Před deseti lety se v naší zemi odehrála jedinečná první „řežba“ přímé prezidentské volby. Neměli jsme zkušenost s tím, co všechno přinese. Vytáhly se zbraně nejtěžšího kalibru a z volby se nakonec stal festival polopravd a podpásovek.
Hosty našeho posledního předvolebního podcastu jsou David Gaydečka a Martin Voňka – spolutvůrci volební kampaně Karla Schwarzenberga z roku 2012–2013, kteří nám poskytnou jedinečný pohled na vytváření volební kampaně. Navíc kampně původně outsidera, protože rozhodnutí Karla Schwarzenberga jít do přímé prezidentské volby 2013 byl od začátku trochu furiantský plán.
Schwarzenberg šel do souboje s původně skromnou ambicí volbu „kultivovat“ a mít možnost ještě něco podstatného sdělit na sklonku svého veřejného působení. To se brzy ukázalo jako iluze, tím spíš, že lidé z jeho volební týmu mu hned na začátku sdělili, že do toho nepůjdou, pokud nebude opravdu chtít vyhrát a nikoli se jen zúčastnit. Na oplátku museli respektovat, že kníže Schwarzenberg odsouhlasí všechno, co půjde na veřejnost. A že si zachová svobodu říkat za všech okolností, co si myslí. Což se ukázalo jako kámen úrazu.
„Přece jste si museli dlouhou dobu říkat: to přece nejde,“ připomíná svou tehdejší novinářskou zkušenost Jindřich Šídlo. „To vypadalo jako mise na 6 procent.“
David Gaydečka to komentuje:
„První tři měsíce jsme nevedli kampaň ve stylu ‚Volte Karla!‘, ale snažili jsme se odstranit některé hendikepy, které s ním byly spojeny. Že žil dlouho v zahraničí, že je členem nepopulární vlády, že je bohatý. Organizovali jsme různá setkání s lidmi, kteří by ho mohli podpořit. Přicházeli na ně skepticky s tím, že mají jiné favority. Ale když se s ním potkali osobně, názor změnili.“
Martin Voňka k tomu dodává:
„Nakonec jsme ho z necelých pěti procent vytáhli na víc než 23 procent po prvním kole. Šli jsme dál a věřili jsme, že se to zlomí. Mohli jsme se opřít o to, že Karel Schwarzenberg nebyl prázdná nádoba, kterou bychom jenom naplňovali marketingem. Museli jsme ho prodávat tak, jak je.“
To potvrzuje i Jan Dobrovský: „Štěstí bylo, že on měl velkou společenskou známost. Jako ministr zahraničí i jako kancléř Václava Havla. I když zároveň Nečasova vláda byla v jeho případě koulí na noze. Ale nemuseli jste vytvářet žádný ,produkt‘.
„Říkal stejně jenom to, co chtěl říct, a vypadal tak, jak vypadal. On přece není typ člověka, který by dokázal reagovat na radu ,tohle neříkej, protože si odradíš nějakou voličskou skupinu.‘“ K tomu dodává Martin Voňka: „To jsme párkrát zkusili, ale nepřál bych nikomu zažít tu reakci.“
Proč se Karel Schwarzenberg nebránil útokům a lživým informacím kampaně, která se ho snažila spojit dokonce s německým nacismem? Jakými způsoby se jeho štáb bránil před úniky informací a proč se několikrát stěhoval? Jak to bylo se Schwarzenbergovým volebním lístkem? Poslechněte si 47. podcast Paměti národa!
