Pražské divadelní kroužky ukončily na společné přehlídce v prostorách jižní tribuny Strahovského stadionu letošní sezónu. Její chodba se proměnila v pomyslnou časovou osu. Podívejte se na představení inspirovaná československou historií.
Ve čtvrtek 16. června 2022 studenti provedli diváky významnými mezníky našich moderních dějin. Krátká vystoupení zahájila obdobím kolem roku 1939, vedla přes události konce války, rok 68, normalizaci až k sametové revoluci. Přehlídka ukončila pravidelná setkání divadelních kroužků, které se opět sejdou v září při šesti pražských scénách (nově v KC Zahrada) a rovněž v Brně, Ostravě, Plzni. Další novinkou je kroužek v Liberci.
Co je Divadlo Paměti národa?
Divadelní kroužky patří ke vzdělávacím aktivitám, které se sbírkou Paměť národa seznamují nejmladší generaci. Už třetím rokem je navštěvují děti od dvanácti let a mladí lidé. Některé z nich za tři roky trvání divadla dorostly středoškolského věku a právě jim je určen speciální kroužek pro studenty středních škol.
Důležitou součástí práce v divadelních kroužcích je neustálý zájem lektorů o vlastní názory dětí. Děti jsou tím často zpočátku překvapené, ale oceňují to. Nebát se a jasně formulovat svůj názor se tak učí v bezpečném prostředí svých vrstevníků.
„Svoboda by měla být samozřejmost, bohužel ne vždy a ne všude byla, a proto si musíme připomínat i ty horší časy, abychom měli na paměti, jaké štěstí máme.” Dvanáctiletá Nela z kroužku při Divadle v Dlouhé.
Řada dětí překvapuje lektory svými znalostmi moderních dějin, které jsou často jejich koníčkem. Najdou se však i tací, kteří si k tématu teprve ve skupině vrstevníků hledají cestu. Objevování historie prostřednictvím příběhů a jejich divadelního zpracování je však baví.
Období, kterému se skupina bude věnovat, se ve spolupráci s lektorem volí na začátku semestru. Při práci se pak vychází z metodiky, kterou pro Divadlo Paměti národa zpracovává jeho umělecká vedoucí MgA. Tamara Pomoriški.
Účastníci mají zájem o současné dění ve světě a zkoumají jeho historické paralely. V příbězích svých vrstevníků, které se odehrávaly v temných obdobích našich dějin, hledají způsob, jak porozumět nelehkým obdobím svých životů a vyrovnat se s nimi. V době dlouhých karantén, kdy se kroužky scházely pouze online, se děti mj. spojily s pamětnicí Zuzanou Peterovou. „Absolutně ne,“ odmítla otázku dětí, zda jí současná doba připomíná časy, v nichž vyrůstala. „To se ani nedá srovnat. Tehdy byla doba plná strachu a netušila jste, co, kdy, kde a kdo na vás vymyslí. Co jste kde řekla, co jste kde udělala. Ospravedlňovat se bylo velmi obtížné. Takže i když jsme v tomto období, o kterém mluvíte, nemohli chodit ven, mohli jsme si svobodně telefonovat. Jenže vymyslet v 50. letech, jak se vyhnout udavačům, kriminálce a podezření, to se nedalo...“
NA PŘEHLÍDCE VYSTOUPILO PŘES PADESÁT DĚTÍ
Vystoupení dětí a mladých lidí z pražských divadelních kroužků zhlédla na Strahově asi stovka diváků. V divadelní miniatuře Znali jsme Jana Opletala mladí herci, kteří se scházejí při KC Kaštan, pátrali po vzniku studentského svátku 17. listopadu a životě medika. Diváci do příběhu nahlédli očima Janovy sestry či snoubenky. A podívali se rovněž do příběhu Vojmíra Srdečného, nejdéle žijícího pamětníka (zemřel před třemi lety), kterému represe roku 1939 změnily život. Po návratu z tábora našel smysl v péči o tělesně postižené děti.
Představení dětí z Divadla Na Fidlovačce se jmenovalo Odsuď. „Jděte támhle, tam je Německo, tam patříte… Táhněte odsuď!“ Zkoumalo téma organizovaného odsunu sudetských Němců a otázku domova. Děti dle slov lektorky Dominiky Prokopové konkrétně zajímal pohled sudetských Němců na to, jak se k odsunu stavěli tehdy a jak se k němu staví dnes. V příbězích hledali odpověď na otázku, jaké místo vysídlení Němci dnes považují za svůj domov a zda již poválečné křivdy dokázali odpustit.
Třetími vystupujícími byli středoškoláci scházející se při Divadle Bez zábradlí. Intimní představení Okupace 1968 ukazovalo emoce davu, pohledy pamětníků, připomnělo oběti okupace i návrat většiny k „normálnímu“ životu. Inspirací bylo mladým divadelníkům mj. vyprávění Ondřeje Neffa.
Divadelní kroužek divadla Pod Palmovkou si zvolil téma „Underground – svoboda projevu“. Představení I pávi byli tenkrát šediví bylo inspirováno prostorem, pro který bylo připravováno – polorozpadlá posprejovaná tribuna stadionu Strahov asociovala touhu po svobodě slova v hudebním, literárním a výtvarném světě 70. a 80. let. Na základě tohoto tématu hledala desetičlenná skupina příběhy a osudy lidí, kteří byli s tímto světem spojeni. K nim patří i František Čuňas Stárek. A právě on přišel do divadla vyprávět o světě undergroundu, o svých zážitcích, o skupině The Plastic People of the Universe, Jirousovi a undergroundových komunitách. Vystupující přišel podpořit i na Strahov, kde vše sledoval s úsměvem i slzičkou v oku. „Nechyběla nervozita, zvědavost, příjemné napětí, radost, nadšení, obava, nejistota. To vše nám ale zase přineslo další zajímavou životní zkušenost a ukázalo jiný pohled na některé události 20. století,” komentuje vystoupení lektorka Jitka Míčková.
JAK TO VIDÍ MLADÍ LIDÉ?
Přehlídku zakončilo vystoupení Vysílání TV Paměti národa od kroužku při Divadle v Dlouhé, který touto formou přibližoval téma událostí roku 1989.
„Sametová revoluce je pro mě jednou z klíčových událostí moderních dějin Československa. A nejen kvůli tomu, že po ní u nás opět začala fungovat demokracie, ale hlavně proto, že jako taková proběhla bez krveprolití. Pokud nahlédneme do minulosti, tak to byly události násilné, které mnohdy přinášely hodně obětí na životech. Osobně považuji za důležité dva faktory, díky kterým mohla tato revoluce proběhnout úspěšně. A jsou jimi tehdejší nestabilita celého východního bloku a velký počet i už ne mladých lidí, kteří si přáli změnu. Při setkání s pamětníky jsem si začal mnohem zřetelněji uvědomovat tehdejší dobu hlavně díky jejich barvitým vyprávěním. Na mě osobně velmi zapůsobilo, že i když byl pamětník Jakub Železný tvrdým způsobem vyslýchán, tak nemá povahu člověka, který je zachmuřený, ale naopak sympatický. Hlavně se nebojí povídat a vzpomínat na chvíle, které v jeho životě vůbec nebyly příjemné,” vypráví šestnáctiletý Adam, jeden ze členů divadelního kroužku při Divadle v Dlouhé. A další, čtrnáctiletý Jonáš, dodává: „Sametová revoluce ukázala, že přesto, že nejsme nijak velký národ, umíme se postavit proti tomu, co se nám nelíbí.“
Přehlídka divadelních kroužků na Strahově zakončila šestý semestr. „Podařilo se nám během jednoho odpoledne připomenout ty nejdůležitější mezníky československých dějin tím nejlepším způsobem – uměním. Je nádherné sledovat, s jakým zápalem a zájmem mladší generace pátrají po svých kořenech a jak je minulost, kterou přirozeně vnímají jako svoji nedílnou součást, dokáže inspirovat k tvorbě,“ ocenila umělecká vedoucí projektu.
„Bylo nádherné nechat se provést 20. stoletím dětským pohledem.“
Na léto divadelníci chystají letní dílny pro pražské středoškoláky. Konají se ve třech termínech na třech místech Prahy a budou se zabývat příběhy lidí, kteří byli v minulém režimu donuceni opustit svou vlast a sžít se s novou kulturou. Věříme, že dílny přispějí k lepšímu porozumění pro lidi, kteří v současnosti musejí hledat bezpečí u nás. Letní dílny nabízíme v červenci i v srpnu a máme ještě pár volných míst!
