Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Pavlos Glavinas (* 1978)

• narozen 25. dubna 1978 v Javorníku

• otec Dimitrios měl slavomakedonský původ, matčina rodina byla z pontských Řeků

• matka Vasiliki se narodila 9. března 1943 za tragických okolností, kdy v den jejího narození zemřeli oba rodiče

• oba rodiče uprchli během řecké občanské války

• rodina žila v řecké komunitě v Javorníku a Pavlos ovládal makedonštinu

• v roce 2006 podnikl Pavlos Glavinas první cestu do Řecka s matkou

• v době natáčení bydlel Pavlos Glavinas v Javorníku

Pavlos Glavinas sice bydlí v Javorníku, v moravské části Slezska, ale jeho kořeny sahají až do Řecka, odkud jeho rodiče uprchli před občanskou válkou. Doma má vyvěšenou řeckou vlajku a na stěnách vystavené fotografie předků. „Znamená to pro mě hodně. Dýchá na mě moje rodina, a kdykoliv se na ně podívám, mám je v srdci,“ říká Pavlos Glavinas, jehož rodiče se celý život potýkali s válečnými traumaty. Jeho matka se narodila v den, kdy zemřeli oba její rodiče i nevlastní bratr, a otci trvalo několik let, než se po dlouhém odloučení opět setkal se svou rodinou. 

Léta odloučení

Pavlos Glavinas se narodil 25. dubna 1978 v Javorníku jako nejmladší ze tří dětí Dimitria a Vasiliky (rozené Papaioanidu). Oba rodiče pocházeli ze severního Řecka. Otec měl slavomakedonský původ, zatímco matčina rodina patřila mezi pontské Řeky, kteří byli v rámci nuceného přesunu obyvatelstva v 20. letech 20. století přemístěni z Turecka. „Brali jsme to jako jeden celek,“ vzpomíná Pavlos a dodává, že doma se mluvilo především slavomakedonsky, i když jeho matka se tento jazyk musela naučit. 

Oba rodiče uprchli z Řecka během občanské války. Otcova rodina žila skromně v kamenném domku bez vody a elektřiny v horské vesnici Ptelia. Za druhé světové války byla babička Eleni Glavinas těžce zraněna střepinou granátu při italském útoku, což jí způsobilo celoživotní zdravotní následky. Dědeček Anastasios Glavinas bojoval během občanské války v řadách levicově orientované Demokratické armády Řecka (DSE) proti vládním jednotkám monarchistické vlády a po zatčení strávil dva roky ve vězení.

Kvůli válce a pronásledování uprchla Eleni Glavinas se svými dětmi přes pohoří Grammos do Albánie, poté přes Jugoslávii až do Československa. Děti byly umístěny v dětských domovech na Moravě a Slovensku, až je v roce 1952 jejich matka našla v Bílé Vodě. Nejstarší sestru Evgenii, která žila v Polsku, našli díky pomoci Červeného kříže, stejně jako Anastasiosa Glavinase, který se po letech odloučení opět spojil se svou rodinou. Otec Pavlose Glavinase se do Javorníku přistěhoval téměř jako dospělý, vystudoval železniční učiliště a až do důchodu pracoval jako dozorce posunu u Československých státních drah. 

V den narození přišla o všechny

Matka Pavlose Glavinase, Vasiliki Glavinas, se narodila 9. března 1943 ve vsi Karperó v okrese Grevena, v den, kdy zemřeli oba její rodiče – Georgios a Olga Papaioanidu. Za druhé světové války se Georgios Papaioanidu přidal k partyzánským jednotkám bojujícím proti německé, italské a bulharské okupaci. Právě v den maželčina porodu přišla italská vojska násilně vybírat v obci zásoby. Georgios Papaioanidu se rozhodl vyjít z úkrytu v horách, aby mohl být u porodu, ale byl u domu zajat. „Chtěli po něm, aby prozradil, kde se skrývají partyzánské oddíly. On to neudělal. Pověsili ho na strom a bodali ho bodáky. Trpěl v hrozných mukách, až mu nakonec vyřízli jazyk a vykrvácel. Babička, když už porodila moji maminku, to viděla z okna, a když viděla, že děda visí na stromě, tak v těch bolestech po porodu utíkala pod ten strom, kde vykrvácela a umřela pod ním, pod mým dědou,” vypráví Pavlos Glavinas, který se tento hrůzný příběh dozvěděl až po letech od matčina bratrance, protože maminka o tom doma nikdy nemluvila. Vojáci poté zapálili dům, ve kterém uhořel matčin nevlastní bratr; toho její rodiče našli jako batole na poli a ujali se ho. 

Malou Vasiliki si vzala k sobě teta Varvara, která měla třináct vlastních dětí. „Moje maminka byla nechtěné dítě, takže byla týraná. Musela si sama prát a tetě dělala otroka,“ dodává Pavlos Glavinas.

O jejím osudu se ale dozvěděl její bratranec Kostas Lazaridis, který si Vasiliki vzal k sobě, a tak jako mnoho dalších Řeků následně přešli hranice do Albánie, odkud byla Vasiliki převezena do Rumunska, kde do svých 18 let žila v dětském domově v Bukurešti. Až poté ji přes Červený kříž našli příbuzní, za nimiž odjela do Jeseníku v tehdejším Československu. Vystřídala pak několik bydlišť, než se v roce 1962 provdala za Dimitria Glavinase, s nímž pak bydlela v Javorníku. 

Tam už jsem cítil své kořeny

V Javorníku se manželům narodily tři děti, z nichž Pavlos byl nejmladší. Ve městě žila početná komunita řeckých emigrantů a rodina Glavinasových bydlela s několika dalšími v městském domě. „Na dvoře to žilo. V zákoutí byla velká lavice, kde sedávaly staré babičky. Já jsem tam poslouchal jejich makedonské rozhovory,“ vzpomíná Pavlos, který se díky rodičům a svému okolí naučil makedonštinu. Na rozdíl od svých starších sourozenců už ale neměl ve škole výuku řečtiny ani makedonštiny. 

Pavlos Glavinas vždy silně vnímal své kořeny, přesto zůstal v Česku. V devadesátých letech se do Řecka přestěhoval jeho nejstarší bratr Anastasios, který dnes žije v Soluni. V roce 1992 zemřel Pavlosův otec. 

První cestu do Řecka podnikl Pavlos Glavinas spolu s matkou v roce 2006, kam se Vasiliki vrátila po šedesáti letech. „Jak jsme jeli k makedonsko-řeckým hranicím, už jsem cítil své kořeny. Vnímal jsem zvláštní ovzduší, vůni Balkánu a hlavně jsem cítil rodnou zemi svých rodičů a předků.“ 

Děti už k Řecku nemají vztah

Pavlos Glavinas se vyučil zedníkem a pracoval v několika stavebních firmách. Oženil se s Češkou Martinou Častovou. Jak sám říká, jeho děti už nemají příliš zájem o zemi svých předků. On sám však zůstává aktivním členem řecké obce v Javorníku a rád doma vaří tradiční řecká jídla. 

 

Zdroje: 

HLAVATÝ, I., Řecká komunita v Javorníku a okolí od počátku do současnosti. Javorník, 2025.