákopy, těžily dřevo, spravovaly silnice, lámaly kámen. Dozorci stříleli ty, kteří dál nemohli. Alexandra nejednou zbičovali. 

Někde na Ukrajině v prosinci 1941 zavraždili jeho bratra přímo před jeho očima: „Všude ležel sníh. Dovlekli nás do jakési stodoly, která neměla střechu. Lehli jsme si s bratrem na slámu. V noci nás probudili Němci, hledali své dezertéry,“ vypráví Alexander Feuerstein. 

„Velitel řval, že si židé odpočívají, zatímco oni bojují. Vytáhl mého bratra. Přes větev přehodili provaz, prosil jsem, že půjdu místo něj, že má rodinu. Srazili mě na zem, že jsem mladý a že zdechnu při práci. A pak ho oběsili.“

Jsme rádi, že čtete naše články!

Rány, hřebík, vařící voda

Bratr Alexandera Feuersteina s manželkou, oba zavraždeni nacisty
Bratr Alexandera Feuersteina s manželkou, oba zavraždeni nacisty

Po válce dům a obchůdek v rodné Koromli prodal za 60 tisíc korun a odstěhoval se do Michalovců, kde pracoval jako šofér. V létě 1951 odjel do Prahy zeptat se, zda už izraelské velvyslanectví vyhovělo jeho žádosti o legální vystěhování do Palestiny. Dozvěděl se, že jeho žádost zamítly československé komunistické úřady. Sedl na vlak a odjel do Bratislavy, kde se strašně opil. 

Ráno 2. srpna 1951 se s kocovinou probudil v trávě bez bot. Vzbudily ho šťouchance samopalu dvou pohraničníků. Ležel totiž kousek od hraniční čáry Slovenska a Rakouska v bratislavské Petržalce. Pohraničníci ho na stanici ztloukli, pak si ho přebrali estébáci z krajského velitelství StB v Bratislavě: „Strašně mě zbili. Prosil jsem je, že potřebuji doktora, bylo jim to jedno. Na cele jsem našel hřebík. Snědl jsem ho, protože jsem myslel, že mě v akutním stavu musejí dopravit do nemocnice. Vytáhli mě z cely do jakési místnosti a pustili na mě nejdřív studenou a pak vařicí vodu,“ popisuje Feuerstein brutální vyšetřování. 

Alexander Feuerstein, současný portrét. Zdroj: Vlastislav Janík
Alexander Feuerstein, současný portrét. Zdroj: Vlastislav Janík

Po měsíci a půl jim podepsal pokus o ilegální přechod hranic, označil se za kapitalistického vykořisťovatele a zrádce lidově socialistického zřízení. Před soudem Alexander přišel s verzí, která ho nejspíš zachránila. Tvrdil, že se opil v zahradní restauraci v Petržalce nedaleko státních hranic s Rakouskem. Seznámil se s jistou Máňou, jejíž adresu nezná, byl opilý. Ta ho prý na noc vzala k sobě. Brzo ráno je však přistihl inflagranti její manžel. Proto utekl oknem. Zabloudil a dospal v trávě a netušil, že se nachází na hranicích. Soud mu uvěřil a poslal ho „jen“ na 14 měsíců do vězení.

 

Když čtete výslechové protokoly, je dobré si povšimnout podpisů vyšetřovaného. Rozklepaný rukopis vězně až děsivě podtrhuje svědectví o strašném mučení.
Zdroj: Pamět národa
Zdroj: Pamět národa
Zdroj: Pamět národa
Zdroj: Pamět národa