Elly Jouzová, roz. Baranová

* 1933  

  • „Můj otec studoval tehdy v Brně techniku. Měl být elektroinženýrem. A na studiích ho podporoval bratr jeho maminky Wallner, který měl prý nějakou továrničku ve Víru. Když se dověděl, že otec pracuje jako levicový politik, tak mu řekl, že by měl nejdříve dostudovat, a že pokud nenechá té politiky, že ho přestane podporovat. Otec se jaksi zatvrdil a ze školy odešel. A stal se revolucionářem, který pracoval v té straně. Někdy za to něco dostal, takže jsme nějak potom mohli žít, ale myslím si, že toho nebylo moc, protože když moji rodiče dostali byt, tak se teprve zařizovali a za deset let ještě neměli ten byt nějak zařízený. Otec byl nejdříve v Ostravě a potom v Praze. Bydlel na sekretariátu v Karlíně, měl prý jenom smoking a spal tam na nějakym gauči.“

  • „Naši zůstali, neemigrovali, protože otec měl stranické úkoly. Takže za druhé republiky se stal majitelem reklamní firmy RIK – Reklama a inzerce –, měl dokonce navštívenky a nosil nám domů reklamní malinké pasty na zuby nebo malinké marmeládky. To byla firma, která jaksi zastírala opatřování peněz pro ilegální práci. Když přišel Hitler, pamatuju se na to hrozný počasí a pamatuju se, jak rodiče byli nešťastní. Matka byla nešťastná, otec byl tehdy někde pryč, a když k nám někdo přišel, tak mluvili vážně. Tak vážně, že jsem si toho všimla, a oni viděli, že jsem nějaká vážná a ptali se, o čem přemýšlím. A já jsem říkala: O všem. A jim to připadalo velice legrační. Ale já jsem prostě cítila tu náladu, která byla na začátku války hrozná. Matka mi vyprávěla, že když Ribbentrop a Molotov podepsali pakt o neútočení, že měli strašně těžkou pozici, jak to vysvětlovat lidem, protože ti dva, kteří měli být nepřáteli, Stalin a Hitler, že prostě je ta víra, že ta strana a ten Stalin to dělá dobře, oni v tom viděli nějakou taktiku, která nepatřila tomu Stalinovi, ale spíš tomu Hitlerovi.“

  • „Otec zemřel v roce 41. My jsme se to tedy dověděly, přišel úmrtní list a sestra mě vzala do pokoje, postavila na pohovku, aby na mě došáhla, a řekla mi, že tatínek umřel. Ale já jsem tomu dost nerozuměla. Věděla jsem, že to je vážný, ale nepochopila jsem prostě asi, co to znamená, protože do té doby nikdo ze známých nebo příbuzných nezemřel. Ale vím, že sestra plakala a potom mě naučila zpívat Kde domov můj.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v bytě pamětnice v Praze na Žižkově, 27.12.2017

    (audio)
    délka: 02:09:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V těžkých časech se naučíte mít rád dobré lidi

Elly Jouzová, maturitní fotografie, Praha 1952
Elly Jouzová, maturitní fotografie, Praha 1952
zdroj: archiv pamětnice

Elly Jouzová se narodila jako Elly Baranová 2. července 1933 v Praze. Oba rodiče byli aktivní a oddaní členové KSČ. Otec Kurt Baran pocházel z židovské rodiny, matka Marie se narodila českým rodičům ve Vídni. Jejich společným zájmem byla nezištná práce pro stranu. Elly byla o osm let mladší než její sestra Vlasta a v době války byla ještě dítě. Po zatčení obou rodičů za účast v odboji se o sestry starala babička, matčina matka. Na sklonku války byla ze stejného důvodu zatčena i sestra. Otec ani sestra Vlasta se z koncentračních táborů nevrátili, na rozdíl od matky. Ta pokračovala v práci pro stranu: zažila strach a pochyby v době procesů i nadšení z uvolnění poměrů v 60. letech. Po 45 letech byla v 70. letech ze strany vyloučena. Elly do KSČ nikdy nevstoupila.