Vladislav Kožuch

* 1919  

  • U toho prvního přelíčení jsem popřel všechno, co mi ukládali za vinu. Všechno jsem popřel: „To není pravda!“ Nakonec mi položil otázku: „Jak to že to není pravda?“ Tady máme výslechy a vy jste je podepsal na gestapu. Já nevím, jestli ještě někdo mimo mne odpověděl tak, jak jsem odpověděl já. Já jsem řekl: „Gestapo u výslechu mě mlátilo! Mě bilo! A abych přežil výslech, tak jsem řekl, to co chtěli. To není pravda!“ Tak okamžitě přerušili jednání, to bylo u soudu. To byla celá řada těch v těch talárech… A přerušili a za týden znovu, zavolali svědky. Zavolali gestapáky z Ostravy, kteří mě vyslýchali, byli dva

  • Jednou on se pokusil ten mladičký tež utéct, přivedli zpět a chudák plakal a plakal, jak ho vedli k té šibenici, jenom volal: „Oj, mamuško, mamuško [pamětníkovi se zlomil hlas pláčem], oj, mamuško...“ To bylo nejhroznější, to bylo nejhroznější, jak jsme stáli všichni ve… celý tábor. To bylo to bylo kolik? 8, 10 tisíc vězňů. Na tom apelplatzu, kolem nás ty tři odsouzené vedli spoutané. Ti dva takoví vysocí a ten takový mlaďounký klučina to byl. Plakal a volal maminku… [pamětníkovi se zlomil hlas pláčem] Vystoupili na to pódium, kde ty šibenice byly a každý ku svojim šibenici a první popravovali toho chlapce mladého, teho popravili první, zřejmě se slitovali, mrchy, nad ním, že aby se nemusel dívat na popravu, tak ho popravovali prvního.

  • Když toho druhého popravovali, on byl zas chlapisko a to se mu urvalo, ten provaz se mu urval nebo to zkrátka ta šibenice, ale provaz se mu urval, protože šibenice zůstala stát, tak tam dávali nový nový provaz a pop… tak jsme se dívali. Toho chudáka dvakrát, a on dvakrát prožíval tu svoji. Ještě jak ho, mu pot mu podtrhli ten stolek, na kterým stál, tak to se napnulo a navrchu se to urvalo. Tak museli to znovu pytlovať a znovu ho věšet. A na to se celý ten tábor musel dívat.

  • Celé nahrávky
  • 1

    Místek, 14.05.2015

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Okamžikem, kdy se otevřela brána a vyhrnuly se davy spoluvězňů z tábora vstříc osvoboditelům, už jsme byli svobodní

Z videozáznamu vzpomínek
Z videozáznamu vzpomínek
zdroj: Tomáš Foldyna

Vladislav Kožuch se narodil 11. října 1919 v Chlebovicích. Jeho rodiče byli chudí, měli devět dětí. Když začala v roce 1938 a 1939 německá okupace, cítil potřebu okupantům v každém směru škodit a zapojil se do ilegální činnosti. 31. července 1942 byl Vladislav Kožuch zatčen. Při výsleších na gestapu jej bili a jako důvod uváděli skutečnost, že je komunista. Pobyl v Ostravě v krajské věznici do podzimu 1942, pak byl odvezen do Brna a potom do koncentračního tábora Dachau Allach, to byl pobočný tábor asi pět kilometrů od Dachau. Vězni tady žili v krutých podmínkách, nedostávali jídlo, byli trýzněni, biti, hromadně byli popravováni. Koncem dubna 1945 byl tábor osvobozen americkou armádou. Vězni museli ještě zůstat v táboře, protože byli na německém území a ti, kteří je věznili, byli po chalupách okolo tábora. Američané vězňům sháněli lepší jídlo, snažili se je odvšivit a zbavit štěnic. Když už bylo možné opustit Dachau, zavezli Čechy 8. května 1945 vojenskými auty do Prahy. Vladislav Kožuch byl šťastný, jel prvním vlakem domů, a když dorazil do Chlebovic, zrovna vycházelo slunce. Před válkou pracoval v pilníkárně, nyní byl zesláblý a musel si hledat jinou práci. Pracoval jako listonoš, později byl zaměstnán stranicky. Po válce totiž hned v roce 1945 vstoupil do komunistické strany a je členem dodnes.