Mgr. Věra Grögerová

* 1937  

  • „Já jsem učila tu ruštinu. A teď, když jsem přišla před třídu, no tak já jsem to musela s nimi probrat. Byly kolegyně, které čekaly, až co řekne ředitel, co dovoluje komunistická strana říct, tam byli straníci. A já jsem vyšla z tohohle svého poznání. Jak jsem tehdy, jako malá holka, vítala ten tank a jak si na to vzpomínám přesně, jaké bylo krásné ráno, jak jsme i jako děti vnímaly, že je konec války, svoboda, mír a jaké rozčarování jsem zažila teď, když přijely sovětské tanky znovu a za tímhle účelem. A tak jsem řekla: ‚Berte tu ruštinu, ruský jazyk, jako každý jiný. Kdybyste neuměli rusky, neuměli byste, nemohli byste napsat ‚Ivan, idi domoj!‘ Takže takhle já jsem těm dětem řekla, jaký je můj názor, a na to jsou děti vždycky citlivé.“

  • „Vesnice byla obklíčena vojskem. Přijel tam autobus, přijely tam náklaďáky s vojskem. Já jsem tam při tomhle prvním zatýkání byla stranou s naší tetou Ančou. Tam jsme byly děti a ti starší lidi. A ten Ivan chodil mezi těmi řadami nebo podle a ukazoval jenom a vybíral ty lidi, které poznával, kteří mu něco dali. A takhle třeba, stará paní Legnerová… On chodil nejen v noci nebo večer, ale on chodil i v pravé poledne. A tahle stará paní Legnerová, to bylo stavení blíž k lesu, tak tam se odvážil i v pravé poledne. A ona mu dala velký hrnek mléka a krajíc chleba. A on sebral její dceru i jejího manžela. Takže takhle, to bylo to první zatýkání a ty zatčené hned naložili do autobusu a odváželi do Prahy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 26.06.2020

    (audio)
    délka: 01:42:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Utíkali jsme v noci, když Konětopy už hořely

Věra Grögerová
Věra Grögerová
zdroj: archív pamětnice

Věra Grögerová, rozená Svobodová, se narodila 27. listopadu 1937 v Konětopech, vesnici ležící nedaleko Staré Boleslavi. Otec byl místním kovářem, matka se starala o děti a o domácnost. V Konětopech si v roce 1937 začali stavět dům. Nejranější vzpomínky tehdy šestileté Věry se týkají také hromadného zatýkání v Konětopech v roce 1944, kdy byly zatčeny více jak tři desítky tamních obyvatel. Pět z nich, včetně dvou šestnáctiletých chlapců a jedné ženy, bylo popraveno a další skončili v koncentračních táborech. Zatýkání bylo následkem zřejmé provokace gestapa. V Konětopech se na jaře 1944 začal objevovat a žádat o pomoc údajný uprchlý sovětský zajatec. Je ale pravděpodobné, že se jednalo o konfidenta gestapa. 8. května 1945 dorazila do Konětop jednotka wehrmachtu a v odplatě za partyzánský útok na autobus s německými důstojníky den předtím vypálila a vyrabovala několik desítek domů. Většině obyvatel se podařilo ještě před jejich příjezdem z Konětop utéct a schovat se v okolních vesnicích. Uprchnout se podařilo i manželům Svobodovým se dvěma malými dcerami. Dramatickou chvíli zažili, když cestou potkali kolonu německých vojáků mířících do Konětop a neměli se kde ukrýt. Vypálení neunikl ani dům rodiny Svobodových, rodina žila po osvobození několik měsíců v provizorní chatce. Počátkem 50. let otec Věry Grögerové pod nátlakem vstoupil do jednotného zemědělského družstva, kterému musel darovat i svou kovářskou dílnu. Nuceně tak ukončil i úspěšnou výrobu pleček, které byly jeho vlastním patentem. V téže době Věra Grögerová vystudovala gymnázium a následně pedagogickou fakultu v Plzni. Na své první učitelské místo nastoupila na umístěnku do Teplic, kde poznala i svého budoucího manžela a natrvalo tam už zůstala. Nyní je v penzi, ale již dvanáctým rokem je kurátorkou místního sboru Českobratrské církve evangelické. Je vdova, má jednu dceru a těší se ze svých tří vnoučat.