Tolik dní se Václav Stupka mezi lety 1949 a 1968 ukrýval před Státní bezpečností. Uprchl jí při rozsáhlém zátahu na sedláky ve Strašicích a Těni na Rokycansku. Jeho žena mezitím vychovala čtyři dcery.
V březnu 1968 přišel na rokycanskou stanici Veřejné bezpečnosti člověk, který se představil jako Václav Stupka s trvalým pobytem v Těních čp. 14 u Strašic v Brdech. K prokázání své totožnosti příslušníkům předložil protektorátní občanskou legitimaci z roku 1940 a řidičský průkaz z roku 1947. To samozřejmě nestačilo. Ani podoba na fotografiích v předložených dokladech se totiž neshodovala se současnou podobou tohoto muže.
Dovolával se tehdejší „doby politického uvolnění“ a promlčení jeho trestního provinění. Skrýval se prý 19 let před falešnou spravedlností minulých let, kdy byl obviněn z rozvracení republiky a velezrady. Svůj úkryt však neprozradil. Nakonec mu byl vystaven nový občanský průkaz, a tak se mohl jeho příběh objevit ve filmovém týdeníku a některých novinách. Mohl také navštívit svou manželku Annu, která za tu dobu vychovala jejich čtyři děti.
Seznam nepřátelských osob
Příběh ztraceného sedláka, který se narodil 2. března 1908, začal tím, že byl uveden v policejním seznamu osob nepřátelských lidově demokratickému zřízení, který vypracoval na pokyn svých nadřízených dne 27. 9. 1949 velitel strašické stanice SNB. V něm bylo uvedeno 29 občanů Strašic a Těň. Václav Stupka získal jako sedlák vlastnící 15 hektarů pozemků a předseda Lidové strany v Těních punc „Brojovce“, tedy člověka, který je v kontaktu s lidoveckým poslancem Stanislavem Brojem. Po vypracování tohoto seznamu bylo jen otázkou času, kdy se na lidi v něm uvedené něco najde.
Václav Stupka žil až do poloviny roku 1949 spokojeným životem sedláka. V září toho roku byl trestní komisí ONV v Rokycanech obviněn, že dal své matce bez povolení sele, a 3. října mu byla udělena jednorázová pokuta 10 000 korun. O čtyři dny později jel Václav Stupka na motocyklu do Rokycan na ONV vysvětlit své počínání.
Dnes již nezjistíme, zda to byla náhoda, nebo jeho vědomá snaha o záchranu. Při návratu si všiml černých automobilů a sousedka ho varovala, že se u Opatrných (Těně čp. 21) zatýká. Státní bezpečnost odvedla mladistvého Václava Opatrného. Václav Stupka obrátil motorku a zmizel neznámo kam. Státní bezpečnost ho nikdy nenašla.
Monstrproces
Dne 7. října 1949 skutečně došlo k rozsáhlému zátahu a bylo zatčeno a zadrženo 52 lidí, z nichž bylo 26 odsouzeno. Jednalo se o akci „Kapitán“ vyprovokovanou konfidenty StB, a to kapitány Iljou Laxou a Františkem Škobisem. Hlavou protisocialistického spiknutí určili nezkrotného sedláka Richarda Hlavatého z Újezdu čp. 10, kterému se podařilo při zatýkání utéct z kozlíku skokem do sousedovy zahrady. Skrýval se pak u sedláka Matějovského v Oseku a potom v Praze.
Později ho další spolupracovníci StB vylákali k útěku za hranice. Při přestupu na vlakovém nádraží v Plzni byl v nádražní restauraci napaden čtyřmi příslušníky StB a i po ráně židlí do hlavy se přesile statečně bránil. Pomoci mu chtěli hosté restaurace, které ale zastavil výkřik jednoho z estébáků: „To máš za to, že jsi zabil vlastní dítě“. Po zatčení ho vláčeli za nohy po nádražních schodech. ěkolikrát se silně udeřil do hlavy a toho pak využil k tomu, že předstíral ztrátu řeči. Díky tomu se jako jediný v procesu ani po mučení nepřiznal a skončil v psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích.
Teprve rok poté po konfrontaci se svým synem Richardem promluvil za příslib, že syn a manželka Alžběta budou propuštěni. Byla to však jenom past. Syn Richard si odseděl dva roky, manželku poslali na nucené práce a rodině byla zabavena polovina statku. To vedlo k postupnému rozkladu této sedlácké rodiny. Richard Hlavatý st. byl odsouzen jako hlava spiknutí k trestu smrti (později změněno na 18 let). Z vězení se vrátil jako troska v roce 1965 a z následků věznění se nikdy nevzpamatoval.
Největším paradoxem je však to, že u tohoto sedláckého procesu byl navrhovatelem Hlavatého soused z Újezda u Cerhovic a „dvouměsíční prokurátor“ Karel Kadeřábek. Právě jeho před koncem války Richard Hlavatý st. se svým synem Richardem zachránili riskantním únosem z terezínské pevnosti.
Tajemství domu čp. 122
Vrátíme se nyní k Václavu Stupkovi, který zatčení 7. října 1949 unikl. Možná si tím zachránil život. Jeho spolupracovníka Josefa Žítka z Mokrouše čp. 19 totiž příslušníci StB bez varování rozstříleli před očima jeho ženy na dvoře statku. Ten den byli zatčeni i Stupkova sestra Marie a její syn Josef.
Stupku žalobci označili za zakládajícího člena protikomunistické bojůvky, která shromažďovala a vyráběla zbraně, a dokonce se prý chystala otrávenými špendlíky a pivem zlikvidovat hořovické komunisty během jejich schůze.
Václav Stupka se celou dobu skrýval „pod svícnem“, ve Strašicích v domě čp. 122. Svůj úkryt totiž našel v místě, kde se z jedné strany nacházel dům aktivního funkcionáře KSČ a z druhé bydliště rodičů příslušníka SNB. V domě žila svobodná Marie Šlapáková, bývalá Stupkova láska, která byla označena za dívku nerovného původu. Protože si nikdo nedovedl představit, kam Václav Stupka zmizel, byl na něj dne 23. 11. 1949 vydán podle §40 zákona č. 231/1949 Sb. zatykač pro ilegální opuštění republiky. Jeho ochránci šířili na veřejnosti zprávy o tom, že pozdravoval spoluobčany z vysílání Svobodné Evropy nebo že pracuje u firmy Baťa v Mnichově.
Václav Stupka vděčí za svou záchranu i několika místním občanům, kteří o něm věděli, a přesto jeho úkryt zachovali v tajnosti. Se zásobováním potravinami, občasnými přesuny a zjišťováním informací Stupkovi pomáhala paní Hermína Tvrdoňová, která pracovala na strašické benzínové pumpě. Spojkou mezi ukrývaným a jeho bratrem Otakarem, duchovním v Nýřanech, se stal manžel paní Tvrdoňové.
Po svém odhalení v roce 1968 nastoupil Václav Stupka u Vojenských staveb jako správce strašické ubytovny. Zemřel v roce 1982, svoji ochránkyni Marii Šlapákovou přežil jen o pár let.
Při sepisování tohoto příběhu se nemohu ubránit pocitu, že skutečnou hrdinkou Stupkova příběhu byla jeho manželka Anna Stupková. V době, kdy se skrýval, vychovala čtyři dcery, nesla na svých bedrech péči o opuštěnou rodinu a snášela veškeré ústrky doby. Proto si dovoluji tento článek věnovat této hrdinné ženě.