Neratov jen o vlásek unikl zániku. Život mu vrátil farář Josef Suchár

/ /
Prosklená střecha kostela Nanebevzetí Panny Marie návštěvníky ohromuje svou krásou. Foto: Post Bellum
Prosklená střecha kostela Nanebevzetí Panny Marie návštěvníky ohromuje svou krásou. Foto: Post Bellum

Po vysídlení původních německých obyvatel to vypadalo, že Neratov v Orlických horách zanikne jako stovky obcí a osad v pohraničí. Nestalo se tak. Po sametové revoluci ho zachránil farář Josef Suchár, kterému se podařil zázrak.

V Neratově našel před třiceti lety jen ruiny kostela Nanebevzetí Panny Marie, dva stálé obyvatele a několik chalupářů – jinak nic. Ale také jedinečnou atmosféru, která ho přiměla zůstat, navrátit život vysídlené obci a obnovit poničené poutní místo smíření v Neratově, jehož tradice sahá až do 17. století.

První písemná zmínka o Bärnwaldu (Neratovu) pochází z roku 1550. Založili ho ve 13. století němečtí skláři a dělníci, kteří se poté po staletí živili získáváním dřeva pro stavby, kovárny, cihelny a pivovary v podhůří Orlických hor.

Práce v lese byla hlavní obživou původních německých obyvatel Neratova. Foto: Paměť národa
Práce v lese byla hlavní obživou původních německých obyvatel Neratova. Foto: Paměť národa

V 17. století se Neratov stal známým poutním místem. Sošce Panny Marie a pramenu u kostela byla přičítána zázračná uzdravující moc. Popularita místa stoupala, takže v letech 1723–1733 byl na místě starého kostela vystavěn nový, velkorysý kostel Nanebevzetí Panny Marie. Základní kámen položil majitel rokytnického panství Jan Karel hrabě Nostitz-Rhieneck.

Poklidný vesnický život se začal vytrácet během první světové války, ta druhá jej zcela zničila. Destrukce obce nastala už 10. května 1945, kdy po zásahu pancéřové pěsti z rukou ruského vojáka vyhořel kostel. Brzy poté bylo jako akt poválečné msty odsunuto původní obyvatelstvo. Vše nasvědčovalo tomu, že Neratov bude jen další v řadě zaniklých pohraničních obcí. Do roku 1960 jich zaniklo kolem 130 a 3 000 osad.

Konec německé obce Bärnwald

V době svého největšího rozkvětu měl Neratov kolem 2 500 obyvatel. Naprostá většina byli Němci. Rodák z Neratova Klement Neugebauer, který se narodil v roce 1937, popsal pro Paměť národa život původních obyvatel:

Neugebauerovi v roce 1948. Klement vpravo. Foto: Paměť národa
Neugebauerovi v roce 1948. Klement vpravo. Foto: Paměť národa

„Bylo nás šest dětí. Táta spával v kuchyni, máma s námi v ložnici a my děti po dvou na jedné posteli. Mívali jsme sedmihektarové hospodářství, sedm krav, koně, ovečky, slepice a včely. Rodiče na tom pracovali a my děti samozřejmě musely pomáhat. Ve vsi bylo nejvíc sedláků, dva ševci, dva krejčí, kovář, truhlář, řezník, farář, učitel, policajt, obchod a škola.“ 

I když Klement prožil válku jako malé dítě v relativním bezpečí rodiny, zážitky z konce války ho zatížily na celý život. Jeho otec nebyl členem žádné politické strany ani příznivce expanzivní politiky Říše. Nejstarší bratr Alfréd musel jako 18letý ještě v dubnu 1945 narukovat do války a dostal se do ruského zajetí. S blížícím se koncem války sílil strach z Rusů.

„U nás doma byli asi čtyřikrát. Vždycky dostali najíst, nic vážného nám neprovedli. Jen jednou chtěli znásilnit matku, ale táta ji ochránil. Sebrali nám jednoho koně… Během jejich pobytu došlo v sousedství k řadě sebevražd.“

Když Rusové po dvou týdnech odešli, všichni si oddechli. Nevěděli, že je čeká něco horšího – „spravedlnost“ ozbrojených dobrovolníků českých Revolučních gard. Jednotky RG měly za úkol obnovit v neklidném pohraničí vládní moc, ale řada příslušníků svého postavení těžce zneužila.

Klement Neugebauer u rodinného domu v Neratově v roce 2017. Foto: Iva Marková
Klement Neugebauer u rodinného domu v Neratově v roce 2017. Foto: Iva Marková

Svévolný výbuch zla a vraždění se v Neratově odehrál pravděpodobně 26. května 1945. Lidé se museli shromáždit v místním hostinci, kde muži s rudými páskami na rukávech ustanovili provizorní tribunál. Před stolem „soudců“ byla v sále pryčna, podél níž stáli gardisté s obušky. Lidé ze vsi byli postupně předvoláváni, vyslýcháni a na místě trestáni, kdo se nedostavil, byl přivlečen. Nastalo „velké mlácení“, popisoval Neugebauer:

„Někteří si asi trest zasloužili. Ale pohled na týrané otce od rodin, kteří se chtěli spolu se svými bližními jen dočkat konce války, byl otřesný. I otec musel ulehnout na pryčnu.“ 

Neratov na předválečné pohlednici. Foto: Baernwald.de
Neratov na předválečné pohlednici. Foto: Baernwald.de

Po odjezdu „gardistů“ se měli Neugebauerovi spolu s ostatními dostavit do sběrného střediska. Klementův otec ale přesvědčil svého známého – komisaře, aby se za něj zaručil, a tak rodina do odsunu nemusela. I tak v sobě Klement nosí otázku: „Proč nás vyhnali? Vždyť jsme nic zlého neudělali…“

Neratov žije novým životem

Klement Neugebauer odešel do severních Čech. Neratov se vylidnil. Na kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově byl v roce 1973 vydán demoliční výměr. Demolice se neuskutečnila jen proto, že na ni nebyly peníze. Své záchrany se kostel dočkal až po pádu komunismu díky příchodu faráře Josefa Suchára, který začal s několika rodinami budovat společenství a zahájil opravy. Právě on měl nápad na prosklenou střechu kostela, která dnes láká do Neratova tisíce turistů.

Pohled na dnešní Neratov. Foto: Iva Marková
Pohled na dnešní Neratov. Foto: Iva Marková

Založil Sdružení Neratov, o.s., které v chráněných dílnách pracuje s postiženými. Lidé, kteří by jinak seděli doma, vytvářejí v dílnách dárkové předměty, pracují na statku, v zahradnictví, v prádelně, v kuchyni, starají se o okolí, sečou trávu. Malý pivovar navázal na dávnou tradici vaření piva. Pro nadměrný zájem o svatební obřady se buduje společenský dům. V obci je hospoda, obchod, penzion. Veškerá činnost je vyvíjena s cílem být do budoucna soběstačnou jednotkou.

Až tam někdy pojedete a uvidíte v kostele při bohoslužbě ministrovat postižené kluky s plyšovým medvídkem v ruce, pochopíte, že v Neratově se podařilo cosi vzácného – spojit minulost s budoucností. V místech dávné eskalace zla je vysazen Sad smíření a domov zde našli postižení lidé.  V místě poválečné pomsty hledají tisíce turistů zklidnění.

„Lidská velikost je v tom, kolika lidem pomůžete žít, ne kolik jich ovládnete a zlikvidujete,“ to jsou slova místního faráře Josefa Suchára.

Farář Josef Suchár před kostelem v Neratově, který zachránil. Foto: Paměť národa
Farář Josef Suchár před kostelem v Neratově, který zachránil. Foto: Paměť národa
Seriál Místa Paměti národa připravují redaktoři poboček Paměti národa v krajích s využitím znalostí míst spojených s historií 20. století a vzpomínek ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Chcete naše články dostávat přímo do svého mobilního telefonu? Pak můžete přispět do sbírky na aplikaci Paměť národa. Více na podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme za případnou podporu!