„Dýka v srdci Evropy.“ Proč je pro Rusko tak důležitý přístav Kaliningrad?

/ /
Königsberg, přístav. Pohlednice z roku 1916. Zdroj: Zeno.org
Königsberg, přístav. Pohlednice z roku 1916. Zdroj: Zeno.org

Kaliningradskou oblast najdete na mapě mezi Litvou a Polskem. Tato ruská exkláva se proměnila v nejnovější ohnisko napětí mezi Moskvou a Západem. Město ležící 1300 km od Moskvy vždy bylo potenciálním odrazovým můstkem pro ruské vojenské operace.

Na základě dohody z dubna 2003 mezi EU a Ruskem mohli lidé a zboží z Kaliningradu získat tranzitní doklad pro cestu vlakem přes Litvu do Ruska, uvádí historik Stephen Hall. O necelých dvacet let později, sedmnáctého června 2022, však vstoupilo v platnost šesté kolo sankcí EU vůči Rusku spojené s ruskou agresí proti Ukrajině. 

Jeden z členů EU, Litva, poté oznámila, že zakáže tranzit sankcionovaného ruského zboží do Kaliningradu přes své území, a to především ropy a veškerých technologií, které by mohly být použity pro vojenské účely. Zatímco původně se zákaz týkal tranzitu sankcionovaného zboží vlakem, 21. června Vilnius zákaz rozšířil i na zboží přepravované nákladními automobily. Jsme rádi, že čtete naše články!

Ruská vláda označila kroky Litvy za „blokádu“. Pohrozila „vážnými důsledky“ a 20. června byl litevský chargé d'affaires předvolán na ruské ministerstvo zahraničí a Litva vyzvána, aby omezení zrušila. Podle zprávy agentury Reuters ze 13. července 2022 se nakonec Litva bude řídit doporučením Evropské komise a umožní opět tranzit ruského zboží po železnici přes své území do Kaliningradské oblasti. Není ovšem jasné, na jak dlouho tento litevský ústupek situaci stabilizuje. 

Německé město, které založil český král 

Kaliningrad, dříve německy Königsberg (1255-1946), polsky Królewiec, vyrostl kolem pevnosti, kterou v roce 1255 postavili křižáci na popud českého krále Přemysla Otakara II. Od roku 1457 zde sídlil velmistr řádu německých rytířů a od roku 1525 do roku 1618 i pruští vévodové. 

Socha filozofa Immanuela Kanta v Kaliningradě. Zdroj: Wikipedia Commons
Socha filozofa Immanuela Kanta v Kaliningradě. Zdroj: Wikipedia Commons

V roce 1544 založil pruský vévoda Albert I. ve městě univerzitu (Collegium Albertinum), mezi jejíž slavné profesory patřili Immanuel Kant (který se ve městě v roce 1724 narodil) či J. G. von Herder. 

Univerzita zanikla po druhé světové válce, ale v roce 1967 byla založena nová Kaliningradská univerzita. V roce 1701 se v hradní kapli nechal braniborský kurfiřt Fridrich III. korunovat prvním pruským králem, Fridrichem I. 

Železnice přinesla v 19. století nový impuls pro obchod mezi východním Pruskem a Ruskem. Královec byl navíc po Kielu hlavní německou námořní základnou na Baltském moři. Po první světové válce sice zůstal součástí Německa, ale byl „odříznut“ tzv. polským koridorem. Během druhé světové války Němci Královec budovali jako pevnost a vzor nacistického snu o agrárním osídlení východu. Po dvouměsíčním obléhání Rudou armádou, které skončilo v dubnu 1945, zůstala v troskách katedrála, hrad i univerzita. 

Leninova třída v Kaliningradě,  rok 1970. Zdroj: ČTK 
Leninova třída v Kaliningradě,  rok 1970. Zdroj: ČTK 

Stalinova pojistka proti baltským zemím 

Jak připomínají politologové Joshua Hagen a Alexander Diener, v rámci širší poválečné geopolitické strategie, jejímž cílem bylo posunout hranice Polska na západ na úkor německého území, navrhli Sověti postoupit pět osmin jižního Východního Pruska prosovětské polské vládě. Zbývající severní území včetně města Königsberg si chtěli ponechat pro sebe. Tento plán byl sice schválen USA a Velkou Británií na Postupimské konferenci, nicméně, jak dodávají Hagen s Dienerem, plná právní suverenita nad regionem zůstala předmětem diskusí, protože závěrečná konference, která by oficiálně ukončila druhou světovou válku, nebyla nikdy svolána. 

Sovětský svaz rychle začlenil nová území do sovětského systému, chyběla ovšem původní etnická skupina, která by mohla být důvodem k označení za sovětskou republiku. Jak podotýkají Hagen s Dienerem, jednou z možností bylo začlenit území do sousední Litevské SSR, ale východopruský region měl jen malou historickou nebo etnickou příslušnost k Litvě.

Stalin, Harry Truman a Clement Attlee (a zcela vpravo sovětský ministr zahraničí Molotov) na Postupimské konferenci, 1945. Zdroj: Wikipedia Commons
Stalin, Harry Truman a Clement Attlee (a zcela vpravo sovětský ministr zahraničí Molotov) na Postupimské konferenci, 1945. Zdroj: Wikipedia Commons

Stalin chtěl podle Hagena s Dienerem pravděpodobně pobaltské státy „zaklínit“ etnicky ruským územím, aby je těsněji připoutal k Sovětskému svazu. Již bez souhlasu oficiální mírové konference tak Stalin jednostranně označil severní část Východního Pruska jako Kaliningradskou oblast na počest čerstvě zesnulého předsedy prezidia Nejvyššího sovětu – tedy formálně hlavy státu Sovětského svazu – Michaila Kalinina a přiřadil ji k Ruské sovětské federativní socialistické republice (RSFSR). 

Nové město – v roce 1946 přejmenované na Kaliningrad – bylo obnoveno na severozápadním předměstí Königsbergu a stalo se významným průmyslovým a obchodním centrem, které bylo spojeno dlouhým kanálem s přístavem a námořní základnou Baltijsk.

Jak dodává Stefan Wolff, kdysi velmi smíšenou oblast s německým, polským, litevským a židovským obyvatelstvem Stalin etnicky „vyčistil“ od většiny německého obyvatelstva. 

Jak vysvětluje historička Nicole Eatonová, v říjnu 1945 zde zůstalo jen asi 5 000 sovětských civilistů a vojáků. Pak byla Moskvou zorganizována velká osidlovací kampaň lidmi ze středního Ruska a v menší míře i z Běloruska a Ukrajiny, aby obdělávali půdu a obnovili bývalé německé továrny. Do roku 1948 jich přišlo asi 400 000. Jediní Němci, kteří zde zůstali, byli takzvaní „buržoazní odborníci“, tedy lidé, kteří byli považováni za nepostradatelné, a i ti byli také nakonec počátkem 50. let „odejiti“. 

Katedrála v bývalém Königsbergu – Kaliningradu zůstala v troskách do konce sovětských časů. K její rekonstrukci došlo až počátkem 90. let. Zdroj: Wikiipedia Commons
Katedrála v bývalém Königsbergu – Kaliningradu zůstala v troskách do konce sovětských časů. K její rekonstrukci došlo až počátkem 90. let. Zdroj: Wikiipedia Commons

Následovala systematická rusifikační kampaň, jejímž cílem bylo vymazat všechny stopy německého dědictví a zamlžit historické vazby Německa na tuto oblast. V 60. letech 20. století vyhodily sovětské úřady do povětří i dosud stojící část gotického hradu, aby se uvolnilo místo pro Dům sovětů. 

Hongkong na ruský způsob 

V 90. letech patřil podle Eatonové Kaliningrad mezi nejhorší místa v Rusku s nejvyšším výskytem HIV pozitivních, drogově závislých a více než 50 procentní mírou chudoby. Pak se region postupně vzpamatovával ze sovětského dědictví. Jak dodává Bilefsky, aby přilákalo turisty, Rusko začalo Kaliningrad vyzdvihovat jako symbol svých vazeb na evropskou kulturu. Město mělo kromě Kanta podle novináře Dana Bilefského i další „významné obyvatele“ – narodila se zde Ludmila Očeretnaja, bývalá manželka ruského prezidenta Vladimira V. Putina. 

Kaliningrad také těžil ze svého zvláštního hospodářského statusu, který mu v roce 1996 udělila ruská vláda, neboť se jej snažila přetvořit ve svůj vlastní „Hongkong“, tj. zvláštní ekonomickou zónu osvobozenou od cla na většinu dováženého a vyváženého zboží. V regionu vyrostly továrny na výrobu automobilů, elektroniky a nábytku a část místních obyvatel se vrhla do čilého obchodu. Kaliningrad se také stal jedním z míst, kam se Rusové vraceli ze Střední Asie a Kavkazu, a usazovali se zde. V posledních letech se také Kaliningrad měl stát jednou ze „zastávek“ nové čínské „Hedvábné stezky“. 

Archeologické vykopávky na místě bývalého královského hradu, jehož zbytky byly odstřeleny v 60. letech. Na místě později vyrostl takzvaný Dům sovětů. Budova nikdy nebyla kvůli konstrukčním vadám využívána. Zdroj: Wikipedia Commons
Archeologické vykopávky na místě bývalého královského hradu, jehož zbytky byly odstřeleny v 60. letech. Na místě později vyrostl takzvaný Dům sovětů. Budova nikdy nebyla kvůli konstrukčním vadám využívána. Zdroj: Wikipedia Commons

Jak otáčet dýkou v ráně 

Litevská „blokáda“ ovšem odhalila geopolitickou „Achillovu patu“ Moskvy, pro niž má Kaliningrad význam především jako „nepotopitelná letadlová loď“. Je to jediný ruský přístav v Baltském moři, který je celoročně bez ledu, a sídlí zde ruská Baltská flotila. Významně zvyšuje strategický dosah Ruska, jeho schopnosti bránit přístupu do oblasti a narušovat svobodu manévrování NATO v pobaltských státech a částech Polska. Robert O'Brien, bývalý americký poradce pro národní bezpečnost, kdysi nazval Kaliningrad „dýkou v srdci Evropy“. 

V rámci „post-krymského“ rostoucího napětí mezi Ruskem a NATO rozmístila Moskva v roce 2016 v Kaliningradu rakety krátkého doletu Iskander, které mohou dosáhnout hlavních měst pobaltských států a dvou třetin Polska. Raketový systém byl podle Wolffa v roce 2018 ještě modernizován jako součást ruské strategie, která má čelit rozmísťování protiraketového štítu NATO v Evropě. Součástí jsou i pravidelná vojenská cvičení za účasti ruské baltské flotily, která sídlí v Kaliningradu včetně cvičení Zapad-21 na podzim 2021 a řady válečných her od invaze na Ukrajinu. 

To byly časy... ! Kaliningrad, 3. července 2005. Vladimir Putin, francouzský prezident Jacques Chirac (vpravo) a německý kancléř Gerhard Schröder při oslavách 750 let vzniku města. Zdroj: ČTK
To byly časy... ! Kaliningrad, 3. července 2005. Vladimir Putin, francouzský prezident Jacques Chirac (vpravo) a německý kancléř Gerhard Schröder při oslavách 750 let vzniku města. Zdroj: ČTK

V dubnu 2022 simulovalo letectvo ruské Baltské flotily v Kaliningradu bombardovací kampaně a ve stejnou dobu litevský ministr obrany uvedl, že Rusko v regionu rozmístilo jaderné zbraně, což Moskva popírá. Dne 22. června ruská armáda simulovala raketové útoky na Estonsko, do nichž se výrazně zapojila Baltská flotila, a při nichž byl narušen estonský vzdušný prostor.

„Achillovou patou“ NATO je zase tenký koridor mezi Litvou a Polskem, stokilometrová tzv. suwałská mezera táhnoucí se podél litevské a polské hranice. Ta odděluje Bělorusko, a tedy ruské síly v Bělorusku od Kaliningradu. 

Jak připomíná Bilefsky, Rusko by mohlo pobaltské státy rychle izolovat. Pokud by navíc došlo k eskalaci války, Kaliningrad by byl podle Wolffa důležitým odrazovým můstkem pro ruské operace. Moskva by mohla použít vojenskou sílu a přerušit pozemní spojení mezi pobaltskými státy a zbytkem NATO. Německo a další členové NATO mají v Litvě rozmístěné vojáky. Do konfliktu by mohlo být zataženo i Polsko. 

Zvýšené napětí mezi Vilniusem a Moskvou následuje mimo jiné i po diskusi v ruské Státní dumě, která proběhla 8. června a týkala se zrušení uznání nezávislosti Litvy Sovětským svazem. Moskva se navíc o etnickém ruském obyvatelstvu vyjadřuje podobně, jako když hovoří o „svém“ obyvatelstvu na Krymu či Donbasu. Není proto divu, že ruská vojenská cvičení v Kaliningradu vnímá Vilnius se znepokojením. 

Centrum Kaliningradu dnes. Zdroj: Wikipedia Commons
Centrum Kaliningradu dnes. Zdroj: Wikipedia Commons

Na druhou stranu Litva není již od poloviny roku 2021 na Rusku přímo energeticky závislá, protože se připojila k evropské energetické síti. Její sebevědomý postoj se odráží i v tom, že od začátku války na Ukrajině poskytla bránící se zemi vojenskou pomoc ve výši více než 115 milionů eur – společně s humanitární pomocí se jedná o 0,2 % jejího HDP. Již v červenci 2021 Litva vyzvala k tomu, aby Ukrajina získala členství v NATO, a nepřekvapí, že je i hlavním zastáncem toho, aby se Ukrajina stala členem EU. 

Přesto, nebo právě proto, že se Litva stala jedním z nejostřejších kritiků Ruska v EU, se ale také dostala do rozporu s představiteli Německa a Bruselu, kteří chtějí aktuální spor zmírnit. Jak uvádějí novináři Bojan Pancevski, Laurence Norman a Drew Hinshaw, mohlo by to vyvolat nebezpečnou eskalaci ze strany Kremlu částečně i proto, že se sankce zaměřují na obchod mezi dvěma regiony Ruska, a nikoli na ruský dovoz a vývoz. I polský premiér Mateusz Morawiecki prohlásil, že Evropská unie a Rusko se shodují, že je nutné přijít s plánem týkajícím se pohybu zboží mezi ruskou pevninou a Kaliningradem a že nákladní doprava do ruské exklávy Kaliningradu by se mohla vrátit k „normálu“.