Mučení za zvuku zvonkohry z Lorety v Domečku na Hradčanech

/ /
Domeček uvnitř areálu bývalé vojenské věznice v Kapucínské ulici na Hradčanech. Zdroj: Paměť národa
Domeček uvnitř areálu bývalé vojenské věznice v Kapucínské ulici na Hradčanech. Zdroj: Paměť národa

Bývalá vojenská věznice v Kapucínské ulici na Hradčanech se stala po komunistickém puči obávanou mučírnou, ve které vyšetřovatelé trýzněním nutili k falešným přiznáním zejména příslušníky armády.

Dnes sídlí v budově věznice Ochranná služba Policie ČR a utrpení obětí komunistického násilí připomínají pamětní deska na zdi bývalé věznice v Kapucínské ulici a plaketa umístěná uvnitř budovy s textem: Na dvoře tohoto objektu stojí pověstný „Domeček“, součást vojenského vězení, místo krutých výslechů a mučení, ale i bezmezného hrdinství statečných čs. vojáků, obětí komunistické zvůle na přelomu 40. a 50. let.

Vojenskou věznici z doby Rakouska-Uherska za války využívalo gestapo a na začátku roku 1949 ji v nejstrašnější mučírnu komunistického Československa proměnilo 5. oddělení hlavního štábu Ministerstva národní obrany. Na příkaz náměstka ministra národní obrany Bedřicha Reicina zde probíhaly kruté výslechy po vzoru Sovětského svazu.

Budova bývalé vojenské věznice z Kapucínské ulice. Zdroj: Paměť národa
Budova bývalé vojenské věznice z Kapucínské ulice. Zdroj: Paměť národa

Reicin i jeho zástupce Karel Vaš se ve zpravodajské činnosti vyškolili za války v Sovětském svazu. V lednu 1945 stáli u vzniku Obranného zpravodajství (OBZ) při 1. československém armádním sboru v SSSR, které se o rok později proměnilo v 5. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany.

Fanatický komunista Bedřich Reicin se stal za války agentem NKVD a informoval o chování internovaných československých vojáků. Zdroj: Wikimedia Commons
Fanatický komunista Bedřich Reicin se stal za války agentem NKVD a informoval o chování internovaných československých vojáků. Zdroj: Wikimedia Commons

Po únorovém puči se Bedřich Reicin stal náměstkem ministra národní obrany Ludvíka Svobody a jako nejradikálnější ze všech představitelů KSČ se s chutí pustil do čistek v armádě. Ty probíhaly už od května 1945 skrytě, po 25. únoru 1948 mohl Reicin využít absolutní moci KSČ v zemi. Generály a důstojníky, kteří jakýmkoli způsobem vyjádřili svůj nesouhlas s komunistickým režimem, nechal z armády propustit a později osobně nařídil jejich zatýkání.

Následovalo různě dlouhé věznění bez soudu a poté odsouzení — v případě generála Heliodora Píky k trestu smrti. Generál Karel Janoušek se stal obětí provokace, kterou v té době obranné zpravodajství s oblibou používalo — jeho agenti připravovali fingované odchody do zahraničí a důstojníky, kteří projevili zájem o odchod do zahraničí, zatýkali. 

Generál Karel Janoušek, který stál za války stál u vzniku československých leteckých jednotek v Royal Air Force a po válce získal jako jediný Čechoslovák hodnost leteckého maršála RAF, byl po vyprovokovaném pokusu o emigraci odsouzen nejprve k 18 letům těžkého žaláře, degradaci na vojína, ztrátě akademického titulu a vyznamenání. Po několika odvoláních byl nakonec trest žaláře zvýšen na 19 let. V roce 1950 pak byl odsouzen znovu za údajnou přípravu pokusu o útěk, tentokráte na doživotí. 

Ve vazbě následovalo „vyšetřování“, které ve skutečnosti znamenalo mučení a týrání za účelem souhlasu s připravenou výpovědí o smyšlené trestné činnosti. Vojenský historik František Hanzlík uvádí ve své studii Diskriminace a perzekuce vojáků v Československu v letech 1945–1955 závěry zprávy o působení OBZ v letech 1949–1951:

V článku jsou využity informace z publikace Zdeňka F. Šedivého Domeček. Mučírna na Hradčanech, studie Františka Hanzlíka Diskriminace a perzekuce vojáků v Československu v letech 1945-1955 a příspěvku Markéty Bártové ve sborníku Národního muzea „Františku, ukaž mu, jaká je u tebe vojna, ať si dobytek nemyslí, že je na rekreaci.“ František Pergl, správce vojenské vazební věznice 5. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany v letech 1949–1951.

„Použití provokací, tělesné tresty, týrání osob se stalo při vyšetřování běžnou věcí. Zvlášť tvrdé výslechy byly prováděny především v těch případech, ve kterých vedení [OBZ] mělo zájem na odstranění vyšetřovanců bez ohledu na zjištění materiální pravdy. Od roku 1949 se fyzické násilí vůči vyšetřovancům používá ve stále větší míře, není téměř jediného vyšetřovance, který by nebyl týrán.“

Zatčené vojáky, často významné účastníky druhého odboje, týral správce věznice štábní kapitán František Pergl, kterého si vybral právě pro jeho sadistické sklony šéf 5. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany generál Josef Musil.

Do jeho „vyšetřovacího“ repertoáru patřilo bití obuškem, fackování, dávání do želez, pochodování v noci a polévání studenou vodou, cvičení až do omdlení, neustálé buzení vyšetřovanců, kopání a bití přes chodidla (tzv. baštonáda), zvedání za uši a bití mokrým ručníkem. Zatčení vojáci byli umísťováni do nedostatečně vytopených cel bez oken, mnohým z nich se během chladných nocí tvořily omrzliny. Trpěli hladem, několikadenní půst nebyl výjimkou. Hygienické podmínky byly otřesné, vězni se nesměli dlouhé měsíce vazby vykoupat a neměli k dispozici téměř žádné hygienické potřeby.

Obávaný správce Domečku František Pergl přezdívaný Suchá lípa nebo Penicilin. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek
Obávaný správce Domečku František Pergl přezdívaný Suchá lípa nebo Penicilin. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Ačkoli při výsleších utrpěli četná zranění (vyražené zuby, poškozené ušní bubínky, zlomená žebra a další vážná poranění), nedostalo se jim lékařské péče. Jedinou péči, kterou Pergl vězňům dopřál, bylo podávání tenoftalinu, po jehož požití se dostavovaly prudké průjmy a celková tělesná slabost. O lékařské ošetření se postaral teprve tehdy, když hrozilo, že by vyšetřovanec bez lékařské pomoci zemřel. 

Nestačilo, že zatčení byli během výslechů a pobytu ve vazbě denně biti, museli ještě celé noci cvičit a pochodovat. K oblíbeným metodám, jak vězně „zlomit“, patřil zákaz spánku. Navzdory tomu všemu vydrželi zatčení vojáci v Domečku psychickému a fyzického týrání vzdorovat dlouhé měsíce, než podepsali obvinění vykonstruované vyšetřovateli. Až poté bylo podáno trestní oznámení a proběhl soud, který se konal v areálu věznice v Kapucínské ulici.

O krutém režimu v Domečku vyprávěli pro Paměť národa generál Tomáš Sedláček, hokejový reprezentant Augustin Bubník, armádní důstojníci Miroslav Kácha a Radovan Procházka a také protinacistický a protikomunistický odbojář Vladimír Lorenz.

Trýznění v Domečku ukončil nový ministr národní obrany Alexej Čepička, který v dubnu 1950 vystřídal ve funkci generála Ludvíka Svobodu. Nešlo mu přitom o nápravu poměrů, ale o upevnění své moci v armádě, ve které si vybudoval téměř neotřesitelnou pozici náměstek ministra Bedřich Reicin. Nový ministr využil stížnosti na prostředky, kterými si vyšetřovatelé pod Reicinovým vedením vynucovali přiznání, a 8. února 1951 ho nechal zatknout. 

POMOZTE NÁM UCHOVAT PAMĚŤ NÁRODA PRO BUDOUCÍ GENERACE! Vzpomínky pamětníků ve videu pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Pokud považujete uchování vzpomínek za důležité, vstupte do Klubu přátel Paměti národa nebo podpořte Paměť národa jinak na podporte.pametnaroda.cz. Děkujeme!

Po Reicinovi následovalo zatýkání jeho nejbližších spolupracovníků, včetně šéfa 5. oddělení Josefa Musila, jeho podřízených i správce věznice Františka Pergla. Ten byl zadržen ve svém bytě dne 18. března 1951, po necelých dvou a půl letech správcovství v Domečku. Ve vazbě se pokusil o sebevraždu, odsouzen byl v září 1953 k trestu odnětí svobody na jedenáct let, ztrátě čestných práv občanských po propuštění z vězení na dobu sedmi let, propadnutí poloviny majetku a povinnosti uhradit náklady soudního řízení ve výši 11 000 Kčs. Zemřel v roce 1962.

Bedřich Reicin (vlastním jménem Friedrich Reinzinger) nakonec nebyl obviněn z porušování zákonů při výkonu svých funkcí, ale jako jeden ze spolupachatelů tzv. protistátního spikleneckého centra Rudolfa Slánského. Odsouzen byl k trestu smrti a 3. prosince 1952 brzy ráno byl v pankrácké věznici popraven.

Nezisková organizace Post Bellum otevírá čtyřleté Gymnázium Paměti národa! Zájemce zveme na https://gymnazium.pametnaroda.cz, kde najdou více informací o přijímacím řízení pro školní rok 2021/2022.
Fotografie (4)