Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Karel Funk (* 1948)

• narozen 30. května 1948 v Nymburce

• vystudoval VŠE

• pracoval jako podnikový ekonom

• využíval podnikové kopírovací stroje pro množení neoficiálních tiskovin

• po roce 1989 pracoval jako vedoucí odboru sociálních věcí v Písku

• emeritní ředitel Střediska péče o seniory v Písku

Karel Funk se narodil 30. května 1948 v Nymburce. Zde žil až do svých šesti let. Následně se se svým otcem Karlem, který byl učitelem, a matkou Boženou pocházející z rolnického prostředí jižních Čech přestěhoval do zámeckého areálu v Hluboši u Příbrami. „Můj otec byl kantor přesně takový, jaký být nemá, čili mentor a diktátor,“ vzpomíná na svého tatínka Karel Funk. Hlubošský zámek byl kdysi letním sídlem prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a pro Karla Funka byl velice podnětným prostředím.

 

Odpor vůči režimu, ale žádná nenávist či zášť

Právě zde se pamětník setkal s Otto Kozákem, který nemohl z politických důvodů dokončit studium medicíny. Pracoval na geologických průzkumech a bydlení mu měli poskytnout místní obyvatelé. Takto skončil u Funkových a spřátelil se Karlem. Později Otto Kozák emigroval do Vatikánu a odtud dále do USA. V posledním dopise Funkovým psal, že jej píše na psacím stroji po kardinálu Beranovi.

Další osobou, která ovlivnila budoucí pamětníkovy postoje, byl legionář František Brož. Ten mu vyprávěl řadu působivých dobrodružných příběhů z putování po Sibiři. „Od obou jsem získal něco, co je těžko pochopitelné, v obou jsem cítil silný odpor, ovšem bez jakékoli nenávisti či zášti. To je rys, kterého jsem si všiml u spousty lidí nesouhlasících s režimem,“ odpovídá pamětník na otázku, jak jej kontakt s Kozákem a Brožem jako dítě ovlivnil. Již jako osmiletý díky nim ladil zahraniční stanice jako Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky. Tyto zkušenosti jej vytrhly ze školního kolektivu, ale jak sám říká, příliš mu to nevadilo.

 

Na vysokou z donucení

Po střední všeobecně vzdělávací škole v Příbrami nastoupil v roce 1967 na Vysokou školu ekonomickou v Praze. Studia si protahoval a studoval s rozkládáním studijních let až do roku 1974. Často zkoušky dělal až na poslední pokus, dlouho také nevěděl, kde by chtěl být zaměstnán. „Vysokou školu jsem studoval kvůli rodičům, sám jsem o ni nestál a spokojil bych se se střední školou,“ říká dnes Karel Funk.

Už během studií prý začal strojově množit neoficiální tiskoviny. Využíval přitom veřejné kopírovací místo ve Vodičkově ulici v Praze. Materiály si pamětník zpravidla dával do desek vysokoškolských skript. „Seděla zde slečna, která evidovala občanské průkazy a názvy a počty kopírovaných dokumentů. Vždy jsem tedy nadepsal materiál jako nějaký běžný a bezpečný text jako například Dějiny mezinárodního dělnického hnutí a pod tím jsem již měl svůj text ke kopírování,“ popisuje Karel Funk své praktiky.

 

Tanky jely jinudy, ale stejně měl protest smysl

„Na jaře roku 1968 jsem cítil velké naděje a věřil jsem ve změnu režimu. Byl jsem tehdy naivní v několika směrech. Myslel jsem si, že bude komunistická strana schopná vytvořit socialismus s lidskou tváří. Až později mi došlo, že nic takového komunisté nemohou zvládnout. V té době mi bylo 20 let, přikládám to tedy svému mladému věku,“ říká pamětník. 

V srpnu roku 1968 byl Karel Funk na ozdravném pobytu v Jánských Lázních. Na protest proti okupaci zde vyvěsil velký plakát. I když tanky v té době jely jinudy, i dnes se Karel Funk domnívá, že toto gesto mělo význam pro místní obyvatele. V roce 1971 si pak na stejném místě pronajal velký sál, ve kterém následně přehrál celou desku Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka.

V roce 1970 Karel Funk starší umístil na budovu hlubošského zámku pamětní desku věnovanou T. G. Masarykovi. Kvůli normalizačním prověrkám ale už nesměl dále pracovat jako učitel a musel odejít do důchodu. Rodina se posléze přestěhovala do Mirotic nedaleko Písku, kde zdědila domek, ovšem zatížený nemalými dluhy.

 

Jak se vyhnout rudé knížce

Po ukončení studií nastoupil Karel Funk do pražského výrobního družstva DM servis. Zde měl obsadit pozici ekonomického a výrobního náměstka. Před nástupem si ověřil, že není nutné členství v komunistické straně. V zaměstnání plánoval využívat možnosti kopírovacích strojů pro vytváření kopií zakázané literatury. Následně se však situace změnila a Karel Funk se dozvěděl, že krátce po nástupu bude muset vstoupit do komunistické strany. Aby se vyhnul této povinnosti, raději podal výpověď, stal se pro stranu neperspektivní. Rozhodl se opustit Prahu a přesídlil do Písku. Tam obešel tři výrobní družstva a v Oděvě ho okamžitě přijali jako ekonoma.

Sotva se na svém místě usadil, inicioval nákup podnikového rozmnožovacího přístroje. Soudružka předsedkyně s nákupem souhlasila, stroj však před zneužitím chránila umístěním v uzamčené místnosti. Karel Funk tento problém vyřešil po svém. Při první příležitosti si vypůjčil klíč od místnosti a místo kopírování dokumentů si došel obstarat kopii klíče. Následně docházel do práce i o víkendech a trávil zde čas kopírováním. „Vždy jsem se v budově zamkl a klíč nechal v zámku tak, aby mě nikdo nemohl překvapit a vesele jsem si kopíroval prohlášení Charty a spoustu další zakázané i duchovní literatury a ledacos jiného. Byla toho obrovská kvanta,“ vzpomíná s úsměvem.

Zapálený podnikový ekonom zaznamenal příchod na trh kopírovacího stroje Astraterm. Byl menší a dal se celkem snadno přenášet. Opět se přičinil o koupi a začal si ho nosit domů, kde dále množil ve velkém nedovolené materiály. „Stále kroutím hlavou nad naivitou, kdy se nenašel nikdo, kdo by nás prásknul,“ podivuje se ještě dnes pamětník.

 

Vana zakopaná na zahradě

Pouze jednou se Karel Funk dostal do situace, kdy si reálně uvědomil hrozící nebezpečí spojené s jeho nelegální činností. Při cestě z Drážďan provedl německý celník v jeho autě namátkovou prohlídku. V přihrádce pod palubní deskou auta našli materiál nazvaný Horoskop republiky. Pamětník se snažil vyvolat v německém celníkovi zdání, že nerozumí německy, nicméně ten jej odeslal k českým celníkům. Následně si vymyslel historku o stopaři, který zapomněl dokument předešlý den v jeho autě. Tato průhledná lež však byla přijata bez jakýchkoli výhrad. Nicméně Karel Funk cítil hrozbu možné domovní prohlídky, neboť si během výslechu celník poznamenal veškeré jeho údaje včetně adresy. Po návratu domů tedy dohledal všechny materiály, zabalil je do igelitových pytlů a následně je umístil do plechové vany. V rohu zahrady vykopal asi metr hlubokou jámu a do ní vanu vložil. Přikryl ji silným plechem, na který navršil hlínu. Povrch poté zakryl drny.

Nikdo si ničeho nevšiml kromě maminky, která po několika dnech upozornila na dunění, které se ozývá při chůzi v rohu zahrady. Karel si pro ni vymyslel historku o vojenském bunkru, který zde byl od války. „Rodiče nemohli o ničem vědět. Byli ze všeho tak připostrašení, že by byli schopni se jít sami udat. A tak si maminka do konce života myslela, že na naší zahradě je zbytek vojenského opevnění.“ Materiály zůstaly na zahradě zakopány asi rok, do doby, kdy pamětník usoudil, že už mu nebezpečí nehrozí.

„Já jsem byl vždy zbabělý na nějaké otevřené vystoupení proti režimu, na druhou stranu jsem se ale po dvacet let věnoval šíření pro režim nevhodných materiálů,“ říká sebekriticky Karel Funk. Po dvacet let přicházel z práce a následně usedal on i jeho partnerka Marta Hlavsová k psacím strojům a přes deset kopíráků opisovali. S opisováním začal v roce 1968 a pokračoval v něm ještě i po revoluci. Stal se prvním opisovatelem odkazu Františka Drtikola. Jeho myšlenky získal od jeho ošetřovatelky Aničky Soukupové. Po revoluci všechny materiály utřídil a následně je vydal ve spolupráci s nakladatelstvím Gemma.

 

Nikdy nezapomenu na atmosféru naděje

Rok 1989 byl pro Karla Funka překvapením. Listopadové události sledoval doma v Písku, najednou sám nevěřil vlastním očím, co se vysílá v televizních zprávách. Situace v podniku, kde pracoval, se měnila pouze postupně a pomalu. Všichni přistupovali k nastalým změnám s opatrností. Podle pamětníkových vzpomínek se nikdo nechtěl na veřejnosti příliš radovat, stále zde byla hrozba, že by se situace mohla velmi rychle obrátit nazpět.

Sametová revoluce přinesla Karlovi Funkovi velké pracovní změny. Díky úspěchu ve výběrovém řízení na vedoucího sociálního odboru v Písku mohl opustit svět čísel. V sociální sféře zůstal i poté, co se stal ředitelem Střediska péče o seniory.

První svobodné volby byly pro Karla Funka svátečním dnem. „Nikdy nezapomenu na atmosféru naděje, která prostoupila celou společnost. Ještě roky potom se tradovalo, že k volbám se má chodit svátečně oblečený,“ říká pamětník.

 

Demokratické přesvědčení a lípy pro naději

Na současné době mu vadí demoralizace z obou totalit. Dnešní komunisty vnímá jako jakési fosilie minulého věku a stále z nich cítí násilí a potřebu někoho ovládat. Na otázku, zda měla být zrušena komunistická strana, uvádí pamětník srovnání s nacistickou stranou v poválečném Německu. Původně se ztotožňoval s myšlenkou Václava Havla, že se komunisté zkompromitují sami. Nyní se spíše přiklání k myšlence, že strana měla být zakázána.

Karel Funk se i dnes věnuje šíření myšlenek demokratické společnosti. Nedaleko Boskovic zasadil na památném místě se svou partnerkou dvě lípy. Nyní si několik lístků nechal zalaminovat a rozhodl se je spolu s přítelkyní žijící v USA nechat zakopat na americké půdě. Říká, že chce symbolicky vsadit slovanství do americké společnosti. „Doufám, že kultura srdce jednou vzejde v prostředí Ameriky. Pro mladé si přeju, aby se zodpovědně zamýšleli nad tím, co si přebírají od předcházejících generací a co chtějí předat svým dětem,“ říká Karel Funk.