Parlament jako domovní schůze

/ /
Podcast Dobrovský & Šídlo. Foto: Kateřina Rusňáková
Podcast Dobrovský & Šídlo. Foto: Kateřina Rusňáková

Ztráta času a sklad politických ojetin. Mnoho voličů si to myslí a mnozí „politici“ o parlamentu tak mluvili. A když dojde na obstrukce… Stojí nám to divadlo za to? Historií českých obstrukcí vás provedou pánové Dobrovský & Šídlo ve 22. díle Podcastu Paměti národa.

 

Čas obstrukcí se nedá předem určit, není to jako náhlá srdeční příhoda nebo sněhová kalamita na konci listopadu. Je to v každém případě období, kdy se opozice v parlamentu rozhodne, že přes nějaké téma – jak říká s oblibou pan inženýr Zeman – nejede vlak. Za posledních deset let se v Poslanecké sněmovně parlamentu už obstruovalo leccos – namátkou církevní restituce, lex Dukovany, podpora stavebního spoření a nejnověji pandemický zákon. Totéž nás nejspíš čeká s korespondenční volbou. 

Jsme rádi, že čtete naše články!

Pro politické nadšence je sledování parlamentních obstrukcí občas vítanou taškařicí v často šedivé realitě parlamentní práce. Bohužel se často odehrávají v nočních hodinách a na rozdíl od těch několika nespavců u nočního internetového přenosu nebo vysílání ČT 24 mají poslanci tu nevýhodu, že takové jednání prostě musejí přetrpět a vydržet. Jak by řekl TGM, „patří to ke kšeftu.“ Obstrukce navíc nemusejí být jenom nikým neřízený chaos nebo pouhé vydírání menšiny, mají svá pravidla a jsou koneckonců součástí parlamentní hry, která je do jisté míry tolerovatelná a může mít svůj smysl. 

Podcast Dobrovský & Šídlo. Foto: Salik Sláma
Podcast Dobrovský & Šídlo. Foto: Salik Sláma

Pokud bychom chtěli hledat metaforu, Jindřich a Jan ji v našem podcastu nalezli v jednoduchém a srozumitelném příkladu: parlament jako odraz společnosti se dá poměrně věrně přirovnat k domovní schůzi společenství vlastníků.

Nekonečné proslovy, čtení ze všeho možného počínaje rybářskými příručkami a Biblí konče, podávání absurdního počtu pozměňovacích návrhů, náhlé vyhlašování či ukončování přestávek – to všechno můžete použít proti svým politickým soupeřům. Jde pochopitelně o míru vkusu, ale tu si koneckonců určuje každá politická strana i její voliči sami. Jde vlastně o dvě klíčové otázky, jak je charakterizuje Jan Dobrovský: 

„Kdybychom trvali na tom, že právo většiny je absolutní, tak menšinu vůbec nepotřebujeme mít vůbec ve sněmovně. Stačilo by, kdyby s ní byly rozhovory v novinách. Ale neumím si představit, že by menšina mohla trvale blokovat právo většiny, protože pak bychom nemuseli mít volby.“ 

Mimochodem i některé verdikty ústavních soudců nedávají v tomto směru zcela jasnou odpověď. Tohle všechno se budeme snažit v tomto vydání podcastu otevřít. Bude to napínavé a jak je naším zvykem, i trochu zábavné…