Vlasta Lišková

„Maminčina maminka, naše babička, se kterou jsme bydleli v jedné domácnosti, pro nás byla takovou klíčovou osobností ve smyslu: ‚No to jsou ti komunisti, co jiného od nich můžete čekat?‘ Byla proslulá tím, že i za pražského jara, když se všichni radovali, že se všechno uvolnilo, tak říkala: ‚Oni ti Rusáci přijdou, nebojte se.‘ Babička měla takový podobný příběh i v 50. letech, tedy ještě před nimi, když se znárodňoval venkov, byla kolektivizace. Stála ve frontě na mléko s ženami, které se radovaly, že teď komunisté zabaví všechno těm bohatým a dostanou to ony. A babička jim říkala: ‚Jen se nebojte, však oni vám to také seberou.‘ Ženy říkaly: ‚Proč by nám to měli sebrat?‘ Babička odpověděla: ‚No protože to jsou komunisti.‘“

„Policie nejenom že nás tam zadržela, ale rozhodla se, že nám dá za vyučenou. Dnes si myslím, že ti kluci [policisté] byli tvrdí, protože byli opravdu vyděšení, a že když jsme je jako demonstranti vyděsili tím obrovským množstvím, tak nám to vraceli zpátky. Akorát my jsme je vyděsili jen množstvím, ale oni proti nám použili své prostředky, co měli. Přibyli tam parašutisté [Odbor zvláštního určení – červené barety] – barety se psy. A bylo to ošklivé… A měla jsem hrozný strach. Vlastně v první fázi se mi nic nestalo, protože policisté mlátili hlavně do těch, kteří jim říkali: ‚Co to děláte, to přeci nesmíte!‘ Byla jsem tam sama, nebyla jsem v žádné skupince. Spíš jsem se jen dívala a většinou dostali nabito ti, co jich bylo několik a snažili se s nimi mluvit. Jen jsem stála a měla jsem v hlavě úplně prázdno a docela jsem se bála, ale nevěděla jsem, že je to strach, protože to bylo v hlavě takové vygumované. A pak se tam stala taková zvláštní věc v tom růžku, ve kterém jsem stála. Přes parašutisty za nimi začala křičet paní v pletené čepici s kytkou: ‚Co to děláte, co to děláte? To přece nesmíte!‘ Protáhla se mezi těmi parašutisty a udělala tam mezeru, kterou nás pár prolezlo a uteklo do ulice za nimi. Dodnes nevím, jestli to byla úplně neškodná paní, která měla takový svůj moment slávy, že ji to tak šokovalo. Nebo jestli to byla nějaká soudružka, která byla v šoku, že tohle ti policajti dělají dětem… netuším. Je to jedna z věcí, které, jestli máme pravdu, že existuje pán Bůh, tak bych někdy ráda věděla, kdo to byl.“