Dětství vězně na pozadí nacismu, socialismu a Běloruské republiky
Stáhnout obrázek
Rehina Laurovič (v ruském přepisu Regina Lavrovič), rozená Malakovič, se narodila 20. února 1933 ve městě Ljubaň v Minské oblasti, v tehdejší Běloruské sovětské socialistické republice (v dokumentech má jako místo narození chybně uvedenou vesnici Asaviec). Její prarodiče z matčiny strany, dědeček Jazep Martynovič a babička Jeudakija Špakouskaja, pocházeli ze zchudlé šlechty. Matka Hanna Iosifauna Malakovič, rozená Špakouskaja, absolvovala příslušné kurzy a pracovala jako pokladní v jídelně v Ljubani. Otec Aljaksandr Jemialjanavič Malakovič byl učitelem ve škole v Ljubani, později ředitelem školy ve vesnici Asaviec. Zahynul na frontě. Od roku 1941 žila Rehinina rodina na Němci okupovaném území. Poté, co byla vesnice rozbombardována, strávili rok v lesích. V roce 1944 se vzdali Němcům a Rehina byla poté držena v nacistických pracovních táborech v Bělorusku, Německu a Francii. Po válce dokončila školu a vystudovala Minskou polytechnickou univerzitu, pracovala v Minském elektrotechnickém závodě. Vdala se za továrního dělníka Lauroviče, v manželství se narodily dvě dcery. Na konci roku 1990 odešla do důchodu a začala se zabývat osvětovou činností. Založila veřejnou organizaci Úděl, která sdružuje bývalé vězně. S německými partnery realizovala tři projekty věnované obnově historické paměti, shromažďovala humanitární pomoc a rozdělovala ji bývalým vězňům.
