Fotoalbum: Dceru Josefa Smrkovského ovlivnily jeho politické vzestupy i pády

/ /
Kateřina s otcem Josefem Smrkovským (28. 8. 1948). Zdroj: archiv pamětnice
Kateřina s otcem Josefem Smrkovským (28. 8. 1948). Zdroj: archiv pamětnice

Otec Kateřiny Novotné patřil k významným politikům a funkcionářům KSČ. Byl aktérem soudních procesů 50. let, stal se jedním z čelných představitelů pražského jara a během normalizace odmítl existenci jedné strany. Dcera Katrin poté dělala už jen podřadnou práci.

Josef Smrkovský se se svou ženou Boženou Hálovou poznal vě třicátých letech v mládežnické organizaci. Oba už tehdy během své komunistické činnost získali krycí jména. Božena dostala jméno Katrin. Po příchodu nacistů se Josef zapojil do odboje a stáhl se do ilegality. Jeho ženu v roce 1941 zatklo gestapo a později byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück.

Oba se dočkali konce války

V dubnu 1945 se Josef Smrkovský stal místopředsedou České národní rady. Podílel se na organizaci Pražského povstání. 8. května 1945 podepsal smlouvu o kapitulaci a následném volném odchodu Němců. Kapitulace zabránila dalšímu krveprolití, ale Sovětům překazila mnohé plány, což představitelům České národní rady (včetně Smrkovského) nemínili zapomenout.

Josef Smrkovský v kanceláři (patrně mezi lety 1945–1948). Zdroj: archiv pamětnice
Josef Smrkovský v kanceláři (patrně mezi lety 1945–1948). Zdroj: archiv pamětnice

V letech 1947 a 1949 se narodily dcery Kateřina a Zdena. Smrkovský zatím stoupal ve stranické hierarchii. V letech 1945–1951 byl členem ÚV KSČ, od roku 1946 poslancem Národního shromáždění. Aktivně se podílel na komunistickém převratu v únoru 1948 a na konci téhož roku byl jmenován ředitelem Československých státních statků. Vzpomínek na otce z jejího nejranějšího dětství však Káťa mnoho nemá:

„Táta byl vždy někde pryč a byl rozevlátý.“

Kateřina Smrkovská s tatínkem Josefem Smrkovským (12. 12. 1947).
Kateřina Smrkovská s tatínkem Josefem Smrkovským (12. 12. 1947).

Na Vánoce v roce 1950 Kateřina dostala dřevěnou stavebnici s obrázky: „To je moje poslední vzpomínka na tátu, kdy spolu stavíme stavebnici a skládáme pohádky. Zanedlouho tátu zatkli.“ S počátkem padesátých let vrcholila vlna zatýkání a politických procesů. Netrvalo dlouho a oběťmi vykonstruovaných pronásledování se stali i členové a funkcionáři KSČ.

Hledal se nepřítel ve vlastních řadách

Josef Smrkovský byl zatčen koncem března 1951. Vyšetřovatelé jej podrobili krutému psychickému i fyzickému nátlaku. Přesto odolal a ke smyšleným obviněním se nepřiznal. V srpnu 1954 Nejvyšší soud odsoudil Josefa Smrkovského k patnácti letům vězení. Otcovo zatčení se citelně dotklo celé rodiny. Jako ženu nepřítele a zrádce strany tehdejší režim vyhnal manželku Josefa Smrkovského z Prahy.

Společně se starší dcerou se přestěhovala do Doks a mladší dceru dočasně ponechala v Praze u tety v blízkosti babičky a dědečka. „Byla to rána za ranou a pro mámu velmi těžká situace. Rozhodlo se proto, že Zdena, než trochu povyroste, zůstane v Praze a máma se za ní bude jezdit dívat,“ dodává Kateřina Novotná. Na rozdíl od mnoha jiných manželek uvězněných komunistických funkcionářů Katrin nikdy neuvěřila v manželovu vinu.   

Tatínek musí pracovat

Na život v Doksech Kateřina Novotná vzpomíná jen v dobrém. Nevybavuje si, že by se kdokoliv z místních choval nepřátelsky, právě naopak. Otcovu náhlou nepřítomnost matka své dceři vysvětlovala pracovními povinnostmi v Praze. Zhruba po dvou letech se do Doks nastálo nastěhovala i mladší Zdena. Káťa v té době již chodila do školy.

Odpolední vycházku se školní družinou z druhé poloviny října 1955 Kateřina nikdy nezapomene... Družinářka k ní přistoupila s nečekanou zprávou: „Kátěnko, dneska se Zdeničkou půjdete k babičce Duškové. Budete tam spát. Maminka jela do Prahy pro tatínka. Vrátil se.“ Obě děvčata u paní Duškové, kterou oslovovala „babičko“, strávily jednu noc a druhý den při příchodu domů spatřily tátu sedět u okna!

„Pro Zdenu to byl cizí pán. Já jsem si ho pamatovala moc dobře. Teď tam seděl a byl strašně hubený.“

U mámy ve spořitelně, zcela vpravo Kateřina, uprostřed sestra Zdena a vlevo Katrin Smrkovská, duben 1957. Zdroj: archiv pamětnice
U mámy ve spořitelně, zcela vpravo Kateřina, uprostřed sestra Zdena a vlevo Katrin Smrkovská, duben 1957. Zdroj: archiv pamětnice

Kateřina i Zdena byly z tátova návratu v rozpacích. Styděly se a zůstaly stát u dveří. „Teprve když nás oslovil jménem, jsme došly až k němu. A táta si nás posadil každou na jedno koleno, mě na pravé a Zdenu na levé. Musím se přiznat, že zvykat si najednou na jeho přítomnost nebylo lehké,“ vzpomíná Katěřina.

Čerstvě propuštěný Josef Smrkovský si okamžitě začal hledat zaměstnání. Krátký čas pracoval jako technický vedoucí lesního závodu v Bělé pod Bezdězem a následně se stal předsedou Jednotného zemědělského družstva (JZD) v Pavlovicích. V roce 1963 byl Josef Smrkovský rehabilitován a rodina se téhož roku těsně před vánočními svátky stěhovala do Prahy. První pololetí druhého ročníku už Kateřina dokončila v Praze.

Úžasná šedesátá

Josef Smrkovský s Petrem Bartůňkem z expedice Lambaréné (1968)
Josef Smrkovský s Petrem Bartůňkem z expedice Lambaréné (1968)

Události jara 1968 učinily z Josefa Smrkovského jednu z nejviditelnějších a u veřejnosti nejpopulárnějších osobností tehdejšího politického života. Kateřina tuto dobu vnímala jako „Šťastně načasované období, kdy došlo k určitému uvolnění.“ Během okupace byla s přítelem ve Francii. Po návratu domů už byl její otec zpátky z Moskvy, kde vedení ČSSR podepsalo Moskevský protokol. Sověti v případě nepodepsání hrozili Praze krveprolitím.

„Náš táta byl ten poslední, kdo by podepsal dokument jen proto, že by se bál, že ho odvezou na Sibiř“

S počátkem normalizace byl Josef Smrkovský postupně odstaven ze všech funkcí a vyloučen z KSČ. Přibližně v této době propukla u Josefa Smrkovského vážná choroba spojená s narůstajícími bolestmi kloubů. Domníval se, že se ozývají následky krutých výslechů z padesátých let. Netušil, že pravá příčina je mnohem vážnější: onkologické onemocnění.

Byt Smrkovských alespoň stále navštěvovali inspirativní lidé. Kateřina Novotná z mnoha jmen uvádí ekonoma a politika Bohumila Suchardu, novináře Jiřího Hochmana, Jiřího Dienstbiera nebo Karla Kyncla a další. Část přátel prožila následující roky v nekvalifikovaných profesích a umlčení, jiní emigrovali. Postupem času pobýval Josef Smrkovský stále více v nemocnici. Ke konci života dospěl k názoru, že existence pouze jedné strany není v pořádku.

Venkovský domek v Hýskově, Josef Smrkovský s vnukem Ondrou, u nohou pes Derry (léto 1972). Zdroj: archiv pamětnice
Venkovský domek v Hýskově, Josef Smrkovský s vnukem Ondrou, u nohou pes Derry (léto 1972). Zdroj: archiv pamětnice

Ostře sledovaný pohřeb

14. ledna 1974 Josef Smrkovský ve věku nedožitých šedesáti tří let těžké nemoci podlehl. Místo posledního rozloučení bylo obklopeno spoustou příslušníků StB. Františku Kriegelovi normalizační režim neumožnil pronést smuteční řeč. Urnu s ostatky rodina uložila na Olšanech, ale po několika dnech Katrin obdržela zprávu, že se urna našla v rychlíku do Vídně. StB se snažila vykonstruovat obvinění, že kdosi z přátel Smrkovského chtěl urnu vyvézt na Západ.

V době normalizace Kateřina měla typické potíže s nalezením zaměstnání. Kateřinina maminka posléze svůj nesouhlas s posrpnovým režimem vyjádřila podpisem Charty 77. V sedmdesátých letech se narodily děti Ondřej a Kateřina. Koncem osmdesátých let se Kateřina aktivně účastnila protirežimních demonstrací.

„Bylo životní štěstí prožít takovou dobu.“

Sametovou revoluci Kateřina nazývá duchovním vzedmutím. S nástupem nových poměrů hledala nové zaměstnání. S manželem se rozvedla a po mnoha letech skoncovala s kouřením. Skutečný smysl našla v práci pro uprchlíky, později pracovala jako překladatelka a stala se i pedagožkou.

Fotografie (20)