Ruská „bílá“ emigrace v Československu

/ Fotoalbum / Markéta Bernatt-Reszczyńská
Ruská „bílá“ emigrace v Československu

Mladá Československá republika jako jediný stát v Evropě nabídl v roce 1921 Rusům prchajícím před bolševickým terorem státem řízenou pomoc.

Mnoho emigrantů prchajících z Ruska před bolševickým terorem se po roce 1921 usadilo v Dejvicích a v Bubenči v Praze 6. Byli to Rusové, kteří bojovali za cara na straně „bílých“ bělogvardějců, a tak se pro ně vžilo pojmenování „bílá emigrace“. Nově vzniklá Československá republika jim jako jediná v Evropě nabídla státem řízenou pomoc. Díky ní zde mohli studovat na vysokých školách, a pokud plnili své studijní povinnosti, dostávali stipendia na úhradu ubytování, stravy a dalších potřeb.

V té době vznikala v Dejvicích a Bubenči nová, moderní čtvrť a ruští exulanti této příležitosti využili. V Bučkově ulici (dnes Rooseveltově) postavili družstevní dvojdům, tzv. Profesorský dům, do nějž se nastěhovali ruští intelektuálové a profesoři přednášející na pražských univerzitách. V jeho suterénu byla velká společenská místnost, tzv. sborovna, která od roku 1945 slouží jako modlitebna sv. Mikuláše. Ruští imigranti postavili další tři domy na třídě Krále Alexandra (dnes Jugoslávských partyzánů) a dvojdům v Koulově ulici. V Dejvicích a Bubenči měli své obchody, školku, fotoateliér i tenisový klub.

Jejich životy v květnu 1945 tragicky poznamenal příchod Rudé armády, s níž přišli i agenti sovětské kontrarozvědky SMĚRŠ (Smrt špionům), aby se pomstili právě „bílým“ emigrantům, které Sovětský svaz považoval za své nepřátele. Využili poválečného chaosu a rychle je na osvobozených územích pozatýkali. Z Prahy a dalších měst jich v květnu 1945 odvlekli do gulagů (sovětských pracovních táborů) přes tisíc.

Fotografie (15)
  • Vladimír Pivovarov s manželkou před svým obchodem v přízemí ruského dvojdomu "Patriotika" v Koulově ulici 6/8. V tomto domě žili matka, sestra a bratr spisovatele Vladimira Nabokova.
    Vladimír Pivovarov s manželkou před svým obchodem v přízemí ruského dvojdomu "Patriotika" v Koulově ulici 6/8. V tomto domě žili matka, sestra a bratr spisovatele Vladimira Nabokova.
  • Budova Státního výzkumného ústavu zemědělského (dnes Ústav organické chemie a biochemie AV ČR) byla postavena na Flemmingově náměstí 542/2 v Dejvicích v letech 1923–1929. V ústavu pracovala řada ruských botaniků včetně otce pamětnice Anastasie Kopřivové Vasilije Vukolova.
    Budova Státního výzkumného ústavu zemědělského (dnes Ústav organické chemie a biochemie AV ČR) byla postavena na Flemmingově náměstí 542/2 v Dejvicích v letech 1923–1929. V ústavu pracovala řada ruských botaniků včetně otce pamětnice Anastasie Kopřivové Vasilije Vukolova.
  • Vasilij Vukolov, otec pamětnice Anastasie Kopřivové (vlevo), byl významným botanikem ve Státním výzkumném ústavu zemědělském (dnes Ústav organické chemie a biochemie AV ČR) na Flemmingově náměstí v Dejvicích. Do Prahy přišel v roce 1921 v rámci pomocné akce pro mladé muže, kteří bojovali na straně bělogvardějců proti bolševikům. V Praze vystudoval zemědělské inženýrství na ČVUT.
    Vasilij Vukolov, otec pamětnice Anastasie Kopřivové (vlevo), byl významným botanikem ve Státním výzkumném ústavu zemědělském (dnes Ústav organické chemie a biochemie AV ČR) na Flemmingově náměstí v Dejvicích. Do Prahy přišel v roce 1921 v rámci pomocné akce pro mladé muže, kteří bojovali na straně bělogvardějců proti bolševikům. V Praze vystudoval zemědělské inženýrství na ČVUT.
  • Profesorský dům v Rooseveltově ulici čp. 597 nechalo postavit Česko-ruské profesorské stavební a bytové družstvo podle návrhu ruského architekta Vladimíra Alexandroviče Brandta, který přenášel na ČVUT. V domě dokončeném v roce 1925 žila ruská inteligence, při návštěvě Prahy v něm pobýval i nositel Nobelovy ceny, spisovatel Ivan Bunin.
    Profesorský dům v Rooseveltově ulici čp. 597 nechalo postavit Česko-ruské profesorské stavební a bytové družstvo podle návrhu ruského architekta Vladimíra Alexandroviče Brandta, který přenášel na ČVUT. V domě dokončeném v roce 1925 žila ruská inteligence, při návštěvě Prahy v něm pobýval i nositel Nobelovy ceny, spisovatel Ivan Bunin.
  • Poslední fotografie ruské pedagožky Vladimírovny Žekuliny (první vpravo) na dvoře Profesorského domu před jejím odjezdem do Belgie v roce 1949. Většina Rusů byla ze svých domů v Dejvicích a Bubenči na začátku 50. let vystěhována.
    Poslední fotografie ruské pedagožky Vladimírovny Žekuliny (první vpravo) na dvoře Profesorského domu před jejím odjezdem do Belgie v roce 1949. Většina Rusů byla ze svých domů v Dejvicích a Bubenči na začátku 50. let vystěhována.
  • Budova Ruského tenisového klubu (RTK) v Dejvicích.
    Budova Ruského tenisového klubu (RTK) v Dejvicích.
  • Členové Ruského tenisového klubu.
    Členové Ruského tenisového klubu.
  • Vizitka správce oddělení učebných pomůcek komitétu pro umožnění studia ruských studentů v Č.S.R.
    Vizitka správce oddělení učebných pomůcek komitétu pro umožnění studia ruských studentů v Č.S.R.
  • Vizitka jednoho z obyvatel Profesorského domu národohospodáře a statistika Petra Ostrouchova.
    Vizitka jednoho z obyvatel Profesorského domu národohospodáře a statistika Petra Ostrouchova.
  • Stopy ruské emigrace v Praze 6 vedou i na Ořechovku do vily v Dělostřelecké ulici 11, kterou po osvobození okamžitě obsadila sovětská kontrarozvědka SMĚRŠ (Smrt špiónům), která využila poválečného chaosu a rychle zatýkala na osvobozených územích “bílé” emigranty, kteří byli považováni za nepřátele Sovětského svazu.
    Stopy ruské emigrace v Praze 6 vedou i na Ořechovku do vily v Dělostřelecké ulici 11, kterou po osvobození okamžitě obsadila sovětská kontrarozvědka SMĚRŠ (Smrt špiónům), která využila poválečného chaosu a rychle zatýkala na osvobozených územích “bílé” emigranty, kteří byli považováni za nepřátele Sovětského svazu.
  • Ruští imigranti postavili další tři domy na třídě Krále Alexandra (dnes Jugoslávských partyzánů).
    Ruští imigranti postavili další tři domy na třídě Krále Alexandra (dnes Jugoslávských partyzánů).
  • Anastasie Kopřivová se narodila v roce 1936 v rodině ruských emigrantů. Její otec Vasilij Vukolov byl významným botanikem ve Státním výzkumném ústavu zemědělském. Vystudovala pedagogiku, češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK a pracovala v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského. V roce 1992 se zapojila do práce výboru Oni byli první, který pátral po osudech odvlečených ruských emigrantů. Na toto téma napsala řadu odborných prací a článků a shromáždila rozsáhlou sbírku dokumentů o životě ruských emigrantů v ČR.
    Anastasie Kopřivová se narodila v roce 1936 v rodině ruských emigrantů. Její otec Vasilij Vukolov byl významným botanikem ve Státním výzkumném ústavu zemědělském. Vystudovala pedagogiku, češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK a pracovala v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského. V roce 1992 se zapojila do práce výboru Oni byli první, který pátral po osudech odvlečených ruských emigrantů. Na toto téma napsala řadu odborných prací a článků a shromáždila rozsáhlou sbírku dokumentů o životě ruských emigrantů v ČR.
  • Sergej Vladimirovič Marakujev, dědeček Anastasie Kopřivové, odjel v době bolševické revoluce odjel do Prahy jako obchodní zástupce a poté se už nemohl vrátit do Ruska. Patřil mezi stovky ruských emigrantů, které v květnu 1945 zatkla sovětská kontrarozvědka. Rodina až po roce 1989 zjistila, že zemřel krátce po svém zatčení.
    Sergej Vladimirovič Marakujev, dědeček Anastasie Kopřivové, odjel v době bolševické revoluce odjel do Prahy jako obchodní zástupce a poté se už nemohl vrátit do Ruska. Patřil mezi stovky ruských emigrantů, které v květnu 1945 zatkla sovětská kontrarozvědka. Rodina až po roce 1989 zjistila, že zemřel krátce po svém zatčení.
  • Hana Blagodárná se v roce 1957 provdala za Dimitrije Blagodárného, syna ruského emigranta Konstantina Blagodárného, který našel v Československu útočiště po vítězství bolševiků. Poválečnému zatýkání unikl, protože byl právě služebně na Slovensku. Hana a Dimitrij vyrůstali v Dejvicích kousek od sebe a poznali se v roce 1951 na plese lesnické fakulty, která v té době sídlila na Vítězném náměstí.
    Hana Blagodárná se v roce 1957 provdala za Dimitrije Blagodárného, syna ruského emigranta Konstantina Blagodárného, který našel v Československu útočiště po vítězství bolševiků. Poválečnému zatýkání unikl, protože byl právě služebně na Slovensku. Hana a Dimitrij vyrůstali v Dejvicích kousek od sebe a poznali se v roce 1951 na plese lesnické fakulty, která v té době sídlila na Vítězném náměstí.