Výčet Slováků, kteří více či méně vládli Čechům, není zrovna krátký – Milan Hodža, Viliam Široký, Jozef Lenárt, Alexander Dubček, Gustáv Husák, Andrej Babiš. A pokud bychom trochu rozvolnili pravidla výběru, našli bychom jich ještě o něco více.
V komunistické éře rozhodovala o hlavě státu strana. Za první republiky byl jasnou volbou Masaryk, po sametové revoluci zas Havel. Československo do roku 1992 zažilo jen málo dramatických prezidentských soubojů. Ten nejnapínavější přišel v roce 1935.
Při zkoušení žák uspěl, odnesl si trojku. Neodevzdal totiž domácí úkol… Diplomaté a politici odvedli během skončeného předsednictví EU dobrou práci. Vláda ale zapomněla na úkoly, které bylo třeba vypracovat doma mezi euroskeptickým a nevědomým českým obyvatelstvem.
Andrej Babiš, slovenský politik balkánského typu, který má šanci stát se po třiceti letech české samostatnosti prezidentem, ztělesněňuje nenaplněné naděje České republiky. Státu, který vznikl oddělením od Slovenska, a které nás ale v podobě Babiše stejně dožene.
Jaké jsou postoje současné ruské společnosti? Jaká je situace tamních lidskoprávních aktivistů? Mluví o tom účastníci série besed, které v České republice pořádá sdružení Gulag.cz a česká pobočka sdružení Memorial.
Málokdo si v Česku uvědomuje, že to pozitivní a příkladné, co se v současnosti ve vztazích mezi Poláky a Ukrajinci odehrává, lze označit za malý zázrak. Zvláště s ohledem na to, v jakém stavu byly polsko-ukrajinské vztahy těsně před začátkem ruské agrese.
Otázka válečných reparací se ve vztazích mezi Polskem a Německem vynořuje celých minulých třicet let. V současnosti se o nich mluví nejhlasitěji od roku 1990. A zrovna ve chvíli, kdy Berlín a Varšava potřebují spolupracovat při pomoci Ukrajině proti ruské agresi.
6. až 9. října se v západoukrajinském Lvově konal navzdory válečnému stavu pravidelný festival Lvovské knižní fórum. Mladý spisovatel Oleksandr Myched na něm přednesl mimořádně silnou a sugestivní obžalobu ruské války na Ukrajině.
Zabránit tomu může pouze síla kolektivní paměti. Na setkání Mezinárodního osvětimského výboru letos v září řečníci upozorňovali na paralely mezi šoa a současnou genocidou na Ukrajině. Úloha potomků přímých svědků nacistické genocidy roste.
Je to naše nejdéle udržovaná duchovní a národní tradice. Je to tedy i nejvíce využívaný a zneužívaný světec.