Po listopadu 89 jsme zažili tři ekonomické krize. Poprvé v letech transformace, pak přišly Klausovy balíčky v roce 1997 a nakonec světová finanční krize 2008. Už máme leccos za sebou. Tak proč vždycky po utahování opasků začnou létat vzduchem koblihy?
Utáhnout si opasky nebo vyhrnout si rukávy? Tyto dvě koncepce (údajně jsou autory příslušných výroků Miloš Zeman a Václav Klaus) se v devadesátých letech mohly vhodně doplňovat. Jenomže tehdejší krize byla krizí transformace. Rychle proběhnout údolím inflace, pak zavírání podniků, razantní zchudnutí většiny společnosti a rychlá privatizace. Vydržet dva tři roky. A pak už ‚dobrý den, prosperito!‘
Politici tehdy z celkem pochopitelných důvodů voličům neřekli, že ke kapitalismu patří nejenom konjunktura, ale i recese nebo krize. Zákonitosti ekonomického cyklu navíc často způsobí, že jedna vládní garnitura se obětuje, a druhá pak slízne smetanu. Příklady? Václav Klaus a jeho ekonomické „balíčky“ z roku 1997 přinesly profit vládě Miloše Zemana. A poněkud sebevražedná ekonomická mise vlády Petra Nečase, navíc s otřesným „uměleckým“ dojmem neustálého škrtání, pak také umožnila zlaté časy Babišova rozdávání.
Mohlo by se zdát, že už je to dnes jedno, ale vždy jsme ovlivněni cestou, kterou jsme prošli. A je možné, že v krizi, ve které se nacházíme dnes a která bude nějakou dobu trvat, může ochota lidí uskromnit se brzy narazit na své limity. Mnozí z nás mají v sobě stále hluboce zakořeněnou solidaritu, ochotu pomáhat. Dokladem jsou například sbírky pro Ukrajinu. Ale budeme mít ještě znovu trpělivost a solidaritu se svým státem?
Ve 45. díle podcastu Paměti národa dojde na mnohé další otázky: Proč je česká politika už léta plná „pangejtismu“, kdy jedna vláda zavede (zruší) pravý opak toho, co minulá prosadila? Počínaje dávným fiaskem s druhým penzijním pílířem až k současnému úplnému zrušení EET? Mimochodem: která další vláda ho bude chtít třeba zase prosadit?
Proč odbory, které v devadesátých letech hrály roli důstojného vládního protihráče, dnes přivedou na Václavské náměstí mnohem méně lidí než proruská klika? A je pravdou, že voliči jdou vždycky za konjukturalistickými politiky?
